NZ - Jizni Ostrov

Mili deníku, je to tak dávno, co sem ti něco psal, že, už ani nevim, jak na to;-)

Slovinsko jezero Bled

Kecam, je to Wanacke jezero - mimo jine sem na nem prohanal vodniho scootera :)

Cesta do Wanaky

Wanaka - valley

Tak prilet do Christchurch na jižním ostrově proběhl hladce, přes to že sem strávil 13h v letadle do Australie a 3h z Gold Coast na Zealand. Přiletěl sem kolem půlnoci a nezbývalo než na letišti přečkat noc a na stopa se vydat až ráno. Ráno sice pršelo ale když sem se dostal po 10hodinách do Wanaky byl krásný den. Krásný byl i Bravošův usměv, když mě viděl ve dveřách. (ale ten ho nakonec po 14 dnech zahálky a nezřízeného pití přešel) Jo byli to krasné časy v garáži ve Wanace, koupaní s holkama v jezeře, výlet do  Queenstownu na silvestra, kde sme jeli stopem jen se spacakem pod pažů. Kdo by tušil, že bude večer taková zima a bude celů noc chcat jak nikdy. Nakonec sem byl rád že sem aspoň na chvilku usnul ve výklenku nedaleko Day and Night po výborné bagete se stanglů salámu. Bohužel né na dlouho, protože mě probudili nějací pánové v uniformě a snažili se mě přesvětčit, že je nejvyšší čas jít domů.

cesta do Queenstownu

Za horama Queenstown

Queenstownska hora

 Jezero v Cronwelu kde sem stanoval

Když mě došli všechny peníze, vydal jsem se směr Cronwell, na farmu. Ještě po cestě tam mě volal nějaký Luis jestli bych mu nepomohl, něco naprogramovat, samozdřejmě sem neváhal a cestu si prodloužil až do Queenstownu. Napřed sem měl spat na gauči ale protože to nebylo dopředu oznámeno jeho holce tak sem se nastěhoval do Backpackeru Like Side, kde sem potkal super lidi, mimo jiné Kevina z USA. Skvělá byla i grilovačka na pláži.

Oblibenu lavicku v QT uz znate

Nakonec jsem se nastěhoval k Luisovi a začal tvořit aplikaci pro Taxikaře, protože Luis nebyl IT profik ale taxikař, všecko rozhodování bylo na mě. Šlo o Log book kde si Truck a Taxi driveři píšou poznámky kdy začali pracovat a kdy skončili, kdy měli pauzu. Byl na to čerství zákon z prosince že tato knížka může být také elektronicky. Nakonec, ale vypadá, že ten zákon, byl stvořen pro jednu firmu která dávno svůj produkt může nabízet, ale nám stále nechcou povolení dát. Protože to vypadalo neprůchodně, rozhodl sem se svoje působení v QT ukončit a vydat se za štěstím na Severní ostrov.

Schvalne jestli uhodnete v kterem s tech domecku na druhe strane jezera sem bydlel ?

Ale těsně před odjezdem se mě ozvala jedna firma z Christchurch, že by pro mě měli nějakou práci, jen je potřeba vyplnit vstupní prográmatorský test. Test obsahoval dva testy. Hlavní a zkušební test, ve kterém si měl uchazeč ověřit o co půjde v hlavním testu. Během zkušebního testu jsem si dělal poznámky ohledně věcí na, které bych si měl dát v hlavním testu pozor. Když jsem se cítil dostatečně připraven otevřel jsem hlavní test na, který byli dvě hodiny. Během půl hodiny jsem byl hotov a protože mě to přišlo moc rychle, tak jsem přemýšlel jeslti nejde o nějaký chyták. Protože jsem pořad nic nemohl objevit, rozhodl jsem se navodit nové myšlenky tím že si uvařím oběd. Ale ani to nepomohlo odhalit v čem je zakopaný pes, nakonec jsem při civění do testu i poobědval a zhruba 10 minut před ukončením testu jsem jej odevzdal.... Oběvilo se okynko "Well done, next 3 task waiting", takže jsem měl hotový jen jeden úkol ze 4 a nezbývalo moc času, tak sem se usadil zpět do křesla a smal se sám sobě těch zbylích 10minut.

Po pár dnech se mi holka (Nicki) z té firmy ozvala, že sem dosahl docela dobrého výsledku a proč sem nevyplnil všechno. Tak jsem ji řekl svou funny story a ona mě naoplatku poslal nový test. Tak sem ji nezapomněl poděkovat, bohužel jsem misto Thank you Nicki napsal Nicky (s tvrdym y) takže sem si zrovna nenahrál...

Park za QT kde sme letali s letadlem

ten samy park druha strana

S poza teto hory sem kazde rano videl vychod slunce

nevim proc ale ma to jezero a ta hora fascinujou

Klasicky parnik - uz 70 let brazdi tu samou trasu

Asi ten ten test nedopadl špatně, protože se mě ozvala po 14dnech a ptala se mě co dělam. Odpověděl jsem že sedím na Mt. Victoria, z čehož usoudil, že jsem 1200km vzdáleném Wellingtonu a asi to byl pro ňu poslední hřebíček do mojí rakvičky, protože to hned položila.

opusteni jizniho ostrova

NZ aneb zapisky z garážního deníku

Garaz ve Wanace

Pod množícíma se dotazama, jak vlastně probíhá život na Zealandu, jsem donucen napsat alespoň malý příspěvek. Z důvodu zachování intimity zůčastněných, jsou jména osob a jejich příběhy zcela smyšlené a nemají tudíž žádnou podobnost se skutečností.

EDIT: Když nad tím tak přemýšlam vlastně je to celé vymyšlené včetně mě :-)

26. Prosince - Příled do Chrischurch, kde přespávám na letišti.

27. Prosince - První stopování na Zealandu do Wanaky dostavám tady ubytování v garáži na gauči.

28. Prosince - Dopíjíme zbytek proviantu co jsme už nezvládli vypit 27..

29. Prosince - Příjiždí muč a jeho holka, dovezli nějaký proviant

30. Prosince - Poprve opouštím garaž -> nakup piv v místním supermarketu.

31. Prosince - Opouštím garaž na celých 17h -> silvestrovská oslava v Queenstown.

1. Ledna - navrát do garaže, tentokrát bez Bravoša, kterého sem v Queenstown stratil.

2. Ledna - v garaži vyvěšujeme černou vlajku - nepijeme z duvodu pracovní schopnosti B.

3. Ledna - B. zdáse být pořád nezlomitelný a odhodlaný chodit do práce v čas a hlavně střizlivý.

4. Ledna - přijižďá spása Walchar, pomahá mě spálit černou vlajku a taky trošku s pitím.

5. Ledna - prostory garaže nás trošku omrzeli a vyrážíme do města do mísních barů - ale pozdě zavřené.

6. Lenda - první sprcha

8. Ledna - Lukáš zase stávkuje a nehcce pit.

9. Ledna - život je zase krasný pijeme pivo

10. Ledna - Navštěva pošty a pokus vyřízení si IRD number abych mohl legalně pracovat - nevyšlo.

12. Ledna - Konečně pátek

13. Ledna - Sobota (vic ze zápisu toho dne nejde rozpoznat)

14. Ledna - Loučení s garažou a příprava k odjezdu.

15. Ledna - Našli jsme nějaký nevypitý alkohol : odjezd odložen

16. Ledna - Ojdezd na farmu do Cromwell

17. Ledna - Příjezd do Queenstown, kde dostávám ubytování na gauči...

Malaysia

Naimuv kamarad u kterého sme sqotovali

S mafianem Nainem

Blíží se večer a já si to kráčím  městečkem, které je rozdělené Thaisko - Malayskou hranicí, i když stále v ruce držím cedulku KL (Kuala Lumpur) tak se spíš rozhlížím, kde můžu rozbalit stan. Po krátké chvíli mě z myšlenek vytrhnul ředitel místního podsvětí a mafian v jedné osobě, jak o sobě NAIM rád tvrdil. Ve zkutečnosti pašoval z thaiska do malayizie banány, na vlastní oči sem zažil jak jsme přes hranice propašovali minimálně půl kila banánů:-) ale zpět k na začátek: ptal se mě jestli nechcu někam zvést že sice do Kuala Lumpur nejede, ale že mě může nechat někde, kde bude větší provoz tím směrem. Řekl sem mu že se rozhodně rád s ním přesunu, ale že by bylo super,kdyby věděl o nějakém místě, kde se dá kempovat a vklidu přespat. Dovezl mě k jezeru, že tam rozhodně možu spat ale když sem chtěl vystopit, nakonec změnil názor, že mám jet sním že ví ještě o lepším místě. Jestli plánujete cestu do malaysie naučím vás zázračnou formuli "I am Naims friend" to funguje na všechno, chcete přespat?! "I am Naims friend" a oni vas nechaji zadarmo přespat, chcete jest ?! "I am Naims friend" a dostanete zadarmo najest. Pustí vás s tím i na svatbu, jednou sem to zkusil i na holku  "Do you know Naim!!?? do you want sleep with me?" :-)

No fakt!přeca bych ti tu nekecal né?! ale každopádně Malaysie byla tak trošku Naimuv svět, chvilku jsme pobývali u jeho kamaráda, pak sme sa přesunuli k němu, kde jsem strávil asi pět dní. První noci jsme okupovali hospody a to bylo asi poprve v životě, co se mě postesklo po české hospodské kultuře, kterou teda moc rád nemam. V česku se každý baví dohadovaním o politice a věčným stěžováním jak je všecko nahovno a tak. Jenže v muslimské malaysii kde je alkohol zakazaný si lidi v pubu vubec nepovidají, jen se dívají na podium kde probíhá karaoke, bohužel Malajských cover-bendů, takže slabota a to i přes to že mě tam Naimovi kamarádi propašovali rum a obsluha nám tam do kelímku od coly na-tajňačku dávala Guinessa. Co bych dal za tu živost a uřečnovanost českých hospod a když jsem vzpomněl na taneční kreace kamarádů na kulečníku tak sem aj slzu uronil, no fakt Járo :-)

Chtěl jsem oslavit silvestr na NZ protože jsem si říkal, že v češtině s Bravošem sa mě bude líp pit a oslavovat. Takže jsem sa s Naimem po pětí dnech rozloučíl a vydal se směr Singapore na letadlo. Naim sice měl cestu do KL (což je půlka cesty) ale musel vést sestru a její děti na svatbu. Domluvili sme se že mě odveze na nějaky dobrý spot kde se dá dobře stopovat. Když jsem chtěl vysednout, tak mě zase zastavil, počkaj! Nějak to uděláme, takže jsme nakonec v 6místném vanu jeli já, Naim, jeho sestra a její 7 dětí. Jeli sme v noci a su rád že sem s něma jel protože su si jistý, že sem kolem 4rano Naima zastihl jak má zavřené oči...

Thaiská restaurace v centru KL - výborné možské speciality

Ašram v restauraci

V KL jsem měl plán na první noc jistý, příjedem ráno a dospím sa v autě a pak neco vymyslím co dál. Jenže Naim měl pravdu že jestli přijedem v 6 a tak při tomto vedru sa da vydržat v autě maximálně do osmi, ale naštěstí měl pro mě plán. Asi kolem té půl šesté ráno zavolal nějakému kamaradovy, jestli by mě neubytoval, a jak jsem odhadl z výrazu jeho kamarada v obličeji, byl ze mě očividně nadšený. Uplně jsem si představoval jak mě někdo volá před šestou , "zdar kamo už tak pul roku sem ta neviděl, jak sa maš? jen tak při řeči, neubytoval bys na pár nocí tady jednoho stopařa z československa" a musim uznat že bych se tvářil líp. Řekl jsem Naimovy že tam rozhodně nebudu spat a že budu riskovat umrtí v autě než cokoliv jineho. A pak mě Naim zavezl na nejvíc super místo možná za celý můj trip. Do Thaiské restaurace v centru KL. Kde sem spal u ševkuchařa Ašrafa. Tam jsem se měl zase jako král, zase jako v Nepálu, nebo jako u maminky doma. Holky se tam o mě starali jak o vlastního - pitíčko, kafíčko, papaníčko - co hrdlo ráčí, uplně dočista jsem zase na pár dní na nějaký nový zeland zapomněl.  Těsně před odletem jsem je ještě navštívil (protože jsem nakonec letěl z KL, ze Singaporu letenka co stala před mojim odjezdem z čr 300dolaru, najednou stala 1300dolaru.) byl to tuším adventní večer a holky,jako každý večer, teda vlastě jako každé ráno, protože tam se večeřalo hromadně až po šichtě a to bylo kolem 2-3ráno, udělali super hostinu s kopcem rýže, mořských ryb, chobotnice a krevet, a když sme tak všichni pohromadě seděli a pojidali, citil jsem se jako s vlastní rodinou jak kdybych k nim patřil už od malička... Když to tady tak píšu a vzpomínam na to tak si říkám že chcu kuwa zpátky za něma :-)

Svatební průvod

Afzalův kámoš Aung
- v práci zrovna nakupujeme dřevo na stavbu

Víš stopovat v malajzii není vůbec lehká věc, já bych to tak ohodnotil na 5+5+5, tak jak to bylo s Naimem a jak to potom bylo když jsme stopl Afzal po cestě do Singaporu, stopujete pět minut, zastaví vám někdo kdo vás odveze jen 5kilometru, ale nechá vas u něho spát dalších 5dní, ne-li víc. Afazal mladý týpek který je mladší jak já a už má dvě společnosti, tak sa to kurva děla:-) mě vzal jak už je tak v Malaysii zvykem přespat k jeho kamaradovy Aughovy z Burmy, kde sem si zažil předodjezdovou pohodičku v podobě sledování fotbalu a neomezeného přísunu piva. Po dlouhé době sem spal na posteli a vtipné bylo že ta místnost neměla žádné okno, takže tam byla pořad tma a odhaduju že pravě proto jsem byl vždycky překvapený, když jsem z té přepychové postele vylezl otevřel dveře a zjistil, že už je jedna odpoledne.

 Jakékoli další pokusy o stopování v malajsii jsem vzdal :-) ale pokusil jsem se tam koupit telefon s Androidem abych mohl na něm programovat. Koupil jsem od nějakého mafiana z turecka za 250dolarů koupil zánovníkopii samsung galaxy note z Thaiwanu a nepoznal sem to :-( Takže asi bych měl vrátit Androidí programatorskou licenci.

Každopadně v Malajsii ať už u Naima nebo Ašrafa nebo Afzala bylo moc super a chtěl bych jim všem poděkovat a chci říct že Malajsie patří mezi top destinace jako Bosna, Albanie, Nepal v mojem TO-VISIT-AGAIN listu, rozhodně se tam chcu vratit.

Nesmí chybět fotka se západem slunce - tentokrát nad Kuala Lumpur

Indie strasti a pasti (specialní vanoční díl)

Milí deníčku, dneska jsem ti chtěl povědět o tom proč jsem vlastně tu indii neměl rád, bylo to proto, že ať jsem dělal co sem dělal vždycky na mě ti indové vydělali.

Když vynechám to věčné handrkování o cenu vody a kokosu, vůbec s těma kokosama. Každém kdo zkoušel víc jsem se vysmál. A tak jsme se vždycky dostali na cenu, která odpovídala realitě (15rupek). Co naplat že mě ti šmejdi vždycky pak vybrali ten nejmenší kokos jaký tam měli.

"Říká se že neznalost neomlouvá, já říkam, že za neznalost se platí a v Indii dvojnásob!"

Jako největší profík byl asi převozník ve Varanasi, začal na ceně kolem 100rupii za hodinu s tím že je to dvě hodiny i se spateční cestou na Varanasi Ford a 200rupii mě přišlo strašně moc, protože jsem věděl že když pujdu kilometr dva podel řeky, že je tam normalni převoz, kde mě vezmou i za 20 rupek, jenže jak už to tak u těch indu bývá on se nedal odbít s tím, že mě dal nakonec cenu 75 na hodinu. Tak sem se nechal zvyklat, na 2hodinovou projiždku po řece ganze za 150. jo jenže když jsme dojeli zpatky a dávam mu těch 150 tak on ukazuje na hodinky, že to byly hodiny 3, jo protože jsme nějaký čas strávili u té pevnosti. Tak jsem se s nim handrkoval, jenže on se nedal a nevim jak, možná měl v podpalubí té svojí bárky takové to červené tlačítko, jak to znám s těch amerických filmů, které přivolá bodyguardy, každopádně se tam najednou seběhli všichni převozníci z okolí, kteří mě nakonec donutili vysázet na dřevo těch 225rupek, protože jsem si nedovedl představit, jak mě budeš hledat, když skončím s kotvou u nohy na dně gangy.

Tak to je on, pozor na něho je to všechno jedna velka mafie!

Ale nemůžu opomenout rikšameny, ti byli taky moc šikovní.

Zrovna v tom varanasí když jsem jel na nadraží, měl jsem čas tak jsem si to tam vykračoval pěšky a každeho kdo mě nabizel odvoz jsem s usměvem na rtu slušně odmítl, ale jeden přece hodil super cenu 40rupek, tomu sem nemohl odolat protože to bylo na nadraží eště tak 3km. Jen jsem byl hladoví tak jsem se ho zeptal jeslti se můžu napřed poobědvat, on apeloval že samozdřejmě že rád počká. No a na když jsme pak přijeli na nadraží a došlo na placení tak chtěl víc - nechal si proplatit obědovou čekačku. (na druhou stranu mě vzal do dobré restaurace kde sem potkal jednoho typka z anglie a ten říkal, že je to nejrozumější volba v celém varanásí, že ve varanasí žije několik let a chodí vždycky tam, a celkově chtěl 50)

Nebo krasný příběh o tom, jak jsem se jednou na rikši svezl zadarmo, to jsem si šel opět ve Varanasí koupit jízdenku na vlak do Gonkapuru, přibrzdil mě rikšamen s jeho kolorikšou, vezl jednoho Inda mladšího vzledu, dobře oblečeného a s usměvem mě zval k sobě do rikši že má podobnou cestu k nadraží. Nechal jsem se zvyklat projíždkou zadarmo, nakonec mě ten milí pan pozval na čaj k sobě do továrny na hedvábí a nakonec když mame trošku času mě ukazoval jejich výrobky. Co ti milí deníčku budu říkat, nakonec to bylo nejdražší svezení na rikši, protože jsem jsem tam nakonec nechal 500 za hedvábné šátky!

Vlastně ti kecám, nejdražší jizda na rikši byla za 900rupii, nechal jsem se ukecat na obhlídku Agry, přesvětčila mě cena vstupného na Taj Ma Hal která stála 750 a taky reference rikšamena, hlavně zápisek z česka. Celou dobu jsem si připadal jak spropadeny turista, takže jsem si to vubec neužil, i když jsem viděl Taj Ma Hal ze zadu, viděl jsem i Child of Taj Ma Hal, viděl jsem kde byl uvězněný sultán co nechal TMH postavit, dokonce jsem viděl jak se pere prádlo u řeky a byl jsem na návštěvě u místních farmářů. Také jsem ti už vzpomínal jak jsem byl ve zlatnictví a kamenicvtí, ale zlatá tečka měl být zapad slunce nad TMH ze střechy hotelu.

"Jestli nevidíš na předchozí fotografii zapadající slunce, tak jsis to užil asi jako já, vlastně né protože ty sis za to doprčic nezaplatil!"

V Bangalore si mě udělal dokonce jeden autobusák zaplatil jsem 100 rupek za 10minutový přejezd busem s tím, že v druhém busu budu moct na tu samou jizdenku pokračovat, co myslíš jak to dopadlo? chtěli dalších 50 rupek za novou jizdenku.

Ale né vždycky za to mohli Indové někdy jsem si to dělat sám, například po cestě do Hampi jsem si nekoupil noční bus protože stál 750 takže jsem se tam dopravil po vlastní ose, místo jedné noci jsem tam jel dva dny a nebudu se tady vubec chlubit, že sem ušetříl jen 50rupek. Jak se říká bylo to sice dál za to horší cesta.

Serie tragedii začala už na začatku nákupem SIM karty na internet, viš jak to je si v cizí zemi a nemáš tušení jaké která společnost ma pokrytí a hlavně ceny. Proto jsem se zeptal v travel agency, kde prodávali SIMky hnedk několika společností, která je podle nich ta nejvýhodnější. Nemyslim si že mě tehdy lhali, když říkali že Idea je nejlepší a že ji u nich ve firmě používá každý. Nemohli tušit, že nebudu celou dovolenou jen druhém nejmenším indickem státě, ale že s tím chci cestovat po cele indii, a že to v jiných státech jak v Goa bude fungovat jen sporadicky a že nejlepší pokrytí jaké jsem kdy měl bylo když sem spal v čekárnách po nádražích tam sem měl dokonce i funkční zásuvku.

A jeden bonusový z Nepálu

Když jsem byl ještě v Indii ptal jsem se po ubytovní s WiFi, když jsem později měl mobilní internet tak jsem zkoušel jestli mě v pokoji který jsem dostal funguje, většinou nefungoval. Jednou se mě stalo že fungoval na hudert procent, ale protože tam nebyla zasuvka tak jsem si ho užil jen dokud sloužila baterka. Od těch dob jsem se vždycky ptal jestli maji zasuvku. A tak jsem jednou byl v Pokhra v Nepálu a našel jsem ubytování v za krasné peníze. Ale klasicky jsem se zeptal jeslti mají zasuvku? "pane na vašem pokoji je WiFi i Kabelová Televize, proč bychom neměli zasuvku?" odpověděl mě recepční uraženě jak kdybych ho označil za křováka žijícího v pralese. Tak jsem tedy ten pokoj vzal a těšil se že si po čase zase užiju posledního vydobytku civlizace - Internetu. Chtěl jsem si hlavně přečíst o nějaké možné trase do hor kde bych se mohl podivat na den dva. Tak připojím notes do zasuvky, chvilku s tim laboruju (u každé zásuvky je vypínač a zapína se stiskem dolů a vypíná stiskem nahoru tedy opačně jak u nás) a stejně nic, nenabíjelo to. Tak nakonec jsem si zavolal pomoc, že nějak nemůžu na zásuvce naladit elektrický proud. Bylo mě řečeno "aha vy chcete do té zásuvky něco připojit, víte v řece je málo vody ať se nezlobím ale elektrika teď nejde v celem městě..."

 Pochopil jsem že se nad něma vyhrát nedá už jenom proto že se hraje na jejich hřišti s jejich vlastníma pravidlama, a proto sem se snažil to neřešit a bral jsem to jako fakt že jednou nebo dvakrát deně si mě udělají. Chce to jen klid v duši.

Thaisko - 2012

Thaisko

Na přelet hranic a to, že budou chtít adresu už sem byl dostatečně připraven, taže to proběhlo super hladce.
Celkově se mě docela snadno z letiště povedlo pomocí železnice, metra a kousek pěšky dostat na Mó-čit což je severní autobusové nadraží.
Jen ten týpek co prodával jizdenky mě dostal
chtěl jsem jízdenku do Shukho-thai, kde na mě čekala Andrejka a Vůmi, pořád ukazoval na cedulku že otevírá až v 9:00
byl jsem tam kolem osmé. Tak jsem aspoň měl čas na jídlo a prohlédl jsem si čínské kopie Samsungu Galaxy S III za 1900 baht.
V típné na tom bylo že v nich byla i kopie samotného Androjdu, který je narozdíl od jiných systémů uplně zadarmo.

"Jen tak přemýšlím jak chceme konkurovat číně když dokaže vyrobit kopii něčeho co je zdarma ještě levněji :-)" 

No tak sem se vrátil k tomu okýnku s jizdenkama, nebylo ještě děvět ale lidi už tam chodili pro lístky, tak sem taký žádal, ale on pořád ukazoval na tu spropadenou cedulku. Tak sem u toho těch pět minut počkal a ten šmejd změnil na te ceduli čas
na 10:15... tak sem pochopil že to je asi ne otevírací doba ale čas odjezdu autobusu. No 9:03 jsem si teda koupil listek na
bus co odjiždí v 9:00, eště že jsou ti thaici tak "lejzy" a ten bus v pohodě stihl.

Nedaleko Shukho-thaice, jezdí vůmi na motorce,
černé gumy má, to musí byt ale mašina...

V buse mě nějaký pán pujčil telefon a ja jsem se mohl spojit se svými Československými přáteli a ohlásit můj příjezd.Vůmi na mě čekal a na motorce mě dovezl do Guest house kde byli ubytovaní, na mě zbylo místo ve stanu na střeše. Být o pět minut po 8ráno v tom stanu dýl, tak jsem Vám tu mohl dneska psát zažitky z pekla. Naštěstí se pro mě další den uvolníl pokoj.  Nakonec jsme přejeli do Ayuthaye, kde jsme si udělali takový malí večírek u cesty... ne žádnou thaiku si nepamatuju...

Ozval se mě Toom z Bankgoku na CSku, tak jsem se za ním vydal, že zas něco ušetřím a poznám nové lidi.
Přijel jsem na dvě noci a poznal tam asi 40lidí. Né teď trochu přeháním ale hostoval kolem 6ti lidí a neustále se to
tam točilo, ja jsem tam nejvíc travil čas s jedním Italem a Kanaďanem s kterýma jsem chodil na večeřu do místního
podničku na rohu ulice na Pa-Thai. Byli jsme i v činské části města, kde jsme sa dostali lodí která byla součásti MHD
ale bohužel to byla poslední loď která ten den jela. Takže sme sháněli taxi,
problém byl že nás bylo pět a nechtěli jsme platit moc. Nakonec nám tam jeden thajec vynadal
že na to že jsme turisti a můžem si v jeho zemi dělat co chcem, třeba kouřit a pít v ulicích, což oni nemůžou
jsme moc levní ať si tam deme pěšky, hlavně ať už vypadme z jeho chodníku na kterém on... ja vlastně nevím co tam dělal.
Nakonec sa nějaký tutuk-men svolil k pěti lidem a pak nás vzal i nějaký taxik za nějakou přijatelnou cenu.

Pak se k Toomovi nastěhoval ještě jeden Estonec, jinak si jen vybavuju nějaký pár z Rumunska
kteří žili několik let v Praze no a nakonec pár z Polska kteří teda prohlašovali, že jsou jen kamarádi, ale já
už to nikomu nežeru.

"Já nerozumím proč nemá poláky nikdo rád když se umí o všechno rozdělit..."

Jednou se ten polský pár vrátil navečeku ze seven-eleven, otevřeli pivko a nabídli mě jestli si s nima taky nedám že se semnou rozdělí.
Moje češtví mám pořád v krvy
takže pivo jsem nemohl odmítnout. Měl jsem v ledničce taky jednoho Chunga (thaiske pivo)
chtěl jsem je taky pozvat, otevřu ledničku... a vidím že to pivo, na které mě pozvali
a přátelsky si se semnou rozdělili, bylo k sakru moje vlastní!

"teď když tak nad tím přemýšlim, takový čech by se semnou kolikrat ani o to moje pivo nerozděli"

Po 4 dnech jsem chtěl konečně odejít, ale víte jak to chodí, čert nikdy nespí a kral nemá narozeniny každý den
a to se prej musí oslavit, takže s toho nakonec bylo těch 5dní. Krále jsem nakonec vůbec neviděl, samotní thaici si berou spacaky a spí před palácem několik nocí,
ale ohňostroj byl krásný až bych řekl, že stál půlku českého státního rozpočtu.

Po skoro 3hodinách v thaiském MHD jsem sa vymotal ze severního Notha-buri do jižní časti města kde byla dálnica a kde jsem mohl chytit
nějakého stopa do Malaysie. Sám jsem byl trošku v napětí jestli to v Thaisku pujde, ale pořád jsem si říkal
mají dalnice a kamiony co chceš na stopování víc? Hlavně jsem se těšil jak na jihu zase uvidím moře a pozemský ráj
ala thaisko.

"Takže jak že se teda nakonec v Thaisku stopuje? Dá se řict že všichni vás hodí na bus." 

po 5minutach mě zastavil krásná holka s dobrou károu, ale neuměla anglicky,tak volala nějaké její kamarádce
a ta mě vysvětlovala, že mě vezmou na autobus, odmítl jsem i když jsem litoval že jsem na ten autobus s ní nejel, byla fakt pěkná.
Tak to tak zkouším dál a ani né po půl hodině mě zastavil kamion, že sice nejede až do Hat Yai ale do Cupton.
Ani to nestačil v thaištině dovysvětlit a už sem sa mu sáčkoval do nákláďáku.
Neuměl anglicky a já umim thaisky jen Kapunkár - děkuju, takže jsme za těch 7 hodin cesty
moc nepokecali, tak jsem ho alespoň pak pozval na benzínce véču.
Ta benzínka byla jeho konečná, byla to Shellka takže jsem se tam cítil jako doma v Lutonině a protože mě všichni
uklidňovali že žádní tigři se po okolí nepohybujou a protože jsem neměl moc na výběr
přespal jsem tam. Eště jsem se bál opic ale kromě koček jsem nakonec žádné zákeřné zvíře neviděl.

Kolem 6 ráno mě něco tak zaskočilo až mě to probudilo : Thaiská ranní pracovitost. Ve stánku kde jsem večer večeřal, už zase připravovali stánek. Dal jsem si u nich snídaňu a opět vyrazil k cestě.
Po pěti minutách mě zastavila eště hezčí thaika než ta ze včera (změnil sem na thaiky názor - jsou dost dobré) ,
uměla anglicky líp jak já, ale zas mě chtěl dovést na autobus a ja jsem zase blbec odmítl. ale neboj holka
sejdeme se v ráji:-) Pak zastavili ještě dvě thaiky na skutru jen tak na pokec. No a pak přišel nejhustější stop v životě
zastavili mě nějací týpci s pickupem a hodili mě aj s báglem na korbu, super zážitek. Bylo to celých 480km, takže to mělo nakonec  i svoje stínné stránky, když jsme tam usnul a vzbudil jsem se se spáleným ksichtem a kolenama. Dovezli mě klasicky
na autobus ale z tama jsme z cenových důvodů utekl a jelikož jsem měl nějaký čas do západu slunce
vydal se zase k dálnici. Zastavil mě tuk-tuk, pochopil že nemám peníze a přesto mě někam odvezl
na nějaké místo za městem, kde pak něco mluvil o 40baht... říkal jsem si že je to moje blbost že jsem
do jeho tuk tuku sedal a že mě to bylo beztak jasné že to zadarmo určitě nebude.  Že mu teda dam aspoň půlku,
ale on to nechtěl a pořád ať počkám, tak jsme čekali
čekali jsme 5 pak deset minut, pak 20minut a v tom se objevil autobus..

"Takže po tolika pře-krásných nabídkách jsem se nakonec nechal
odvést na ten zpropadený autobus tuk-tukem."

Těch 40bath o kterých ten tuk-tuk-men mluvil bylo za ten autobus a bylo to mnohem přijatelnější jak 450 z autobusáku
Když si tak sedím a kochám se jízdou z předního sedadla mě zničeho nic uprostřed nějakého města
vysadili (naštěstí aj s batohem, protože ten byl vzadu) a pořád volali Malay, Malay
přitom jsem pochyboval že jsme v malajsii když po mě nikdo nechtěl pas. Pochopil jsem až po chvíli
za rohem z odbočky na hlavní cestě byli hranice, které nešli vydět přez nějaký barák. A když jsem
si tak přecházel hranice tak jsem se po vzoru Indie rozhodl zbylé peníze utratit za jídlo, kafe s ledem a hlavně pár chungů.

A tak jsem po 2dnech stopem urazil 850km z Bangkoku do Malajsije a pak že to sakra nejde?
Akorád jsem v té rychlostni nějak nezahlédl to moře na které jsem se tak těšil, takže se mě možete vysmát, byl jsem v thaisku aniž bych viděl jedinou thaiskou pláž.

P.S. V malaysii jsem nakonec ještě ten den stopnul týpka "Naima" což je asi nejlepší stop mojeho dosavadního života, ale o tom zas můj deníčku jindy...