Albania - II

Skhoder, asi jedina pekna vec ve meste, ale maji i pekne jezero to sem ale nevidel,

Takže už žádné benzínky a podobné výstřelky...

Umím říkat NE jen rodině a přátelům :-(

když jsem se tak proplétal městem, nutno dodat nepěkným městem, objevil jsem tam tetoo centrum (hledal jsem nádraží, ale nakonec jsem zjistil že osobní doprava byla letos zrušena), a nějak mě přepadla myšlenka, že sem tu noc nemusel přežít a že žiju jen jednou. Je mě jasné že všecko za život stihnout nemůžu tak aspoň to tetování. Vešel jsem tedy dovnitř jen s dotazem zda to zvladne a kolik by to tak stálo. Ukazal jsem mu co bych si tak představoval a on že to za 100eur není problém. Uvědomil jsem si že ja umím říkat NE jen rodině a přátelům, ale cizim lidem to neumím. Když pominu že tetér uměl jen italsky a albansky a já zas jen trošku anglicky a česky, tak to byl typický obkreslovač a já jsem chtěl nějakou jeho vlastní tvorbu. Chtěl jsem odejit ale na druhou stranu zase ten pocit že sem tím ztratil moc času a kdo ví kdy se tak zas hecnu a bla bla bla, nakonec sem kyvl a od těch dob mám českého lva na levém rameni.

To tetování trvalo docela dlouho a salón jsem opouštěl za tmy, problém byl že sem neměl pořád sehnané to ubytování, zašel jsem do kavarny, a projel internet a vypadalo to že všechny hostely jsou plné. Tak jsem si alespon objednal víno s tím že s lehčí hlavou ten problém snadno vyřeším. Hovor rodičům co se mě přihodilo s ramenem byl taky delší než jsem čekal a než jsem se nadal bylo kolem 11večer, což znamenalo že můsím zůstat ve Skhoder protože přejezd kamkoliv už nemá cenu. A vymyslel jsem ďábelský plán jak noc přečkat, najdu nonstop, a hodim do sebe par pivek a prospím se v busu do Tirany. Su to ale kujón mazaná:-) když jsem opouštěl kaváru kolem pulnoci a ptal se na nějaký blízky nonstop bar bylo mě řečeno že ve městě takový není.

Posmutně jsem tedy vyšel ven z kavarny na neosvětlenou ulici a rozhlédl se kterým směrem se vydám a v tom se ke mě připližil barman a nabídl mě, že můžu přespat na zahrádce (ta část kavarny která je venku) že je v noci hlidaná a nehrozí mě tam žádné nebezpečí. Tak jsem zase spal pod dozorem nějakého maníka který má kvér v ruce. Tento byl naštěstí rozumější, nesnažil se semnou komunikovat albansky a vůbec se tak na mě divně neusmíval. Rano mě dokonce pozval na kafe a pomohl mě stopnout mikrobus do Tirany.

Takže co se týče mě, ja jsem spal v Albanii v apsolutním bezpečí, protože vždycky byla nějaká ochranka poblíž :-)

To je celkově zajimavé ta doprava těmi minibusy, každý ma svou trasu a vy ho musite zastavit a zeptat se kam jede, některý to má napsané některý né. Ten můj to měl napsané, ale jelikož jsem byl jediný pasažér tak jsme eště tak třištvrtě hodiny kroužili po městě a hledali další stopivší pasažery. Někoho sme sehnali ale i tak bylo vidět že by si řidič přál víc lidí, tak snad měl lepší kšeft v Tiráně.

Ohrid Makedonie

V Tiraně hnusné město jak sem říkal.. jsem hlavně chtěl najít spoj do Makedonie, jak se ukazalo vztahy těchto zemí nejsou zrovna vřelé a veřejná doprava opět nefunguje, pouze taxi, tak jak když chcete jet do Albanie z Montenegra. Tady naštěstí byli nějake Cestovky které zajištovali spojení Tirana a Sofie. A měl jsem štěstí dokonce byla zastavka ve Struga která byla kousek od Ohridu kde jsem se chtěl taky podívat.