Turecko

Prvni pohled na istanbul

Kde že jsem to posledně skončil? jo na řecko tureckých hranicích. Vypadalo to nadějně dva kamiony s československa, to by bylo aby sme si my čechoslovaci nepomohli a nevzali mě. První jsem se vydal ke kamionu slovenské značky a po kratkém avšak velmi pohodovém rozhovoru, protože po třech týdnech si zas pokecat česky z oči do očí bylo fajn, jsem zjistil, že tento přechod většina nevyužívá pro Istanbul, ale pro Ismir, který je uplně jinde i když v taky v Turecku. Šel jsem se tedy zeptat do druhého kamionu s českou značkou, zeptal jsem se ho kam jede a odpověděl mě nějakým jiným jazykem, jak když bulharsky. Byl jsem zaskočen a jedine, co ze mě vypadlo bylo "ty nejsi čech co?!" a tim sem zabil veškerou konverzaci , protože pak se ukazalo že je to slovak a mojim nacionalizmem byl dotčený.

Na hranici se potvrdilo to čemu jsem doteď nevěřil, hranice nejde přejít pěšky, jen autem nebo maximálně na kole. Říkalo mě to už pár řidiču které jsme stopnul, ale nebyli si jisti jestli to ještě platí, až ten poslední co mě sem přivezl si byl jistý a poradil mě ať se lidí slušně zeptám o převoz přes hranice.

Vydal jsem se tedy stopovat (ptát projiždějících lidí), jenže to už padla tma a moja černa mikina, dlouhé vlasy a zarostený porost na obličeji nepůsobili ani trochu věrohodným dojmem. Ptal jsem se dokonce nějakého týpka a ten mě řekl že je prodavač v příhraničním obchůdku a že jede jen za jednu hranici a za druhou už ne, proto je bezvýznamné mě vzít. Nebo jiný řidič si ze mě udělal srandu, že mě vezme, ale že si dáme sraz u toho kafe-baru za řeckou hranicí, přes řeckou hranici mě pustili s tim nebyl problém ale ten člověk u toho kafe nebyl a typek mu podobný řekl že sem si ho musel s někym splest, že mě žádný převos přes hranice nesliboval. Nakonec jsem byl s hoto ptaní lidí tak unavený, že se mě nechtělo ani kvuli dalším přijiždějícím zvedat prdel a znova se jich ptát. Až jsem tak opřený o batoh usnul.

Kolem 4rano mě zbudil nějaký kamarád toho pana co tam ma ten příhraniční obchudek, schodou okolnosti řidič autobusu. Říka mě že mě převeze, že si dáme sraz u kafe-baru za řeckou hranicí. Říkal jsem si že tento vtip už znám a zustal jsem klidný.Naštěstí se mě to rozleželo a k tomu kafe jsem šel protože tento řidič si srandu nedělal. Když jsme tak projížděli přes hranice, viděl jsem vojáky na jedné straně mostu, který rozděloval řecko a turecko a pak vojaký na druhé straně hranice. Po chvílí řidič zastavil a řekl, že dal mě nemůže vzít že by stoho měl problémy.

Proto jsem ještě tmou pokračoval k turecké hranici pěšky. Když jsem se blížil k osvětlené hranici, jsem si v rohu všiml vojenského krytu a pan voják na mě neco povolával. Samopal v ruce a vůbec neuměl anglicky, tak sem jen rikal "Istanbul,Istanbul" a ukazujíce přitom svůj pas. Nakonec zašel k sobě do kabinky a někomu telefonoval, čekal jsem příjezd nějaké ozbrojené eskorty. Nakonec jen gestem ukázal, že můžu jít. Kotrola pasu už pak proběhla hladce a tak jsem byl poprve na Turecké půdě.

Trosku předbiham s tim Istanbulem protože ono to zas tak jednoduche nebylo:-)