Nepál 2012

Čím začneme dneska, co třeba trošku netradične přechodem hranic... :-)

Z Gontapuru, kde jsem měl nejlepší Indický chleba neboli čapati a to všechno na nekonečném taléřku (to je vůbec specialita nepalu, za jednu cenu vám nosí jídlo dokud neřeknete dost),  jsme odjižděli kolem 8večerní autobusem značky TATA a na hranici jsme byli kolem 4 rano. Nejlepozoruhodnější byl řidič, takový typický talibanista z turbanem, jeho kvality se projevili když padla mlha, ten borec říkam vám ani nepřibrzdil a furt si jel to svoje. Já jsem seděl uplně ve předu a když jsem viděl že není nic vidět a jeho rychlost se pořád rovná Ford Escord Cosword na zavodním okruhu, byl jsem docela rád že po 10 minutách v teto mlze jsme vyjeli a byli jsme nečekaně stále na silnici, ale to jsem ještě netušil co mě čeká na hranici. můžu vám říct, že už jsem několik hranic přešel, ale na Nepalsko Indické hranici jsem si musel říct, že je to zas něco co sem ještě nezažil. Objevili jsme se v místě kde je totalní tma a kdýbych nenasledoval pár lidí z busu mrtvým městem tak tam vživotě netrefím, protože bus zastavil tak pul kilometru před hranicí. Kolem 4 uředníci ještě spali a kdyby mě nepomohl můj kamarád karma, né to není metafora, on se vážně tak jmenoval, seznamili jsme se už ve vlaku do Gontapuru. Byl puvodem z tibetu a když jsem se ho zeptal cokoliv na jeho "Country" tak mě odvětil, 'we have not coutry". No tak Karma mě pomohl mě je vzbudit :-) s malým uplatkem 20rupii je přimět k tomu mě dát razítko, to býlo na indických hranicích, na Nepalských chtěli 1500rupii na 15dnů. Pak se stala taková malá příhoda, pan pohraničář vyslíchal Karmu jenže on v tom očividně uměl chodit, protože se mu stratil ve tmě a viděl jsem ho zas až v buse:-) a tady jsem si vzpomněl na Řízka jak mě onehda psal z thaiska že jede v nějakém buse osm hodin, my sme vyjeli v osm večer a dojeli ve čtyří nasledující den, ale jak jsem v Nepálu zjistil to je jedna z těch kratších vzdáleností.

\mezitím jsem se v busu seznámil s dalšim člověkem, který jel do Nepalu na třídení trek s jeho ještě jedním kamarádem, byli jsme domluveni že můžu s nima, dokonce řikal že má v Pokhra brachu a že si těžký batoh možu nechat u něho a vzít si jen par zakladních věcí..Ve čtyři jsem byl v Pokhra tak jsme si s Karmou a jeho kamaradama vyměnili Facebook kontakt a když se otočím tak track-kamarad byl fuč. Nezbývalo než se vydat najít ubytování, v prvním hotelu mě řekli 1000rupii, tak jsem to vzal. Kecám ani nahodou, obešel jsem eště asi dalších 6guest hausu a hotelu.  Někdo mě dal vizitku, což se ukazalo jako super pomůcka protože jsem těm ostatním ukazoval vizitku a říkal jsem jim že mám u nich nabídku na vymyšlenou cenu 350 a představte si chytli se v jednom gesthausu, kde měli wifi a kabelovku a teplou sprchu. Navečer když Pokhra zapadla do tmy jsem seděl na zahradce a pojidal zas něco ala-ryže. Bylo krasné sledovat vrcholky (teda ja sem viděl jen jeden) hor na které ještě pořád svítilo sluníčko takže ten vrcholek co jsem viděl zářil jako bílá žárovka. Rano krátký výšlap na Angonapuru II a alou do Katmandu.

Vyhled z hotelu

Zas nějaký 14hodinový přejezd busem a byl jsem tam jak na koni, dojeli jsme večer a jak to tady s mistní dopravou chodí, většinou ty busy nejezdí někde do centra na centralní autobusovou zastavku ale vykopnou vas někde na předměstí. V panice co tady budu dělat jsem se zeptal jednoho pána jestli neví kde je nějaká hlavní autobusová stanice, že bych rád zitra pokračoval směr Darjeling a nejlíp i nějaký hotel po blíž. Měl jsem štěstí protože mě vzal sebou na nějaký jiný bus a vystopil semnou u hotelu a ukazal mě kde je Bus Part jak tam říkali autobusáku. Ubytoval jsem se za 300 měli wifi ale taky měli blackout takže jsem si nenabil ani mobil. Po večeři jsem se chtěl vydat na noční procházku ale bylo mě to vedením hotelu zakazané , že je to nebezpečné, tak jsem šel v 8 spat a do města se vydal až ráno. Chtěl jsem vidět hlavně city of Patan ale tam se nedá dostat normální dopravou jen taxi a ty ja nerad, tak jsem se spokojil s tím co bylo poblíž nebo dostupné busem.

Večerní přejezd do Dharan byl to nejhorší co sem zažil. Odjezd ve dvě odpoledne a příjezd ve 4rano nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo že v tom buse jsem neměl místo pro nohy a zrovna tam byl nějaký šroubek z boku pod oknem, ze kterého jsem měl strach že mě dřív nebo pozděj prorazí koleno. Když jsem se narovnal tak abych měl alespon 0,1cm místa mezi sedadlem předemnou a koleny, byl jsem opřený hlavou o zavazadlový prostor nad sedačkami, takže jsem se mosel trošku přikrčit. Aby toho nebylo málo tak okýnko vedle kterého jsem seděl špatně doviralo a při otřesech se pořát otevíralo, takže na mě šel studený větr. V teto pozici jsem během přesunu usnul asi 45krat na asi minutu, protože cesta taky nebyla v nejlepší kondici a docela to s autobusem lomcovalo a neustálé narazy do kolen, do hlavy mě prostě nenechali spat. Příjezd ve 4ráno do Dharanu kde nebylo nic než tma a mrtvé město, ale někdo mě poradil že můžu jet do berety, že je to hodinka cesty a jsou tam pěkné hory. Tak jsem sedl na první bus konečně se prospal a kolem paté v Beretě vyrazil na rozhlednu, byla zavřená ale plot nebylo tak složité přeskočit, zabalil se do spacáku a sledoval načervenale zbarvené hory od vycházejícího slunce. Probudili mě nějaké hlasy kolem deváté, že chcou zaplatatit vstupné.

vnoci sviti hory bile

rano cervene

Po pár hodinách asi kolem 12 jsem se vratil do Dharan, muj atobus odjižděl kolem druhé tak jsem se šel někam najest a jen tak projít okolo. To je zajimavé jak sou tady funguje "mafije" zeptal jsem se bus-drajvra jestli neví o nějakém dobrém cheap-and-good food a on mě zavedl do restaurace jeho tety. A tak to funguje i v indii někoho se zeptate na cestu nebo něco a on vas hned zavede do guest hausu a domluví Vám cenu. Tak jsem dobře a levně pojedl a protože jsem měl čas tak jsem se jen tak potuloval po městě. Po cetstě jsem viděl nějaký obchůdek kde prodávali orosené lahváčky, posteskl jsem si, že už je to docela dloho co sem měl pivíka. Za pár hodin sedím u nějaké rodiny, která mě pozvala domů a k jídlu dostávám pivo.

"Už se začínám těšit až to začne fungovat i na to že půjdu po ulici a uvidím nějakou hezkou holku, a za pár hodin budu u ní v ložnici"

Ale popořádku, tak jsem se tak potuloval až jsem došel k docela vyprahlé řece řece, kde jsem si sedl na břech a jen tak počumoval. Za chvili se objevila mala holčička, která se mě ptala na jméno a odkud jsem a pak tam bylo najednou asi 8 lidí. Jedna holka mě pozvala k nim ať ochutnám jejich rýžový alkohol, bylo to rozhodně slabší jak slivovica ale dovedu si představit večírek aj s tímto chlastem. Pak ta samá holka řekla, že mám jít k nim na nanavštěvu (myslel jsem že už jsme u ní doma) tak mě zavedla k nim, kde jsem dostal něco k snědku a to pivo, tak kecáme a kecáme a najednou mě ujel bus. Že to nevadí že můžu spát u nich. Nakonec jsem tam zůstal dvě noci, přemlouvali mě ať zůstanu dýl, ale bylo to pro mě moc pohodlné a jednoduché pečení holuby mě létali přímo do huby, to jsem mohl zostat rovnůc doma.

Byla to rodina Mamka a tři dcery, anglicky uměla jen ta nejmladší devítiletá, nejstarší měla stejně jak já a byla prej už v daná, ale podle mě kecala, protože sem tam žádného jejího manžela nezaznamenal, no a pak nejhezčí devatenactiletá. Co dodat měl jsem se tam jako král. Jelikož nikdo z rodiny moc angličtinu neovladal, byl jsem vděčný, když sem tam přišla jejich sousedka, která mě vysvětlila jak se věci mají. Že ta jejich mamka je hrozně moc ráda že tam jsem protože si syna hrozně moc přála a zrovna byli v indii a v nepalu svátky, takže si myslela že je to dárek od boha. Divali svatky jsou něco jako české velikonoce, ogaři chodili po domech a zpívali a pak za to dostali nějaké jidlo a peníze, které pak doma odevzdávali svojim sestrám. Protože se v každém songu opakovalo Došůre, tak jsem si zabékal sněma :-) Je to svátek světla takže všechny domy mají svíčky na střechách, dnes už teda nahrazené tema čínskyma blikavíma ale každopádně to tam vypadá v pruběhu svátku jak u nás na vanoce, akorád mě ty ozdoby pořád trošku neseděli, když byli venku skoro 30stupňové vedra.

Překvapením pro mě bylo že dům kde žijou není obyčejný dům ale jedna místnost je jako kostel, kde se scházejí lidé. Jejich otec s nimi sice nežil protože ma jinou rodinu, ale je vyhledavaným lečitelem a pravě v době svátků ho navštěvují známí a neznámí. S tím mě trošku prudil, pořád mě dával telefon s někým kdo umí anglicky a snažil se mě vysvětlit o co přesně de. On sám o sobě tvrdí že do něj vstopil otec bohů Shiva a že skrze něj mluví. Měl jsem možnost se učastnit jednoho ritualu a řeknu vám, myslel jsem, že toto se děje jen ve filmech. Byla tam  ještě jedna moc hezká holka a on nějak přivolal ducha do ni. Bylo vždycky zvláštní jak se jí změnili oči. Ale hlavně to co ta holka prováděla, to nejde popsat ale dělala pohyby že by si normální člověk zlomil páteř. Byla jak když v takové ktřeči, vstoupilo do ní asi tři bohové, každý uměl něco, jeden semnou mluvil anglicky a zase jiný bůh uměl předpovídat budoucnost. Nebyl jsem připraven, neměl jsem žádné otazky tak jsem se zeptal jestli se vrátim domů a prej jo:-) Na závěr jsme si dělali navzájem Sari a dostal jsem origoš nepálskou čapku.  Každopadně tato hodina ve mě vyvolala nejsilnější zážitek s celého cestovaní, chvílemi jsem se i bál, nejde to popsat. Nepál je jednoznačně místo kde se jednou vrátím.

>>> FOTKY <<<

India - Mumbai,Goa,Hampi,Agra,Varanasi

>> FOTOGALERIE <<

Začnu klasicky přeletem, protože let Beirut Mumbai obsahoval 14hodinovou zastavku v Sharjah v Arabských Emiratech, sám sem se podivola, jak mě napadlo koupit si tak blbou letenku. Jak se ukazalo nebyl to blby kup, ale oni mě to prostě posunuli, naštěstí jsem se na mzv dočetl, že je možné dostat víza na 8 až 96h přímo na letišti, ale je výhodnější když je to podpořeno leteckou společností, tak sem jim psal ať mě s tím vyřízením pomůžou když už mě to tak posr-kazili. Samozdřejmě bezúspěšně, ale pořád jsem doufal že si to na tom letišti nějak vyjednam sám. No nevyjednal... to vízum dostaneš jen když si zařídíš rezervaci v hotelu a to se mě rozhodně nechtělo dat pulku mojich uspor za nějaký 4hvězdičkový hotel někde v dubaji na jednu noc ve kterém bych stejně nespal, protože bych si fotil centrum Dubaje. Nakonec jsem to jaksi přdežil, něco jsem prospal a něco jsem zabil s Marfim a jeho anglickým cvičením.

Přílet do Mumbai, byl taky vtipný. Chtěli po mě adresu hotelu nebo místa kde budu pobývat. V Mumbai jsem se měl setkat s jednou češkou, ale protože se nějak neozvala tak jsem neměl její adresu a její telefoní číslo které by panum ouředníkům stačilo jsem měl v batohu který býl, až za passport office. Tak si mě tam přehazovali z jednoho officu do druhého a v duchu si říkal kráva jedna to mě tu adresu nemohla poslat... (promiň Karolino tak to fakt bylo, nemůžu ve svojem blogu lhát :-) až znich vypadlo, že e-mail bude dostačující. Tak sem si nějaký jí podobný domyslel a konečně jsem byl v indii. Než jsem však stačil opustit prostory letiště někdo volal, byla to Karolina, jestli mě prej došla smska s adresou!? že mi ji posila, tak se mi ji alespon snažila nadiktovat pro taxikáře. Jak se říká za vším hledej ženu, tak tady opravdu šlo o technický problém (čímž se jí omlouvám za předsudky), protože ta sms naštěstí došla a byla docela jiná než adresa kterou jsem si napsal (já těm indickým nazvům prostě nerozumím)... to bych dojel asi do uplně jiného města. Tak všechno dobře dopadlo potkali jsme se a pohádky byl konec! Vlastně teprve její začátek.

Pak sme byli ještě pozvaní její kamaradkou k ní domů, tak sem měl možnost nahlednout do Indických obydlí ale tihle patřili k těm bohatším a žili si líp jak já doma. Nakonec dne nás čekla noční spací bus, vždycky sem si myslel že už znám a vím všechno ale bus bez sedátek a jen s lehadkama jsem eště fakt nežral. Tady přišla Karolinina druhá hláška "Indie je vždycky jiná než očekávaš!" byla to apelace na to, že na jízdence máme odjezdové místo hotel, ale kluci z autobusové společnosti nám řekli, že máme čekat asi o 3km dál u dálnice. Našli se i lidé, kteří nás posílali k jiné dálnici, ono se totiž blbě čeká u dálnice, když zrovna v té části Bombeje, kde se zrovna kříží asi 4 dálnice najednou. Ale po mém důkladném prozkoumání sekundarní potencionální zastávky u druhé dálnice, kde byla jen tma, takže nebylo vlastně co zkoumat a z ohlednění toho, že na místě kde stojíme prodavají kavu, něco k jídlu a jako bonus tam zastavují i jiné dalkové autobusy dokonce stejné barvy, jsem rozhodl, že jsme na spravném místě. Jelikož byla Karolína starý Indický harcovník podařilo se jí propašovat její telefoní číslo tomu řidičovy (má asi kontakty ve vladě či co) což se ukazalo jako velice napomocné, protože jí ten řidič volal, kde jako jsme, že už na nás 20minut čekají. Vtipné bylo, že K. nemohla mluvit kvuli jeji hlasové indispozici z nachlazení. Eště teď si vzpomínám jak říká do telefonu "I am not craying i can not speak well... " tak mě ten telefon dala ať zjistím kde teda na nás čeká? K. si do teď myslí že su uplná trubka a že neumim ani anglicky zjistit kde čeká bus, protože jsem vubec nic nevyzjistil, kdo by taky zjistil z indické angličtiny, kde potřebujete slyšet každičký tón, aby jste rozpoznali že jde o slovo anglické a né indické, a vy zrovna stojíte u dálnice kde slyšíte jen projíždějící kamiony, ja prostě potřebuju na angličtinu klid... tak jo tak nakonec ten bus čekal na stanovišti čislo dvě v té tmě kterou bych nikdy neoznačil jako stanoviště autobusů. Jo mimochodem jsme museli tu dalnici přejít... nevíte nahodou jak se jmenoval ten film jak tam běhali v lese se zavazanýma očima a nebo přecházeli tu dálnicu? ne že bych měl zavazané oči ale aj tak si myslím že su dítě štěstěný když jsem ten přechod přežil.

První den mě provedla po Mumbai, tadý přisla Karolinina první hláška "je paradoxní že ty nejkrásnější stavby Indie vlasně postavili evropani!" pak jsme pokecali s jejím kamarádem, který se zrovna chystal za prací do Brazilie a podle jeho názoru je Brazilli jediná rozumná volba protože Indie nejen že némá ropu, nemá ani dostatek jídla ba co víc ani dostatek vody. Jeho předpověď je, že bude do 20-30let v Indii válka, protože nebude ani dostatek práce pro tak velkou populaci.

Pořád si ale říkám že 10-20let je pořád dost dobra doba na pořízení nějaké nemovitosti tady, protože rust cen tu můžete pozorovat 'online', protože třeba mě se tu občas stane že cesta tam stoji 100rupii a cesta druhý den zpět 200rupii, v evropě tomu říkame inflace, tady tomu říkají byznys, ehm turist byznys.

Pak jsme dojeli do Goa, napřed jsme se podívat víc v centru kde byli hezké kostelíky, jak kdyby portugalsku z oga vypadli, ale to mě popravdě moc nebralo, ja jsem se nehonil tisíce kilometru od evropy abych se nakonec kochal evropskýma stavbama :-) no a pak přišlo arabské moře,jooo to byla pohodička... rozumíte pláže, palmy, západy slunce. A aby jsme to všechno stihly pučili jsme si mašinu značky Harley a ujížděli jsme na ní policajtom. No nebyla to mašina ale skutr a nebyl to Harley ale honda a no a policajtom sme neujeli. Chtěli po mě mezinarodní řidičák, což nevlastním 50kč položka před ojdezdem byla pro mě, už prostě moc. Byli tam dva policajti, hodnej a zlej, vlastně jenom ten zlej, ten hodnej přišel až potom a řekl ať to nechá být že jsme turisti. Jako ja jsem byl připraven zaplatit, jak ktomu ti chudáci místní přijdou... ten svět je prostě nespravedlivý, zasraní turisti! S motorkou mám ještě jeden příběh, to když už bylo pozdní odpoledne a chtěli jsme si jen tak vyjet na jinou plaž, tak jsme se tak dohadovali o ceně s moto-rikšmenama a nemohli jsme se dostat pod 300rupek, nakonec znich vypadlo, že nas tam za 200 sice nehodí, ale když si koupíme benzín tak nám ju za 150rupek pujčí. Ale já je chápu, přílišná práce škodí a oni si toho ti kluci měli tolik co říct.


Uplně si umím představit jak toto budu aplikovat až se vrátím zase domů.
"Vami zadanou aplikaci jde odhadem naprogramovat za 100tisic korun"
"tolik, moc? nemate nějaké levnější řešení?'
"ano pane pravě pro vás mám řešení přímo na míru, za 50tisic korun Vám můžeme zapujčit počítač s vývojovým prostředím a eSdéKáčkem a můžete si to naprogramovat sám, stačí jen připojit do zásuvky"

V mezičase jsme se byli taky podívat na Spice Farmě poprve sem viděl růst banáný a vanilku. Víte vůbec, které koření je nejdražší, tzv král koření? Je to šafrán a roste jen v okolí afganistanu a kašmíru. A teď mě řekněte k čemu se používá? Ale mě nejvíc zaujalo destilační zařízení, vypadá fakt jednoduše a věřím že funguje skvěle:-)

Poslední den jsme byli na pláži v Gokarně, krásné místo a super cena 150 rupek za ubytovaní, ale přiznám se že jsem nějak překročil rozpočet a neměl jsem ani těch 150, tak mě tam K. živila. Chtěl jsem jí to všechno vrátit, ale musela už do česka. Děkuju Karolině za krásný, opravdu moc krásný uvod do Indie. Diky moc!

Jen k těm plážím, byl to ráj na zemi, takto jsem si nějak představoval pláže v tropickém raji, třeba v Karibiku, ale mělo to jen jeden háček, bylo to prostě v indii, plné indů. Indové neumějí plavat a možná proto jejich zábava ve vodě spočívá v hraní hry: "Ja neumím sice plavat ale umím náramě řvát a můžete mě slyšet z celé pláže" a taky, že ho slyšet je, naneštěstí je tato hra společenska, takže ji nehrají 5 ale rovnou třeba 20 indů najednou. Takže všude je plno řevu a už ani neřešíte, že když se vám podaří na chvíli zadřímnout tak jako mě, že při otevření očí kolem sebe najednou nevidíte moře ani pláž, ale asi 8 civějících indů.

No a tak se K. vydala směr mrazivé Česko a já se vydal směr horké Hampi. Což byl sice pohádky konec ale příběh pokračuje;-)

Potom co Karolina odjela bylo to všechno zase na mě a hlavně podle mě, tak ono to zas tak jiné nebylo, K. zastavala stejný nazor jako já, že jedna noc na jednom místě je tak akorád. Rozdíl byl spíš v tom, že za večeři v restauraci na břehu arabského moře jsem vyměnil za oplatky neznámeho indického výrobce a gest haus v tropickém rájí za čekárnu na nadraží v Hubli. Jo zase ten krásný tulácký nezřízený život. Ale K. odjezdem taky začala serie "vym*davek" které si na mě indové a vlastně i já sám na sebe ušil. Mám připravený specialní díl : Indie - Strasti a pasti.

Hampi byli prekvapivě pěkné, ja nemám rád moc "Visiting" ale Hampi za to stali, libilo se mě tam i když mě po dnu a pul omrzeli tak s tama mám tak tisíc fotek. Takže zpět do Hospet (tady byla ta drazší zpateční cena, to je nevýhoda, před každým rozhodnutím sa mosíš optat na cenu, tady se opravdu s ničím nedá počítat) a z Hospetu někam a z tama do Agry. Poprve co jsem ve vlaku byl dvě noci a celý den, byli jsme jako taková malá rodina z kupé 3A. Překvapivě cesta nebyla tak hrozná jak se zdálo a docela to uběhlo.

V Agre jsem se zdržel jenom den, zase se mě ujmul rikšamen a zase si mě udělal (v jiném díle) stal mě 900rupek. Jediné co bylo zajimavé tak že mě vzal do továrny na Agra-porcelan s kterého je vyzdoben Taj Ma Hal, zase jsem si uvědomil že chcu byt milionář protože co tam bylo krásných věcí. Pak mě vzal do zlatnicví kde mě nabízeli Agra-diamanty, bylo to luxusní zlatnicví kde při vstupu dostaneš čaj, nějaký spešl Agra-čaj. V jiné místnosti prodávali hudební nastroje a při tom čaji mě tam nechali zahrát na nějakou specialní Agra-Kytaru. Prodejce říkal že i včera tam byli nějací češi, jen si říkam jestli si ani oni nic nekoupili tak jsem byl asi poslední čech co dostal čaj. I když ja jsem tam skoro nechal tisíc dolarů za řetízek v kombinaci žlutého a bíleho zlata. Tak jsem o tom hned pověděl rikšamenovy, že mě ten jeho výlet stál skoro tisíc dolarů a on mě hned zavezl do jiného levnějšího zlatnictví, tady už jsem nedostal ani Agra-čaj ani žádný jiný čaj, nezahráli mě ani na Agra-kytaru ani na žádnou jinou kytaru a kdýž jsem se jich ptal po řetízku v kombinaci bíleho a žlutého zlata jen se na sebe dívali a nevědeli co mě ukázat, tak jsem jim řekl, že to je škoda, že jsem si představoval něco v hodnotě okolo tisice dolarů a šel jsem pryč. To jste měli vidět ty ksichty - vypadal přesně jako ksichty indů které pravě podělal Milan Medlik z Lutoniny:-)

V nejlepším se má přestat tak rychlo do Varanasi, poprvé sem jel na Waiting List, to je taková věc, pro ty co to neznají, že když si nekoupíš jizdenku v dostatečném předstihu, nejlepe týden - což u mě rozhodně nehrozí. Tak je tu možnost se napsat na waiting list, znamená to že ve vlaku není misto ale možná se nějaké uvolní, mě se uvolnilo místo v uličce s krásným vyhledem na záchodky, bylo nás tam asi 7. Dvě třetiny místa sem zabíral ja a můj batoh o zbytek místa se podělilo těch 6indů. Nakonec jsem měl štěstí kolem 3-4 se uvolnila postel a mohl sem spat až do 8 rána kdy byl příjezd do Varanasi. Kde se na mě zase vrhlo asi 10 rykšamenů, 9ti jsem dokazal říct ne 10. mě slíbil že mě doveze k levnému ubytovaní za 200rupek, chtěl za to 100rupek. Říkal jsem bude lepší se rychle ubytovat a pak mít víc času to tady prozkoumat tak sem mu kývl, že jo. Asi mě dovezl k ubytování kde to bylo za 200 ale bylo plno, tak mě tak vozil od hotelu k gest housu až sem řekl ok beru toto za 300rupek, daval jsem rikšamenovy tech domluvenych 100rupek a on že chce víc že sme toho nakonec projeli víc, dobře to zkusil, ale řekl jsem NE. Ubytko měli trožku dražší než jsem chtěl ale zas měli wifi které jsem potřeboval abych zavolal našim od dob kdy jsem byl v beirutu. Tak jsem hnedka psal dom, že si možem konečně zavolat a napsal jsem jim odhadovaný čas -2,5h indickeho času. No jenže v česku ste si vy matěji změnili čas a mamka byla v tu dobu už na nakupu, takže s toho nic nebylo, takže příplatek za wifi sa vyplatil.

Na recepci jsem si objednal lítek na vlak do Gothapuru, odkud je to jen co bys kamenem dohodil do Nepalu, chtěli o 100 vic za rikšamena, který pro listek dojede na nádraží a zpět. Byl jsem tu přidanou hodnotu akceptovat protože po mě chcou rikšáci 100 jen za jednu cestu tak jsem měl alespoň čas na obchůzku Varanasi, když jsem se večer vrátil tak na recepci na mě žádný listek nečekal, prej už je plno ale že pro mě mají plán, když si připlatím za rikšu dalších 150 tak mě odveze na jiné nadraží odkud se listek da sehnat.Neskočil jsem jim na to a misto nočního vlaku sem vyjel už kolem 3h odpoledne za 150 směr nepál.

Jo a zapomněl jsem vám říct něco o Indii jako takové, no kromě toho že je tu smrad smog a bordel tak velice nic za zmínku vic info třeba na tak zkuste třeba http://wikitravel.org/en/India. Možná jen to že si mě tu všichni fotí, jak kdyby ti indove už teď věděli že jednou budu prezidentem.

na zaver opicky z hampi