Fotky Balkan / Photos from Balkan 2012

Omlouvam se ze je to na facebooku, zkusim do priste najit neco lepsiho , zatim se muzete pridat do skupiny cestujemeradi na facebooku at mate vsecko z prvni ruky:-)

I appologise for facebook gallery, i try find something else/better next time. Now you can add to cestujemeradi group for first hand information:-)

http://www.facebook.com/media/set/?set=oa.432210583506877&type=1
http://www.facebook.com/media/set/?set=oa.432211480173454&type=1
http://www.facebook.com/media/set/?set=oa.432345933493342&type=1
http://www.facebook.com/media/set/?set=oa.432229860171616&type=1

Istanbul - Matka všech měst

Istanbul - Modrá mešita

 Tento článek obsahuje sprostá slova takže by si jej neměl nikdo číst!

Západ slunce v istanbulu

Istanbul - pohled z kafe zahrady

Kolem 7rano jsem byl za hraničním přechodem Grumruk, ale trafik tady nebyl nijak valný. Schválně sem to počítal a vyšlo to 13osobních a 12 kamionu za hodinu. A ty osobní byli většinou uplně plné. Stál tam jeden kamionák a daval si pauzu, tak jsem ho navštívil kam jede a tak. Vypadlo z něho, že jede taky jako všichni ostaní kamioňáci do Ismiru a veze hudební nastroje kapely Scorppions. Pak se zaspomínal a pověděl mě jeho příběh, když v mojem věku cestoval. Když byl mladý povedlo se mu zarobit docela velké peníze a vydal se objevovat svět. Říkal že spával všude možně, ale sem tam si dopřál noc i v hotelu a když jednou příšel do nějakého lepšího hotelu, a divali se na něho přes prsty, vytahl svoji zlatou emerikan expres kartu a koupil si prezidentské apartmá, jen aby prej těm řiťopichům ukázal, že on na to má, když s ním jednali jak s bezdomovcem.

Hagia sofia

Labirint s obchudky

Stopovaní se dal nedařilo a blížila se dvanáctá hodina, což by znamenalo že bych se do istanbulu dostal třeba v noci a to jsem nechtěl. Mezi tím se tam objevil zajimavý týpek, došel směrem po dálnici vedoucí na Istanbul, ale přišel bosky. Chtěl si ode mě zavolat, ale protože čeští operatoři nejsou zdílní cestovatelum, navrhl jsem mu ať se zeptá místních taxikářů, kteří stali opodál. Tady se ukazalo jací jsou Turci obchodníci, taxikař otevřel kufr a vylovil z něho zanovní tenisky pro toho typana. Pak se vydal na stopa opačným směrem jako já, ale po chvíli mu taxikaři vysvětlili, že Istanbul je ve směru jakým přišel. Nakonec ho jiný taxikař ho ukecal na kšeft, že ho odveze, ale podle taxikářova gesta překřížených rukou, to vypadalo, že se nechce nechat zavřít a původně bosého borca vyhodil z auta. To už byl čas zase o kus dál a ja jsem přemýšlel že oslovím toho taxikáře ať mě taky někam odveze, nejlíp do nejblížšího města odkud bude autobus do Istanbulu. Ani nevím jak se mě to podařilo a zastavil mě nějaký pan, byl to němec (už po milionté jsem si vzpomněl na Šárinku, jak by bylo super ju tu mět sebou) . Vtipné bylo, že celé to stopování do Istanbulu místo nočního busu, bylo hlavně kvuli tomu, abych taky něco viděl z okolí Makedonie a Turecka, ale protože jsem toho předešlou noc moc nenaspal, tak jak jsem sedl do auta, tak, jak když mě zabiješ, probudil jsem se až v Istanbulu.

chytat ryby? klidně na mostě i to je Istanbul

Specialita ala Istanbul

pán obsluhující veřejné zachodky

Konečně Istanbul a i když je jasné, že na objevování 13milionového města která se rozkládá na dvou kontinentech nemůže stačit ani 14dní já jsem měl 2noci takže skoro 3dny. Měl jsem ubytování přes CS, byl to příjemný chlapík a jmenoval se Eyup. I když byl velice v pohodě dokázal mě velice zaskočit tím, že asi u třetího tématu co jsme vedli, řekl něco ve smyslu, že včera byl docela vyznamný den, že jeho bratr si zlomil penis při ranním erekci. Pak mě povídal jak s tim musel ke gynekologovi. Jako docela mě to zarazilo a doufal jsem, že mě v noci nečeká nějaká nová životní zkušenost. Po vstupu do jeho bytu měl ale na nástěnce napsané nějaké reference od jeho předešlých guests a protože byli pozitivní strach opadl a zavladl jakýsi vnitřní klid. Nakonec jsem se rano probudil živý a zdraví bez jaké koliv bolesti v oblasti pánve. Jeho byt byl docela blízko historického centra, takže jsem ani nepořeboval používat MHD.  Vydal jsem se směrem Blue Mosquito a Hagia Sofia, ale protože bylo nehorázné vedro, snad největší za dobu mojeho vyletu, jsem umíral už po 10minutám chůze a nedoufal jsem,že nějakou Hagia Sofia vubec uvidim. Pro všechny jeto stará známá věc, ale udivoval jsem se nad tím kolik je tam krámků se zlatem a jaké krásné věci se z něho dají vyrobit (už mám vybraný i řetízek k prstnýnku). Co dodavalo istanbulu nezapomenutelnou atmosféru byl nekonečný labirint tržišt ale mě se z něho povedlo vymotat a předemnou se objevil pověstný blue mosquito. Potkal jsem tam nějakého Egipťana a ten se podivoval na mnou do té doby nepovšimnutý fakt, je tu spousta, skupinek žen bez chlapů. Zaskočilo mě to protože podle mě v česku cestují a dělají různé výlety hlavně lidé v páru, nakonec jsem své přemýšlení uzavřel tím, že na podzim je asi pro páry mnohem populárnější, jak nějaké cestovaní, byt někde v klidu doma a souložit. Večer hostův brácha pozval svoje muslimské kamarády a připravili nějakou místní specialitu.

Istanbul zlate naramky

Druhý den jsme měli procházku s Eyup do míst kde byla Mešita Sultana Eyupa. Přejižděli sme zatoku lodí byli jsme na pěkné terase, kde se nám Istanbul rozkládal pod nohama ovšem ceny za kafe a čaj odpovídaly velikosti podívané. Večer se Eyup vydal za přítelkyní a ja se začal pomalu chystat na odjezd. Poslední den na večerku mě čekal přejezd lodí za 3TL z Karakoy do Kadikoy odkud jezdili autobusy na letiště Sabiha Gokcen kde mě čekalo letadlo a nové zažitky z Beirutu a Libanonu.

Istanbul byl krásná tečka za evropou a od teď už vás budu bombardovat jen přízpěvky z asie, doufam že se těšíte:-)

Turecko

Prvni pohled na istanbul

Kde že jsem to posledně skončil? jo na řecko tureckých hranicích. Vypadalo to nadějně dva kamiony s československa, to by bylo aby sme si my čechoslovaci nepomohli a nevzali mě. První jsem se vydal ke kamionu slovenské značky a po kratkém avšak velmi pohodovém rozhovoru, protože po třech týdnech si zas pokecat česky z oči do očí bylo fajn, jsem zjistil, že tento přechod většina nevyužívá pro Istanbul, ale pro Ismir, který je uplně jinde i když v taky v Turecku. Šel jsem se tedy zeptat do druhého kamionu s českou značkou, zeptal jsem se ho kam jede a odpověděl mě nějakým jiným jazykem, jak když bulharsky. Byl jsem zaskočen a jedine, co ze mě vypadlo bylo "ty nejsi čech co?!" a tim sem zabil veškerou konverzaci , protože pak se ukazalo že je to slovak a mojim nacionalizmem byl dotčený.

Na hranici se potvrdilo to čemu jsem doteď nevěřil, hranice nejde přejít pěšky, jen autem nebo maximálně na kole. Říkalo mě to už pár řidiču které jsme stopnul, ale nebyli si jisti jestli to ještě platí, až ten poslední co mě sem přivezl si byl jistý a poradil mě ať se lidí slušně zeptám o převoz přes hranice.

Vydal jsem se tedy stopovat (ptát projiždějících lidí), jenže to už padla tma a moja černa mikina, dlouhé vlasy a zarostený porost na obličeji nepůsobili ani trochu věrohodným dojmem. Ptal jsem se dokonce nějakého týpka a ten mě řekl že je prodavač v příhraničním obchůdku a že jede jen za jednu hranici a za druhou už ne, proto je bezvýznamné mě vzít. Nebo jiný řidič si ze mě udělal srandu, že mě vezme, ale že si dáme sraz u toho kafe-baru za řeckou hranicí, přes řeckou hranici mě pustili s tim nebyl problém ale ten člověk u toho kafe nebyl a typek mu podobný řekl že sem si ho musel s někym splest, že mě žádný převos přes hranice nesliboval. Nakonec jsem byl s hoto ptaní lidí tak unavený, že se mě nechtělo ani kvuli dalším přijiždějícím zvedat prdel a znova se jich ptát. Až jsem tak opřený o batoh usnul.

Kolem 4rano mě zbudil nějaký kamarád toho pana co tam ma ten příhraniční obchudek, schodou okolnosti řidič autobusu. Říka mě že mě převeze, že si dáme sraz u kafe-baru za řeckou hranicí. Říkal jsem si že tento vtip už znám a zustal jsem klidný.Naštěstí se mě to rozleželo a k tomu kafe jsem šel protože tento řidič si srandu nedělal. Když jsme tak projížděli přes hranice, viděl jsem vojáky na jedné straně mostu, který rozděloval řecko a turecko a pak vojaký na druhé straně hranice. Po chvílí řidič zastavil a řekl, že dal mě nemůže vzít že by stoho měl problémy.

Proto jsem ještě tmou pokračoval k turecké hranici pěšky. Když jsem se blížil k osvětlené hranici, jsem si v rohu všiml vojenského krytu a pan voják na mě neco povolával. Samopal v ruce a vůbec neuměl anglicky, tak sem jen rikal "Istanbul,Istanbul" a ukazujíce přitom svůj pas. Nakonec zašel k sobě do kabinky a někomu telefonoval, čekal jsem příjezd nějaké ozbrojené eskorty. Nakonec jen gestem ukázal, že můžu jít. Kotrola pasu už pak proběhla hladce a tak jsem byl poprve na Turecké půdě.

Trosku předbiham s tim Istanbulem protože ono to zas tak jednoduche nebylo:-)

Řecko a prdel jménem Thessaloniky

Thessaloniki

Thessaloniki

Možná je ta pravá chvíle dát radu všem kteří se rozhodnou jet do Istanbulu stopem. Prosim vás kašlete na Thessaloniki, není tam toho tolik v vidění a hlavně nedá se tam stopovat. Ale to mě mělo byt jasné už když sem se pokoušel do Thessaloniky dostat, jel jsem vlakem ze Skopje, jen par km od hranic. A pak na dalničním nájezdu jsem zastavil nějaké týpky co jeli jen na hranice protože tam pracovali na špedici. Říkali že je tam kamijon který oni odbavujou a který by mě mohl vzít. K mojemu neštěstí jel přesně tam kam sem potřeboval ale až druhý den. (ale stejně si myslim že pěkně kecal, protože sem viděl stejný kamion projet ještě ten den)

Podle stavkujicích jsem poznal že su tu správně, v řecku.

Takže přejet se mě povedlo až na druhý den ráno, po té co sem se prospal v nějakém opuštěném kiosku. Vzal mě jeden kamioňák něco jako s větší avii a neměl tam lehadko, takže batoh jsem měl celou dobu na klíně, nebylo to nejpohodlnější ale radči sa špatně vést jak dobře jít, a protože sme kecali tak ta hodinka utekla rychle.

Na autobusovém nadrazí jsem zjistil ze cena nočního busu do Istanbulu je 45eur, to byl dostatecný argument abych přesto že mám domluvené CS v Istanbulu, zariskoval a zkusil stopa.(zbývalo 5dní do odletu) Taky jsem si říkal, že by bylo fajn vidět pravou Makedoii (ta pravá makedonie je v řecku a řekové označují zemi která si říka Makedonie jako Skopje, pčedstavte si že by České Republice by rakušané říkali Praha ) ve dne a ne ji jen prospat v noci. Proto jsem po asi 7hodinach, vzal bus na kraj města a zkusil štěstí směr Istanbul. Ale ani po 3h se nezadařilo a musel jsem si najít noclech někde u dálnice. Nadruhý den jsem se pohnul o nějaký ten kilometr dál až do Kavala. Vzal mě sem týpek který puvodně nejel až sem ale pak řekl něco ve smyslu že kilometr sem kilometr tam. Udělal semnou instruktažní jízdu okolo města s popisem co je kde a co se kde a jak stalo. Nechal mě na Autobusovém nádraží, kde jsem se pokusil zjisti kdy a hlavně za kolik jede noční bus do Istanbulu, měli ale zavřeno a proto jsem se vydal najit utočiště pro stan. Chtěl jsem nějak projit městem na východ a stanovat co nejblíž cestě do istanbulu ať můžu rano začit co nejdříva a při neuspěchu se vrátit a zeptat na ten noční bus. Neměl jsem mapu a jedina hospoda s internetem měla i nějaké počítače, zavratně rychlé, takže zjistit informaci na google maps kde jsem a kterým směrem se vydat nebyla otazkou 5minut jak jsem původně předpokládal. Nakonec jsem se nějak z orientovala a našel dobré misto nedaleko cesty za městem.

Thessaloniki z hradu

Ráno jsem si znova stoupl k cestě a po kratké chvíli jsem stopl Vojenckého Pilota z Gruzie, jel jenom pár kilometrů ale nakonec z něho vypadlo, že pojede do Istanbulu tak za 6hodin, po tom co se prospí. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se že na něho počkám na pláži v Kavale, kde mě vyhodil. Když bylo kolem 3h začal jsem trošku pochybovat o tom že se vrátí, ale jo přijel pro mě, jen si taky ještě skočil do moře takže než jsme vyjeli bylo 5 a zapad slunce už byl ve vzduchu. Ještě si chtěl ten pán zavolat z mojeho telefonu, ale protože byl Istanbul pořád ještě 300km a on mě chtěl vzít, řikal jsem si ok, hlavně ať to není dražší jak ten bus. (v tuto chvili, kdy tento blog pišu) Nevím kolik ty jeho ovory stálí ale každopadně ten blbec po 20km jízdy že nespal a že je unavený, že si de lehnout. Zastavil uprostřed ničeho otočil vůz a vrátil se zpět. Večer nakrku, ja a muj batoh uprostřed ničeho. Fakt kreten!

Plaze před městem Kavala

Plaz v kavale kde sem čekal na svuj stop.

Přecházel jsem cestu kde stáli nějaké auta na semaforu a v jednom vozidle jsem zahledl tazavý pohled kam jdu. Ale protože jsem už viděl miliony takových tazavých pohledů, tak jsem jen tak pohrdavě ukazal svoju cedulku, Istanbul-Turkey a k mému překvapení borec kyvl hlavou a rukou mě naznačoval poď jsem ja tam jedu. Nejel až do istanbulu nebo do turecka, jel jen do Alexandropoli, ale dobře se sním kecalo a řekl bych že jsem se od něho o řecku a řecích dozvěděl nejvíc. Hlavně se mě libilo jak na můj dotaz demostrace v řecku řekl něco ve smyslu: situace něni tak vážná, v řecku se stavkuje pořád a stavkovalo se i v dobach kdy jsme se měli nejlíp, stavkování je součást naší řecké tradice. Nakonec mě dovezl až na hranice s tureckem, zajel si kvuli mě 40km a dal mě rady jak poznám auto s Istanbulskou značkou. (ma předčíslí 34). Staly tam dva kamiony jeden s českou poznavací značkou a druhý ze slovenckou značkou, vydal jsem se jich tedy zeptat kam směřujou, ale o tom, o tom zase až přiště.

Aquadukt v Kavala, z roku 1530 a prej zasobuje mesto vodou dodnes.

Makedonia

Skopje

Skopje

Vtipné bylo, že prvního člověka co sem ve Skopje potkal byl typek z Australie, potkali sme se už v buse když jsme jel do Strugy ale on pokračoval pravě do Skopje. Jinak jsem měl domluvené ubytováni přes CS a měl jsem docela štěstí protože zrovna v ten den byl ve Skopje Vine Fest. Můj hostitel mě dokonce na víno pozval a hrala tam docela dobrá živá muzika, ale já jsem byl pořád duchem v Ohrid a vzpomínal na mého kamaráda.

Ohrid

Skopje

Všechno to začalo v 9h večer když jsem dojel do Strugy a byl jsem tak poprvé v Makedonii;-) Byla už pořádná tma a bus nás nechal někde na křižovatce před městem kdo ví jak vzdaleného. Zašel jsem na benzínku a ptal jsem se lidí jesli mě někdo nevezme do centra ale všichni mě odbili že je to tady blízko tak 200m, že to nema smysl kvuli takovému kousku. Jak se pak úkazalo tak problém byl s tím že ve městě nefungovalo veřejné osvětlení a proto pro mě nebylo vůbec vidět. Chodník byl jen sem tam osvětlen nějakou tou vylohou obchodu nebo hospodou, ale celkově bylo všude víc tmi jak světla. Rozhodl jsem se ve Struze nezůstat a přejet par kilometru do Ohridu, kde na mě čekalo krasné jezero.

Ohrid

Když jsem našel v Ohrid klidné místo kde se dá postavit stan a začal ho stavit, tak se tam najednou začali ochomejtat miliony lidi... Rano jsem našel kamarada na život a na smrt:-) Hledal jsem cestu takovým parčíkem lesíkem a v tom se otočím a zamnou nějaké velké zvíře, lekl sem sa! Byl to krasný opuštěný pes, dal jsem mu kousek chleba a už byl můj, všude semnou chodil. Dokonce když někdo šel kolem tak poštěkaval. Ach jo kdybych mohl tak sem si ho vzal sebou. Byl fakt tak mili a pořád byl semnou a všichni, co si ho chtěli pohladit se ptali mě jestli můžou, protože mysleli že je můj. Nepomohlo žádné zahanění, měl jsem tedy plán, vzít autobus do Skopje a koupit mu kousek salámu těsně před nastupem do busu abych měl čas se mu stratit. Když jsme byli pak v centru Ohridu, jeden pán mě řekl, že ten pes rozhondě nemůže byt v centru, protože policajti davaji pouličním psům něco sníst a finito. (Ohrid je v makedonii docela vyhlašena turistická destinace a vláda ma zajem na tom aby byl v centru pořádek včetně nepotulujících se pouličních psů) Takže jsme šel sním spátky do lesa kde sme se potkali, dal sem mu zbytek chleba a snažil jsem se mu vysvětlit že v centru nemůže zůstat že je to nebezpečné ať mě nepronásleduje. Ale že se za rok pro něho vrátim. Asi mi nerozuměnl protože šel zase zamnou, musel jsem byt na něho zlý a moc mě to mrzelo a věřte nebo ne měl jsem tehdy na krajíčku.

Albania [my-eng]

I think Albania should be translated for my foreign-friends, so very quickly because my eng is very bad.

8.10 i was 10km to Montenegro-Albanian Bordary, but i haven't any car and i was slowly walking and trying catch some car. I had lucky and i stopt american guy who crosing bordary and who going far way after bordary. Bad his licence was finished and he could not pass bordary and i must continue againg by walk, but it was night and because after the bordary were some guys who was asking drivers to some city in albania i decide continu and make camping far way from this albanians guys. There also was taxi driver who wants take me anywhere for somemoney, but for me was unexceptable and i go by walk streaght ahead where a saw some lights from houses, maybe village. And i was thinked, there will be safety than here in bordary.

During my walking i traing HH and i stopt some guy, but after while i recoginezed the taxidriver. And i explaining to him i have not many and he told me it is ok, i go just 2km and for this way you neednt pay. So we start our 2km trip but in middle in our way he eskape from main road and he was goiing to fortrees. I was afroiding, but fortunately i notice some lights from some hoses so i stop to much afroading. He stoped before big house and make sounds by car, till someone open door and appeared before car. Than thei was arguing and arging after couple of minutes, the dreiver got me phone, and in phone was english voice. The voice was explaining to me, he was soon of taxi driver (becase taxidriver could not speek english) and the price for ride to Skhoder, but i refuse pay anything because i catch the car on road by HH. I ask him for some place in his garden for my tent, but this he refused. So i told him get back me on mian streed where his father pickuped me.

When we were getting back to the main road, i noticed the gas station, so i decide stay there because my imagin of gas-sttion is safety place. Inside was guy who help me with vocabulary and invite me inside where i can sleep. but after while was appereaded wired guy and he was traing speek with me in albanian language and wired smiled to me. But than the my host take to wired guy a gun! Than the wired guy was pointing to his dog and again was smailing and talking to me!I never have wanted more understand albaninas language. Finaly he was guard of this gas station. When i was traing asleep i was thinked what i should to do if i will feel cold think on may neck. fortunately i alseept very fast and one cold thing which waked up me was cold morning;-)

and because i alive this night i decided make teetoo. I know i haven't chance do anything in short life. So lets go make tettoo.

Anyway next night i must sleep in hostel, no gas station like that. but because when i finished my tattoo it was night and any hosetls was full :-( so i was in some cafebar and was waitnig to close time and plan was move to some nonstop club where i take couple of beers. But unfortunetly in Skhoder isn't any nonstop bar, so i went just to the cafe bar terase and smooked cigared and i was thinking what next. The waiter notice i haven't had where to go, so he offer me place on this terese which is guarded. The guard guy was differend than guy from jesterday, he invite me to the cafe at morning and also help me stop mini-bus to Tirana, from where i go to the Republic of Macedonia.

So when i sleept in Albania i have always a guard for sweet dreams:) 

i hope you have understud to my english and enyoj my story from albania:-)

Albania - II

Skhoder, asi jedina pekna vec ve meste, ale maji i pekne jezero to sem ale nevidel,

Takže už žádné benzínky a podobné výstřelky...

Umím říkat NE jen rodině a přátelům :-(

když jsem se tak proplétal městem, nutno dodat nepěkným městem, objevil jsem tam tetoo centrum (hledal jsem nádraží, ale nakonec jsem zjistil že osobní doprava byla letos zrušena), a nějak mě přepadla myšlenka, že sem tu noc nemusel přežít a že žiju jen jednou. Je mě jasné že všecko za život stihnout nemůžu tak aspoň to tetování. Vešel jsem tedy dovnitř jen s dotazem zda to zvladne a kolik by to tak stálo. Ukazal jsem mu co bych si tak představoval a on že to za 100eur není problém. Uvědomil jsem si že ja umím říkat NE jen rodině a přátelům, ale cizim lidem to neumím. Když pominu že tetér uměl jen italsky a albansky a já zas jen trošku anglicky a česky, tak to byl typický obkreslovač a já jsem chtěl nějakou jeho vlastní tvorbu. Chtěl jsem odejit ale na druhou stranu zase ten pocit že sem tím ztratil moc času a kdo ví kdy se tak zas hecnu a bla bla bla, nakonec sem kyvl a od těch dob mám českého lva na levém rameni.

To tetování trvalo docela dlouho a salón jsem opouštěl za tmy, problém byl že sem neměl pořád sehnané to ubytování, zašel jsem do kavarny, a projel internet a vypadalo to že všechny hostely jsou plné. Tak jsem si alespon objednal víno s tím že s lehčí hlavou ten problém snadno vyřeším. Hovor rodičům co se mě přihodilo s ramenem byl taky delší než jsem čekal a než jsem se nadal bylo kolem 11večer, což znamenalo že můsím zůstat ve Skhoder protože přejezd kamkoliv už nemá cenu. A vymyslel jsem ďábelský plán jak noc přečkat, najdu nonstop, a hodim do sebe par pivek a prospím se v busu do Tirany. Su to ale kujón mazaná:-) když jsem opouštěl kaváru kolem pulnoci a ptal se na nějaký blízky nonstop bar bylo mě řečeno že ve městě takový není.

Posmutně jsem tedy vyšel ven z kavarny na neosvětlenou ulici a rozhlédl se kterým směrem se vydám a v tom se ke mě připližil barman a nabídl mě, že můžu přespat na zahrádce (ta část kavarny která je venku) že je v noci hlidaná a nehrozí mě tam žádné nebezpečí. Tak jsem zase spal pod dozorem nějakého maníka který má kvér v ruce. Tento byl naštěstí rozumější, nesnažil se semnou komunikovat albansky a vůbec se tak na mě divně neusmíval. Rano mě dokonce pozval na kafe a pomohl mě stopnout mikrobus do Tirany.

Takže co se týče mě, ja jsem spal v Albanii v apsolutním bezpečí, protože vždycky byla nějaká ochranka poblíž :-)

To je celkově zajimavé ta doprava těmi minibusy, každý ma svou trasu a vy ho musite zastavit a zeptat se kam jede, některý to má napsané některý né. Ten můj to měl napsané, ale jelikož jsem byl jediný pasažér tak jsme eště tak třištvrtě hodiny kroužili po městě a hledali další stopivší pasažery. Někoho sme sehnali ale i tak bylo vidět že by si řidič přál víc lidí, tak snad měl lepší kšeft v Tiráně.

Ohrid Makedonie

V Tiraně hnusné město jak sem říkal.. jsem hlavně chtěl najít spoj do Makedonie, jak se ukazalo vztahy těchto zemí nejsou zrovna vřelé a veřejná doprava opět nefunguje, pouze taxi, tak jak když chcete jet do Albanie z Montenegra. Tady naštěstí byli nějake Cestovky které zajištovali spojení Tirana a Sofie. A měl jsem štěstí dokonce byla zastavka ve Struga která byla kousek od Ohridu kde jsem se chtěl taky podívat.

Albanie - I

Jo Albanie, tak jsem se do ní těšil a nakonec jsem se tam zdržel jen dva dny.. ale třeba se ještě vrátím, ale rozhodně ne do Tirany, která je snad ještě odpornější jak Podgorica, prostě komunistické hranate budovy, žádné historické centrum. prostě nic k vidění... ale pěkně od začátku.

Jak jsem psal v minulém příspěvku při přechodu do Albanie jsem stopnul jednoho Američana který jel několik kilometru za hranice, vypravěl mě jak v 97 opustil albanii do USA protože hrozila civiní válka. Dokonce mě směnil par Eur za Leky (Lek je albanska měna, eště pořád mám u sebe 700lek kdyby měl někdo zajem) Bohužel při přejezdu Albanské hranice ho nechtěli pustit protože mu propadla nějaká licence na jeho Land Roveru, který si nechal přivest ze statů za 1900dolarů, prej ho to vyjde líp jak pořídit druhé auto a platit dvoje pojištění... takže jsem dál musel pokračovat pěšky.

Byla noc a na hranici nebylo žádné místo k přespaní, nechtěl jsem stavit stan blízko hranice protože se tam poflakovalo několik Albanců, kteří se tak jako já ptali každého řidiče jestli je nevezme. Byl tam i taxikař který se mě nabízel, tak jako všichni taxikaři během mojeho výletu. Odmítl jsem a protože jsem viděl v dálce nějaké světla vesnice rozhodl jsem se vydat tam s tím že tam najdu nějaké pěkné mistečko na bezpečné přespaní. Neprojiždělo moc aut ale i tak jsem zkusil stop. Zastavil mě nějaký chlapík ve kterém jsem rozpoznal taxikáře, vysvětlil jsem mu že nemám peníze a vypadalo to že to pochopil. Angličtina v těchto koutech země je byla zbytečná... ale on k mojemu zděšení odbočil z hlavní cesty a jel někam do lesa. Naštěstí jsem pak v dálce uviděl nějaké osvětlené obydlí (množné číslo) takže sem se přestal bát. Dovezl mě k nějakému domu a troubil dokud někdo nepřišel k braně. Po několika nadavkach (netuším o co šlo) mě nakonec dal k uchu telefon kde ve kterém byl anglicky hovořící hlas. Byl to jeho syn a vysvětloval mě kolik stojí cena taxi do Skhoder a ja jsem mu zase vysvětloval že ja rozhodně nic platit nebudu a snažil jsem se požádat o trochu místa na jeho zahradě pro stan. Což bylo zase zamítnuto z jeho strany, po asi 10minutovém hovoru se mě povedlo vyjednat ať mě vrátí zpatky na cestu kde mě nabral, že tam byla benzínka, že to mě stačí.

Benzínova pumpa byla malá a z jejích utrop se vynořil nějaký chlapík. Neuměl anglicky ale rukama nohama se mě povedlo vysvětlit že bych chtěl přespat pod jeho střechou a světlem. Nakonec jsem mohl přespat v předsíňce vedle kanceláře, byla sice zaprášena a smrdělo to tam ředidlem, ale pro mě to byla vůně 5hvezdičkového hotelu. Při čaji jsem si prošel z mím hostitelem pár slovíček které by se mohli hodit.

ni - jedna

due - dva

tre - tři

let - pet

pez - deset

uj - voda

Večer když jsem se chystal ulehnout, se objevil jiný chlapík, divný, pořád se na mě usmíval a říkal mě něco albansky. Říkal jsem si jen si mel co chceš kdyby něco tak já mám slzák a v případě nejvetší nouze nuž značky NAVY. Byl jsem vkidu dokud jsem si nevšiml že chlapik co mě tu nechává přespat podává jako by potajňačky kvera tomu divnému typanovy... ten divny typan tam byl se psem a pak tu pistol vytahl na toho psa a zas mu něco říkal albansky a smal se u toho. Nikdy jsem si v životě nepřál umět albansky víc jak v tuto chvíli. Nakonec se ukazalo že je to hlidač benzínky. Při usinání jsem se snažil vymyslet plán co budu dělat v případě že mě probudí něco studeho za krkem, ale nakonec sem usnul dřív než jsem něco vymyslel a jediné co mě zbudilo bylo studené rano :-)

Kolem 6rano při východu slunce jsem se vydal opět pěšky, zase dál, stopl jsem nějaké typky a ti mě vzali na autobus do Skhoder, vlastně minibus. Byl jsem rozhodnutý, že další noc jedine v hostelu, žádné kraviny typu benzínka nebo podobné výstřelky...

Černá Hora, Svati Stefan, Podgorica

Sveti Stefan, toto mestecko je jeden velky hotel

Rano jsem pokračoval pěšmo po montenegru, nedaleko hranic byla benzinka a stalo tam jen jedno auto a protože jsem neměl co strati, šel jsem se zeptat jestli mě nevezme alespoň do Igalo (3km) a vyšlo to. A když jsem tak šel do kopca objevila se předemnou autobusova stanice, tak sem jen tak zestrandy chtěl zjistit kolik stoji cesta do Svati Stefan. Zrovna tam stal autobus a stalo to 7eur, neodolal jsem klimatizovanemu pohodli. Trošku zklamaní bylo že do města byl zakazany přístup, byl jen pro hotelove hosty, protože cele město je jeden velky hotel. Našel jsem krasné misto na stan a kdyby tam nehučala klimatizace celou noc mohl sem sa aj super vyspat. Ráno jsem se pokoušel dostat stopem do Podgorici ale provoz byl mizerný a zanedlouho mě u nohy zastavil autobus který jel přímo tam, chtěl 10eur, zase sem neodolal.

Podgorica - Tatra 111 (nebo aspon to tak vypada)

V podgorici sem neudělal ani jednu fotku protože to bylo opravdu nepěkné město, Vsetín je proti ní turistická Mekka. Proto sem s tama prchal co mě nohy stačili. Stopování mě moc nešlo, posunul sem se jen kousek za podgoricu a protože to bylo hodně "ciganske geto" rozhodl jsem se jit tak dlouho dokud nenajdu bezpeší nebo alespoň nendosáhnu hranic. Měl jsem štěstí zastavil mě jeden američan a měl cestu dokonce kousek za Albanske hranice. Ale to je zas jiný příběh...

tak tady jsem vazne nechtěl spat ani ve stanu

Dubrovnik a přehod do černé hory

Na cestě do dubrovníku jsem potkal prvního stopaře, škoda že nemám fotku, ale měl stan spacák v batůžku menším než mám já batoh na notes když jdu do práce. (se divim že to slovo ještě umim napsat:-) jel jiným směrem, ale měl jsem větší štěstí než on po 15minutách jsem stopl nějaké dva borce co nejeli přímo do dubrovníku ale na půl cesty, měli nějaký projekt dokuntovat Majaky v chorvacku.Dubrovník je krasny, ty uličky jsou takové milé ale jiné je to s mojim batohem, stale jen nahoru dolu doprava do leva a nakonec stejně nevíte kde přesně jste. A zklamání největší na hradby se platí vstupné, no ja nejen že sem neměl dost peněz neměl sem ani silu se na ty hradby dostat. Nakonec jsem se vydal pokračovat dal do černé hory. Šel jsem kolem pláže a slunce tak žhnulo že sem nemohl tomu moři odolat a skočil si taky do vody.

Po přijemném pokoupáníčku příšla studená sprcha, protože pokusy kohokoliv zastavit směr Montenegro byli zbytečné ani po pár hodinách nikdo nezastavil a tak
po dobře stravených dvou nocích v Ismajlova karavanu, mě čekala noc v Dubrovníku, tentokrát na odpočívadle nad Dubrovníkem na lavičce. Na lavičce ne širší než moja polovina řitě:-) a to mě v noci přepadla nějaka nevolnost, jen připomínam že něco jako les v okolí nebyl, jen skala, cesta , zase skala a moře a 3keříky. Zajimavý pocit kadit a divat se projiždějícím řídičům do tváří.

Ani druhý den nebyl postup do černé hory rychlejší, po 5,5 hodinach (nový osobní rekord) jsem zastavil nějakého pana policistu který jel na kraj chorvacka. Od tud jsem asi 4km pokračoval po svojích, na hranice. Měl jsem jediný cíl, už žádné lavičky a jeslti venku tak stan, spacak a karimatka. Nakonec jsem postavil stan na jednom betonovém odpočivadle. Bylo to mezi hraničním prostoru, chorvacka a černé hory, takže to asi nebylo uplně legalní ale po prvním projívším kamionu jsem pochopil proč mě ty holky nechtějí. Na tak debilním mistě by postavil stan jen hňup! Jen těžko šlo poznat jestli ten kamijoňák jede přímo na mě nebo opravdu jen projiždí...

A tak nakonec jsem to přežil a docela se i vyspal a ráno jsem přešel hranice černé hory.

Podštejtl, Sole stone

Přiznejme si že v Kravicich to byl jen deštík proti tomu co mě potkalo v Podštejtlu, to opravdu lilo a ja jen tak seděl skryt v kavarně a usrkaval si to svoje kafičko za pul eura, tak aby mě vydrželo co nejdýl až déšť přestane. Podštějtl je hrad který patřil k první obranné linii Dubrovníku. Ale jak už to tak je s celou historii balkanu, nakonec ho stejně dobili turci.

Víte jak poznate že ste haluzák? nebo dítě štěstěny? to si tak stoupnete v Podštejl k cestě, vytahnete cedulku  Dubrovník a zvednete palec. Když vám zastaví někdo kdo jede k dubrovníku a má tam chatu u moře, loď, a ke všemu vás bude chtít ubytovat, tak máte minimalně štěstí jak málo kdo :-)

Na druhou stranu su docela looser, protože mě trvalo dostat se k moři, 13dni slovy třináct, slyšel sem, že se to dá udělat za den...

První večer byl u vínečka a rákie, moje slivovica opěd dostala ohodnocení KATASTROFE, a pak krátké projížďce po moři. Druhý den jen takové to poflakování na pláži a odpočinek po tom všem trmácení, naležitě zasložený. V domě jsem se měl chovat jako doma, takže sem se tam taky dobře nadlabnul, bylo mě v Sole Stone velice dobře, díky Ismajl! Jen jsem tam udělala takové malé fopá, když jsem řekl že mě přijde divné že v indii nepoužívaji toaletní papir a na to mě muj hostitel řekl že on je muslim a že on papir také nepužíva.

a tak sem poprve videl moře (ne v životě, ani letos, ale poprvé v říjnu)

Mostar, Kravice

Vymotat sa ze Sarajeva byl trosku problem, protože jsem byl v horach a potřeboval jsem do udolí na druhý konec města, mají tu české tranvaje Tatra T3 ale upravené, jsou propojené jak Zlínské trolejbusy a řeknu vám je to docela zažitek, koleje tu nemají zrovna nejrovnější a když to i na rovném useku trošku rozjede tak mate co dělat aby ste sa urdžali na místě.

Na kraji města se mě povedlo docela brzo zastavit jednoho Rumuna v audi A6, nepamatuju se ze bych se kdy v autě tak bal jako s ním. Zatáčka nezatačka, prostě chtěl předjíždět, dokonce ho brali policajti za rychlost, ale to bylo spiš kontraproduktivní, protože než nás policajti "odbavili" celá kolona nas předjela a my sme si to dali zatačka nezatáčka nanovo. Nabízel mě že mě zveze až do Kravic, ale byl jsem vděčný za život a další kilometry už jsem neriskoval.

Mostar jsme zlehka prošel,uvařil si něco k snědku a vydal se dál, ale neměl jsem štěstí a tak jsem zakotvil v jedné benzínce na periferii mostaru. Po docela probděle noci, jsem pokoušel opět štěstí směr Kravice, podařilo se mě tam dostat zrovna když se přihnala mračna a začalo pršet. Sen o koupačce mezi vodopady se rozplynul... Dokonce ani fotku jsem nemohl pořídit protože se mě vybil mobil. Nezbylo než sednout pod střechu hospody a dat si jedno Sarajevske Pivo. Poprosil jsem barmana jestli by mě nemohl připojit muj Samsung Wave do zasuvky a on svolil, tak alespon fotky budou... ale jak tak popijím tak kapky míjí kapku čimdál méně až nakonec vylezlo sluníčko. Tak sem si zaplaval, fotky a vida sem udělal a nahoře na paloučku jsem rozložil stan, jak se mi v něm spalo:-) s toho plyne další ponaučení: i když je všechno v prdeli, neznamená to že to je definitivni.

Rano na stopa do Podštejtl, poslední zastávka v Bosně a Hercegovině a pak už konečně mořeeee, ale zas příště.

Sarajevo

Sarajevo z kopca

Zpaky v Bosně a Hercegovině jsem byl zase kolem 5 ráno. Ale hnedka po ranu si pro mě Sarajevo nachystalo sklamání, autobusová stanice byla 20km od centra a jediná možnost jak se dostat do centra bylo použití taxi, a ja jsem jim tady nějak nepřišel na chuť, vlastně nejen tady, mě taxi příjde jako prostředek pro snobi, nevim proč. Cena byla 10Eur do centra a protože jsme byli dva, ja a jeden typek z Dublinu, vyšla by mě na polovinu. Sice jsem napřed podlehl tíži osudu a těch 5eur dal ale nakonec jsem je vzal zpět s tim že si do toho centra dojdu přece jen pěšky, mam na to času a času, je pul šesté rano a sraz s CS mám na tři. Napřed jsem teda netušil kterým směrem se mám vydat, tak jsem se vratil na Autobusák očekovat nějakou mapu, žádna tam nebyla, jen mladá slečna, která mě poradila že jediná cesta odsud je jen použitím taxi. Možná proto že viděla že s tim v srci opravdu bojuju, mě nabídla, že se možu do centra svest s ni, že by tam stejně jela, jen že musime počkat par minut než dorazí její přitel z Podgorici. Pořád mě bylo sice trošku trapné sa takto vést zadarmo, tak jsem nabizel alespoň plechovku českého piva RADEGAST, ale ti se jen usmali a obejmutím mě naznačili že nemají zájem, nakonec po chváli zmizeli ve stínech raního Sarajeva.

Chvili jsem bloudil po městě a pak opět zabrousil do McDonald ale tady k memu překvapení není nonstop, tak jsem jen tak zlehka okoukl město ale nakonec sem na internetu psaním deníčku stravil minimalně 3 hodiny. Čas srazu byl posunutý na pět takže to vysedávání v McDonanlds zas tak nevadilo.

v ulicich sarajeva jsou stale zbrane

Napřed jsem se seznámil s bandičkou dvou typků a jedné borky, kteří mě vzali na Nahorovo, odkud měla byt nedaleko chata ve které měl být CS sraz. No nedaleko bylo nakonec asi 4km a byl sem rád za tuto bandičku kteří se mě snažili maximalně pomoct s mojim provijantem, takže jeden vzal spacak, druhý stan a třetí vodu a jídlo, ale i tak jsem si připadal že v tom stoupání mám na zádoch tak tunu. Vlasně zada byli v pohodě ale nohám se nechtělo. Protože jsme si udělali ještě mezi zastávku na lahváča vlastně 3 došli jsme na chatu jako poslední a už za tmy. Nakonec byla nahoře i Laura z Francie, která objíždí balkán ze svým přítelem s karavenem a ke kterým jsem se chtěl přidat, jen sem je nemohl nějak zastihnout. Ale než jsem se jich stačil zeptat co je jejich další cíl byli zase pryč.

chata kde jsem pobyval dve noci

Kratký slovníček srbštiny, chorvačtiny a bosenštiny:

Chvála - děkuju
Ti kažem - ti povidam
Pogledaj - popřemýšlaj
Minuta - minuta
Godina - (a ted pozor) rok
sad - hodina
Ja to živím - ja takto žiju
Katastrofe - vyborná slivovica.

Večer jsme pojedli, zahrali a zaspívali ale hlavně popili. Daval jsme okoštovat místním moju slivovicu všichni ji hodnotili jako KATASTROFE. Na což jsem byl naležitě hrdý, protože ta jejich šlivovica sa nedala pit vubec. Druhý den jsem si udělal výlet na vodopad Skakava a vyšel jsem si na kopec ze kterého prej při troše štěstí jde vidět moře. Já jsem to štěstí neměl ale i tak byl pohled na okolní hory uchvacující.