Indie strasti a pasti (specialní vanoční díl)

Milí deníčku, dneska jsem ti chtěl povědět o tom proč jsem vlastně tu indii neměl rád, bylo to proto, že ať jsem dělal co sem dělal vždycky na mě ti indové vydělali.

Když vynechám to věčné handrkování o cenu vody a kokosu, vůbec s těma kokosama. Každém kdo zkoušel víc jsem se vysmál. A tak jsme se vždycky dostali na cenu, která odpovídala realitě (15rupek). Co naplat že mě ti šmejdi vždycky pak vybrali ten nejmenší kokos jaký tam měli.

"Říká se že neznalost neomlouvá, já říkam, že za neznalost se platí a v Indii dvojnásob!"

Jako největší profík byl asi převozník ve Varanasi, začal na ceně kolem 100rupii za hodinu s tím že je to dvě hodiny i se spateční cestou na Varanasi Ford a 200rupii mě přišlo strašně moc, protože jsem věděl že když pujdu kilometr dva podel řeky, že je tam normalni převoz, kde mě vezmou i za 20 rupek, jenže jak už to tak u těch indu bývá on se nedal odbít s tím, že mě dal nakonec cenu 75 na hodinu. Tak sem se nechal zvyklat, na 2hodinovou projiždku po řece ganze za 150. jo jenže když jsme dojeli zpatky a dávam mu těch 150 tak on ukazuje na hodinky, že to byly hodiny 3, jo protože jsme nějaký čas strávili u té pevnosti. Tak jsem se s nim handrkoval, jenže on se nedal a nevim jak, možná měl v podpalubí té svojí bárky takové to červené tlačítko, jak to znám s těch amerických filmů, které přivolá bodyguardy, každopádně se tam najednou seběhli všichni převozníci z okolí, kteří mě nakonec donutili vysázet na dřevo těch 225rupek, protože jsem si nedovedl představit, jak mě budeš hledat, když skončím s kotvou u nohy na dně gangy.

Tak to je on, pozor na něho je to všechno jedna velka mafie!

Ale nemůžu opomenout rikšameny, ti byli taky moc šikovní.

Zrovna v tom varanasí když jsem jel na nadraží, měl jsem čas tak jsem si to tam vykračoval pěšky a každeho kdo mě nabizel odvoz jsem s usměvem na rtu slušně odmítl, ale jeden přece hodil super cenu 40rupek, tomu sem nemohl odolat protože to bylo na nadraží eště tak 3km. Jen jsem byl hladoví tak jsem se ho zeptal jeslti se můžu napřed poobědvat, on apeloval že samozdřejmě že rád počká. No a na když jsme pak přijeli na nadraží a došlo na placení tak chtěl víc - nechal si proplatit obědovou čekačku. (na druhou stranu mě vzal do dobré restaurace kde sem potkal jednoho typka z anglie a ten říkal, že je to nejrozumější volba v celém varanásí, že ve varanasí žije několik let a chodí vždycky tam, a celkově chtěl 50)

Nebo krasný příběh o tom, jak jsem se jednou na rikši svezl zadarmo, to jsem si šel opět ve Varanasí koupit jízdenku na vlak do Gonkapuru, přibrzdil mě rikšamen s jeho kolorikšou, vezl jednoho Inda mladšího vzledu, dobře oblečeného a s usměvem mě zval k sobě do rikši že má podobnou cestu k nadraží. Nechal jsem se zvyklat projíždkou zadarmo, nakonec mě ten milí pan pozval na čaj k sobě do továrny na hedvábí a nakonec když mame trošku času mě ukazoval jejich výrobky. Co ti milí deníčku budu říkat, nakonec to bylo nejdražší svezení na rikši, protože jsem jsem tam nakonec nechal 500 za hedvábné šátky!

Vlastně ti kecám, nejdražší jizda na rikši byla za 900rupii, nechal jsem se ukecat na obhlídku Agry, přesvětčila mě cena vstupného na Taj Ma Hal která stála 750 a taky reference rikšamena, hlavně zápisek z česka. Celou dobu jsem si připadal jak spropadeny turista, takže jsem si to vubec neužil, i když jsem viděl Taj Ma Hal ze zadu, viděl jsem i Child of Taj Ma Hal, viděl jsem kde byl uvězněný sultán co nechal TMH postavit, dokonce jsem viděl jak se pere prádlo u řeky a byl jsem na návštěvě u místních farmářů. Také jsem ti už vzpomínal jak jsem byl ve zlatnictví a kamenicvtí, ale zlatá tečka měl být zapad slunce nad TMH ze střechy hotelu.

"Jestli nevidíš na předchozí fotografii zapadající slunce, tak jsis to užil asi jako já, vlastně né protože ty sis za to doprčic nezaplatil!"

V Bangalore si mě udělal dokonce jeden autobusák zaplatil jsem 100 rupek za 10minutový přejezd busem s tím, že v druhém busu budu moct na tu samou jizdenku pokračovat, co myslíš jak to dopadlo? chtěli dalších 50 rupek za novou jizdenku.

Ale né vždycky za to mohli Indové někdy jsem si to dělat sám, například po cestě do Hampi jsem si nekoupil noční bus protože stál 750 takže jsem se tam dopravil po vlastní ose, místo jedné noci jsem tam jel dva dny a nebudu se tady vubec chlubit, že sem ušetříl jen 50rupek. Jak se říká bylo to sice dál za to horší cesta.

Serie tragedii začala už na začatku nákupem SIM karty na internet, viš jak to je si v cizí zemi a nemáš tušení jaké která společnost ma pokrytí a hlavně ceny. Proto jsem se zeptal v travel agency, kde prodávali SIMky hnedk několika společností, která je podle nich ta nejvýhodnější. Nemyslim si že mě tehdy lhali, když říkali že Idea je nejlepší a že ji u nich ve firmě používá každý. Nemohli tušit, že nebudu celou dovolenou jen druhém nejmenším indickem státě, ale že s tím chci cestovat po cele indii, a že to v jiných státech jak v Goa bude fungovat jen sporadicky a že nejlepší pokrytí jaké jsem kdy měl bylo když sem spal v čekárnách po nádražích tam sem měl dokonce i funkční zásuvku.

A jeden bonusový z Nepálu

Když jsem byl ještě v Indii ptal jsem se po ubytovní s WiFi, když jsem později měl mobilní internet tak jsem zkoušel jestli mě v pokoji který jsem dostal funguje, většinou nefungoval. Jednou se mě stalo že fungoval na hudert procent, ale protože tam nebyla zasuvka tak jsem si ho užil jen dokud sloužila baterka. Od těch dob jsem se vždycky ptal jestli maji zasuvku. A tak jsem jednou byl v Pokhra v Nepálu a našel jsem ubytování v za krasné peníze. Ale klasicky jsem se zeptal jeslti mají zasuvku? "pane na vašem pokoji je WiFi i Kabelová Televize, proč bychom neměli zasuvku?" odpověděl mě recepční uraženě jak kdybych ho označil za křováka žijícího v pralese. Tak jsem tedy ten pokoj vzal a těšil se že si po čase zase užiju posledního vydobytku civlizace - Internetu. Chtěl jsem si hlavně přečíst o nějaké možné trase do hor kde bych se mohl podivat na den dva. Tak připojím notes do zasuvky, chvilku s tim laboruju (u každé zásuvky je vypínač a zapína se stiskem dolů a vypíná stiskem nahoru tedy opačně jak u nás) a stejně nic, nenabíjelo to. Tak nakonec jsem si zavolal pomoc, že nějak nemůžu na zásuvce naladit elektrický proud. Bylo mě řečeno "aha vy chcete do té zásuvky něco připojit, víte v řece je málo vody ať se nezlobím ale elektrika teď nejde v celem městě..."

 Pochopil jsem že se nad něma vyhrát nedá už jenom proto že se hraje na jejich hřišti s jejich vlastníma pravidlama, a proto sem se snažil to neřešit a bral jsem to jako fakt že jednou nebo dvakrát deně si mě udělají. Chce to jen klid v duši.

Thaisko - 2012

Thaisko

Na přelet hranic a to, že budou chtít adresu už sem byl dostatečně připraven, taže to proběhlo super hladce.
Celkově se mě docela snadno z letiště povedlo pomocí železnice, metra a kousek pěšky dostat na Mó-čit což je severní autobusové nadraží.
Jen ten týpek co prodával jizdenky mě dostal
chtěl jsem jízdenku do Shukho-thai, kde na mě čekala Andrejka a Vůmi, pořád ukazoval na cedulku že otevírá až v 9:00
byl jsem tam kolem osmé. Tak jsem aspoň měl čas na jídlo a prohlédl jsem si čínské kopie Samsungu Galaxy S III za 1900 baht.
V típné na tom bylo že v nich byla i kopie samotného Androjdu, který je narozdíl od jiných systémů uplně zadarmo.

"Jen tak přemýšlím jak chceme konkurovat číně když dokaže vyrobit kopii něčeho co je zdarma ještě levněji :-)" 

No tak sem se vrátil k tomu okýnku s jizdenkama, nebylo ještě děvět ale lidi už tam chodili pro lístky, tak sem taký žádal, ale on pořád ukazoval na tu spropadenou cedulku. Tak sem u toho těch pět minut počkal a ten šmejd změnil na te ceduli čas
na 10:15... tak sem pochopil že to je asi ne otevírací doba ale čas odjezdu autobusu. No 9:03 jsem si teda koupil listek na
bus co odjiždí v 9:00, eště že jsou ti thaici tak "lejzy" a ten bus v pohodě stihl.

Nedaleko Shukho-thaice, jezdí vůmi na motorce,
černé gumy má, to musí byt ale mašina...

V buse mě nějaký pán pujčil telefon a ja jsem se mohl spojit se svými Československými přáteli a ohlásit můj příjezd.Vůmi na mě čekal a na motorce mě dovezl do Guest house kde byli ubytovaní, na mě zbylo místo ve stanu na střeše. Být o pět minut po 8ráno v tom stanu dýl, tak jsem Vám tu mohl dneska psát zažitky z pekla. Naštěstí se pro mě další den uvolníl pokoj.  Nakonec jsme přejeli do Ayuthaye, kde jsme si udělali takový malí večírek u cesty... ne žádnou thaiku si nepamatuju...

Ozval se mě Toom z Bankgoku na CSku, tak jsem se za ním vydal, že zas něco ušetřím a poznám nové lidi.
Přijel jsem na dvě noci a poznal tam asi 40lidí. Né teď trochu přeháním ale hostoval kolem 6ti lidí a neustále se to
tam točilo, ja jsem tam nejvíc travil čas s jedním Italem a Kanaďanem s kterýma jsem chodil na večeřu do místního
podničku na rohu ulice na Pa-Thai. Byli jsme i v činské části města, kde jsme sa dostali lodí která byla součásti MHD
ale bohužel to byla poslední loď která ten den jela. Takže sme sháněli taxi,
problém byl že nás bylo pět a nechtěli jsme platit moc. Nakonec nám tam jeden thajec vynadal
že na to že jsme turisti a můžem si v jeho zemi dělat co chcem, třeba kouřit a pít v ulicích, což oni nemůžou
jsme moc levní ať si tam deme pěšky, hlavně ať už vypadme z jeho chodníku na kterém on... ja vlastně nevím co tam dělal.
Nakonec sa nějaký tutuk-men svolil k pěti lidem a pak nás vzal i nějaký taxik za nějakou přijatelnou cenu.

Pak se k Toomovi nastěhoval ještě jeden Estonec, jinak si jen vybavuju nějaký pár z Rumunska
kteří žili několik let v Praze no a nakonec pár z Polska kteří teda prohlašovali, že jsou jen kamarádi, ale já
už to nikomu nežeru.

"Já nerozumím proč nemá poláky nikdo rád když se umí o všechno rozdělit..."

Jednou se ten polský pár vrátil navečeku ze seven-eleven, otevřeli pivko a nabídli mě jestli si s nima taky nedám že se semnou rozdělí.
Moje češtví mám pořád v krvy
takže pivo jsem nemohl odmítnout. Měl jsem v ledničce taky jednoho Chunga (thaiske pivo)
chtěl jsem je taky pozvat, otevřu ledničku... a vidím že to pivo, na které mě pozvali
a přátelsky si se semnou rozdělili, bylo k sakru moje vlastní!

"teď když tak nad tím přemýšlim, takový čech by se semnou kolikrat ani o to moje pivo nerozděli"

Po 4 dnech jsem chtěl konečně odejít, ale víte jak to chodí, čert nikdy nespí a kral nemá narozeniny každý den
a to se prej musí oslavit, takže s toho nakonec bylo těch 5dní. Krále jsem nakonec vůbec neviděl, samotní thaici si berou spacaky a spí před palácem několik nocí,
ale ohňostroj byl krásný až bych řekl, že stál půlku českého státního rozpočtu.

Po skoro 3hodinách v thaiském MHD jsem sa vymotal ze severního Notha-buri do jižní časti města kde byla dálnica a kde jsem mohl chytit
nějakého stopa do Malaysie. Sám jsem byl trošku v napětí jestli to v Thaisku pujde, ale pořád jsem si říkal
mají dalnice a kamiony co chceš na stopování víc? Hlavně jsem se těšil jak na jihu zase uvidím moře a pozemský ráj
ala thaisko.

"Takže jak že se teda nakonec v Thaisku stopuje? Dá se řict že všichni vás hodí na bus." 

po 5minutach mě zastavil krásná holka s dobrou károu, ale neuměla anglicky,tak volala nějaké její kamarádce
a ta mě vysvětlovala, že mě vezmou na autobus, odmítl jsem i když jsem litoval že jsem na ten autobus s ní nejel, byla fakt pěkná.
Tak to tak zkouším dál a ani né po půl hodině mě zastavil kamion, že sice nejede až do Hat Yai ale do Cupton.
Ani to nestačil v thaištině dovysvětlit a už sem sa mu sáčkoval do nákláďáku.
Neuměl anglicky a já umim thaisky jen Kapunkár - děkuju, takže jsme za těch 7 hodin cesty
moc nepokecali, tak jsem ho alespoň pak pozval na benzínce véču.
Ta benzínka byla jeho konečná, byla to Shellka takže jsem se tam cítil jako doma v Lutonině a protože mě všichni
uklidňovali že žádní tigři se po okolí nepohybujou a protože jsem neměl moc na výběr
přespal jsem tam. Eště jsem se bál opic ale kromě koček jsem nakonec žádné zákeřné zvíře neviděl.

Kolem 6 ráno mě něco tak zaskočilo až mě to probudilo : Thaiská ranní pracovitost. Ve stánku kde jsem večer večeřal, už zase připravovali stánek. Dal jsem si u nich snídaňu a opět vyrazil k cestě.
Po pěti minutách mě zastavila eště hezčí thaika než ta ze včera (změnil sem na thaiky názor - jsou dost dobré) ,
uměla anglicky líp jak já, ale zas mě chtěl dovést na autobus a ja jsem zase blbec odmítl. ale neboj holka
sejdeme se v ráji:-) Pak zastavili ještě dvě thaiky na skutru jen tak na pokec. No a pak přišel nejhustější stop v životě
zastavili mě nějací týpci s pickupem a hodili mě aj s báglem na korbu, super zážitek. Bylo to celých 480km, takže to mělo nakonec  i svoje stínné stránky, když jsme tam usnul a vzbudil jsem se se spáleným ksichtem a kolenama. Dovezli mě klasicky
na autobus ale z tama jsme z cenových důvodů utekl a jelikož jsem měl nějaký čas do západu slunce
vydal se zase k dálnici. Zastavil mě tuk-tuk, pochopil že nemám peníze a přesto mě někam odvezl
na nějaké místo za městem, kde pak něco mluvil o 40baht... říkal jsem si že je to moje blbost že jsem
do jeho tuk tuku sedal a že mě to bylo beztak jasné že to zadarmo určitě nebude.  Že mu teda dam aspoň půlku,
ale on to nechtěl a pořád ať počkám, tak jsme čekali
čekali jsme 5 pak deset minut, pak 20minut a v tom se objevil autobus..

"Takže po tolika pře-krásných nabídkách jsem se nakonec nechal
odvést na ten zpropadený autobus tuk-tukem."

Těch 40bath o kterých ten tuk-tuk-men mluvil bylo za ten autobus a bylo to mnohem přijatelnější jak 450 z autobusáku
Když si tak sedím a kochám se jízdou z předního sedadla mě zničeho nic uprostřed nějakého města
vysadili (naštěstí aj s batohem, protože ten byl vzadu) a pořád volali Malay, Malay
přitom jsem pochyboval že jsme v malajsii když po mě nikdo nechtěl pas. Pochopil jsem až po chvíli
za rohem z odbočky na hlavní cestě byli hranice, které nešli vydět přez nějaký barák. A když jsem
si tak přecházel hranice tak jsem se po vzoru Indie rozhodl zbylé peníze utratit za jídlo, kafe s ledem a hlavně pár chungů.

A tak jsem po 2dnech stopem urazil 850km z Bangkoku do Malajsije a pak že to sakra nejde?
Akorád jsem v té rychlostni nějak nezahlédl to moře na které jsem se tak těšil, takže se mě možete vysmát, byl jsem v thaisku aniž bych viděl jedinou thaiskou pláž.

P.S. V malaysii jsem nakonec ještě ten den stopnul týpka "Naima" což je asi nejlepší stop mojeho dosavadního života, ale o tom zas můj deníčku jindy...

Viza Indie, Pakistan, Iran

Cela ta cesta Turecko, Iran, Pakistan, Indie musí být velice zajimavá, ale dostat všecky povolení me odrazuje, když vidím co všechno chtějí. http://wikitravel.org/en/Istanbul_to_New_Delhi_over_land

12.7.2012 Konzulat indie

Začal jsem Indii, protože když nevýjdou ty ostatní víza tak Indie stoji za návštěvu i tak samostatně. Požádal jsem tedy o dvoj-vstupové vízum pro případ, že bych ještě navštívil Nepál. Cena je stejná jen chtěli navíc plán cesty. I když ambasador nevypadal zrovna nadšeně s mojim skvělím nápadem navštívit Nepál, přijal to ale nakonec nemohl pochopit, proč jim nepřikládám letenky, když jsou v podmínkách udělení vísa, "I want show you fly-ticket, please!" nakonec se mě to asi na desátý pokus povedlo vysvětlit že tam příjdu po zemi, z Pakistánu. Nakonec jsem narazil ale s tím že nemám kopii pasu, která je sice v požadavcích, ale je zmíněná jen tady na konzulátě na zdi, na internetu nic takového nepsali. Když jsem se s kopii vratil, dořešili jsme nějaké drobnosti, tak si převzal mojich 850Kč (vlastně můj první cestovní výdaj) tak si něco indicky poznamenal na vrup dokumentu, skoro to vypadalo: "víš jak jsme se posledně bavili že to davame každému, tak tady mam kandidata..." Nakonec 17.7 jsem víza dostal ;-)

25.7.2012 viza Pakistan

Pracovník konzulatu vypadal mnohem víc kamaradsky jak ten v inidi, pořád se usmíval a skoro to i vypadalo že mě chce pomoct. Ale bohužel protože nemám víza do Iranu (nevim proč jsem blbec neřekl že do Pakistanu přijedu z indie ) tak mě víza nedá, mimo to chce vidět živnostenský list, a zabookovaný hotel Couch Surfing bohužel jako formu ubytování neuznal :-) No tak se budu soustředit na víza do Iranu, ale co jsem si přečetl, co je potřeba navíc tak je to kopie pasu ( kterou chcou všude ) ale tady ju chou barevně a co mě přijde úlet výpis z banky za 3 měsice potvrzený od banky (tak poctivý nebyli ani vízech do USA).

26.7.2012, 3.8.2012 viza Iran

Takže s vizi do Iranu jsem začal  proměnou několika euro a výpisy z banky, pani mě řekla, že mě nemuže dát razitko na vypisz že to v KB nedělají, jediná možnost je prej ověření zustatku účtu za čež si účtují jednorázový poplatek 100kč. No což tedy vydal jsem se to zkusit alespoň s tím co mě dali a to byl neověřený vypis z banky (bez ověřeného zůstatku učtu). Za nějakou pulhodinku jsem se objevil před budovou Iranské ambasady. K mému překvaní na mě zatim jako první mluvili krásnou češtinou, k mému druhému překvapení se mě také zeptali jesli jsem objednaný, což jsem nebyl. Před druhým pokusem, na který jsem měl telefonicky sjednanou schůzku, jsem přece jen ještě jednou navštívil banku, takový milí pan mě vytiskl výpis z učtu, hodil tam razítka banky a dokonce i svůj podpis a jako bonus nic za to nechtěl - a pak že to nejde:-) Na samotné ambasádě mě nabízeli si víza vyjednat elektronicky přes nějakou agenturu v Teheranu, ale řekl jsem, že když už jsem tady tak to risknu u nich. Nakonec po mě chtěl svrzenku o zaplaceném poplatku v bance, takže těch 50eur co sem měl v kapse cely víkend a čekali že mě někdo obere byli nakonec zbytečné... ale jo odskočil jsem do banky a donesl stvrzenku. Pak jsem se zeptal jak se dozvím že je to hotové, paní mě odpověděla že ať se příjdu zeptat v pondělí (byl čtvrtek) proč mě všichni utvrzovali že vyřízení viza do Iranu, potrvá měsíce?!

4.9.2012 viza iran
tak ono to trvalo opravdu dyl jak mesic a nakonec me to stejne zamitly, takze na tom cela cest a po zemi padla.

A ted zpětně musim uznat ze v Libanonu bylo este vic super jak nekde v Iranu a Pakistanu;-)

Indie - Darjeling,Kolkata,Batanagar,Bangalore,Coinbatore, Ooty,Chennai

Nadražíčko v Darjelink, taky tam maji parní vlaky říkají tomu Joy-Train

Vůbec vás dneska nebudu zatěžovat přechodem hranic hnedka na začátku a ušetřím Vás te story o tom, jak jsem pěšky dvakrát přecházel Nepálsko - Indickou hranici, protože jsem se mosel vracat asi 3km zpátky za řeku do Nepálu, pro odchozí razítko, o kterém mě napřed tvrdili že ho vůbec nepotřebuju a bez kterého mě nakonec nechtěli zpět do Indie pustit. Takže jak vidno Nepál si s Indii ničím nezadal, stejná špína, ale přece jen sem se trošku zpátky do Indie těšil, jo přešlo mě to zas po 5ti minutách tam. Byl sem jsem Silgiri, a první věc co sem chtěl udělat bylo zarezervovat si vlak do Kalkaty. Zas se na mě nalepil nějaký rikšař, nejhorší že mě chtěl za každou cenu odvest i když vůbec netušil kam chcu. Dopadlo to tak že mě nasměřoval k nějakému soukromému busu a tak to je s těma indama pořád oni sice nevědí co chceš ale za každou cenu ti to chcou dát-poskytnout. Nakonec mě jedna holka poradila, jak je to s tím vlakem do Kalkaty a dokonce měla docela dobré informace o spojích do Bangalore. Přesto mě doporučila si určitě napřed zajet do Darjelingu, že to stojí za to. Do Darjeling nejezdí žádné busy jen džípy takže sem čekal, že se tam, budeme prodírat nějakým pralesem, ale nakonec mě to přišla jako normální cesta. V Darjelingu za tmy se mě zas ujal jiný ind a vyjednal mě ubytko v nějakem hotelu za 300rupek, jak vám říkám je to velká mafie tady. Nějak sem ani nepostřehl, že tam není sprcha což se ukázalo jako zásadní až ráno, když sice venku už bylo příjemných 20stupnu ale v místnosti bylo porad tak kolem 15 no a ta voda v tom kýblu kterým sem se polevál kterou jsem se chtěl umýt mosela mět eště o nějaký ten stupeň míň.

Baťa v indii

Kolkata je plna takových žlutých taxíků, dokonce
tam mají i rikší na ruční pohon ale tu nemam na fotce..

V Kolkate jsem měl jediný cíl navštívit Batanagar akorád jsem nevěděl jeslti to v 8milionovém městě vůbec najdu. Nakonec první člověk kterého jsem se na Batanagar zeptal mě ukazal na autobus který stál přímo přede mnou. Tak jsem se tam za par rupek vydal, měl jsem trošku obavy jak se s tama dostanu na nádraží odkud mě jede vlak do Bengalore, ale opět to nebylo vůbec těžské protože z Batanagaru bylo přímé spojení no Howrean Train Station. Ale jinak bylo Batanagar zklamání čekal jsem domečky jako ve zlíně, že si tam udělam fotku a vystřelím si ze známých že jsem se vrátil, ale kromě tovarny tam nic nebylo. Odjezd vlakem do Bangalore bylo opět na waiting list a byl to zajimavý pocit když tak člověk stojí na nadraží a dívá se na železné monstrum, které bude jeho domovem další dva dny a ani neví jestli bude pro něho místo alespoň v uličce.

Ja ty indicke vlaky prostě žeru

Výhled z vlaku

První noc to bylo těžší, to mě pořád někdo budil, že chce vystoupit nebo nastopit (protože sem byl zase v uličce) ale pak to asi uteklo, protože si nepamatuju na žádnou potíž. V Banglore jsem měl Sheelu která mě ubytovala přes CS, přišel jsem původně jen na noc ale v takovém přepychu jsem už dlouho nespal, sprcha s teplou vodou, internet rychlejší jak v česku a sluška, která to po mě všechno uklidí, tak jsem zostal dvě. Večer přišel její kamarád a u politické debaty na téma "vývoj světové ekonomiky" - tak jak to mám rád, jsme vypili asi flašku whisky a snědli asi kilo čapatý. Ovšem za co se stydím, chtěl jsem Sheelu pozvat na oběd, protože nemám žádný prezent pro ni, zeptala se mě jen jaké jídlo preferuji a možná jsem udělal chybu, když jsem řekl, že indian. Se slovy "tak to je fajn, zrovna jednu dobrou máme hned tady přes cestu" jsme opravdu přešli jen tu cestu. Ale ta restaurce byla už od pohledu nad můj limit, waitress mě nenechali si ani nalét pivo měli sme kolem stolu asi 4 aby nahodou nedošlo k tomu že by sis to čapatý chtěl podat sám. Jako v indii se dá najest tak kolem 100 až 120rupek, ja sem se semtam stravoval v okolí autobusáků kde se dalo dobře a chutně najest za 40 až 50rupek, tady byl ovšem učet za dva lidi 1500rupek. Borka bleskově pochopila, že je to na můj malý Badged trošku moc a tak navrhla, že sepodělíme, že ji nemusím zvát, tak jsem ji dal 800 ona dala kreditku. Nutno podotknout bylo to super jidlo:-)

Dokažte mě že sem to nefotil v jižních čechách! :-)

Tak máš tu čestné místo :-)

Z Banglore jsem se vydal do Coinbatore a Mettupalayam. Tentokrát jsem si kupoval listek dokonce o 2dny dřív než byl odjezd ale zrovna jsem byl ve stanici, kde není možné kupovat listky na turist quotu. Takže zase waiting list. Od Sheali sem odešel dřív at si užiju města, ale nakonec jsem stejně nic moc neviděl ale potkal jsem jednoho Anglana z Menčestru, moc jsem mu nerozuměl ale říkal něco o tom že čeká až mu vydají nový pass, že ho obrali a že nemá peníze. Dal jsem mu 500rupek, 5euro a hlavně jsem se konečně zbavil druhých ryflí, svetru a trička. Ryfle byli moje oblíbené černé, ale tady v těch vedrech je to zbytečné tahat, akorád svetru mě bylo líto eště pořád voněl mamčinů avivážů. Chtěl jsem si ho vyfotit ať mám aspoň nějakou památku na moje oblečení,ale vzpomněl jsem si pozdě a když jsem se ho vydal hledat do davu už jsem ho nenašel ale našel jsem inda, který si semnou povídal a chtěl byt součástí mojeho příběhu tak tu uveřejňuju jeho fotku:-)

V Mettupalayam jsem akorad dorazil na čas protože jsem sedl do vlaku do Ooty a vlak se rozjel. Byl to poslední ozubnicový parní vlak v realném provozu, 46km stálo 270rupek, což mě příjde spíš turistická cena, protože vlakem z Kolkaty do Bangalore který jede tak 2000km to stalo 350rupek. Ooty mělo být nadherné místo ale mě se tam nelibilo... tak mě napadlo že mám ještě dvě noci že bych mohl do Keraly na pláž ale nevěděl jsem jak se tam dostat a jak je to pak ze spojením do Coinbatore odkud už jsem měl lístek do Chennai. Tak jsem se nakonec rozhodl, že pujdu podel kolejí zpátky, a poslední dvě noci v indii strávím v té idilické přírodě, kterou vlak projíždí kempingem a vůbec stejně sem mel jen asi 300rupek, to by pokrylo jen jídlo na 3 dny. Byla to docela jiná indie, proudící dav, troubení, zvuky motoru a smrad v ulicích byl zaměněn za čerstvoučký vzdoušek v nerušené a hlavně krásné přírodě, kde moje kroky provázeli jen zpívající ptačkové. Dokonce tam měli žluté nádražní domečky s červenými střechami, takže jsem si připadal, jako by mě někdo teleportoval do krásných klidných jižních čech. Jen když už jsem na večer ležal ve stanu tak se mě nejaké zvíře opřelo o stan, tak jsem začal zpívat (není na světě tvora kterého by můj zpěv neodradil). Druhý den jsem potkal nějakého člověka který chodí podel kolejí a kontrolu jejich stav a sním celá idilka skončila. Nenechal bych se jen tak vyhodit to né, ale přece jen měl pádne argumenty. Potulovala se totiž po okolí sloní rodinka s málým slunětem a není dobré jim křížit cestu protože už tři lidi zabila. Pochopil bych že zabila nějaké turisty kteří neví jak se před slonem chovat, ale zabili pravě místní. Každopádné tam byli sloní hovna a pořád si nějak říkám riskovat od sud po cut... Tak sem počkal na parní vláček až pojede zase dolů tentokrát mě vzal za 3 (slovy tři) rupie. a to sem byl tak v půlce, stejně sem musel vyhledat bankomat abych měl na ubytovaní v Mettupalayam. Tady je zas trochu té nespravedlnosti, když jsem šetřil peníze tak jsem byl na mistech kde měli moc dobre čapati ale nedal jsem si druhé kolo protože jsem šetřil ale teď když jsem byl zase v balíku tak jsem chtěl zbytek peněz projest za čapatí a masalu. Tak jsem sedl do jedne reštiky a jak na potvoru měli ty nejhorší čapatý jake jsem v indii měl takže masalu jsem ani nezkůšal. Nakonec až v čenaji po koupeli v moři jsem byl v jedné zapadle putice kdte měli moc dobrou masalu a myslím že to byla ta nejlepší tečka za Indii.

Celkově jsem byl v Indii tak nějak omylem a nikdy bych tam nejel kdybych věděl jak to tam chodí. A je fakt že mě tuhla krev v žilách jen při pohledu na inda. Taky na co jsem celou dobu v Indii pomýšlel tak bylo, že už stama konečně vypadnu a nikdy, nikdy už se tam nevrátim! Teď tu sedim v Thaisku v Bankogku pišu si zapisek do mojeho deníčku a říkam si že ta Indie tak špatná nebyla a že bych se tam docela i rád vrátil, minimálně, kvuli těm zatraceně dobrým Čapatým a Masalám.

Takže se s indii loučím nejlepší čapatý jaké sem měl, co na plat že je dělal Nepálec, ale bylo to v Indii v Gorakpuru

vzpominka na ruch v ulicách - Varanasi

Nepál 2012

Čím začneme dneska, co třeba trošku netradične přechodem hranic... :-)

Z Gontapuru, kde jsem měl nejlepší Indický chleba neboli čapati a to všechno na nekonečném taléřku (to je vůbec specialita nepalu, za jednu cenu vám nosí jídlo dokud neřeknete dost),  jsme odjižděli kolem 8večerní autobusem značky TATA a na hranici jsme byli kolem 4 rano. Nejlepozoruhodnější byl řidič, takový typický talibanista z turbanem, jeho kvality se projevili když padla mlha, ten borec říkam vám ani nepřibrzdil a furt si jel to svoje. Já jsem seděl uplně ve předu a když jsem viděl že není nic vidět a jeho rychlost se pořád rovná Ford Escord Cosword na zavodním okruhu, byl jsem docela rád že po 10 minutách v teto mlze jsme vyjeli a byli jsme nečekaně stále na silnici, ale to jsem ještě netušil co mě čeká na hranici. můžu vám říct, že už jsem několik hranic přešel, ale na Nepalsko Indické hranici jsem si musel říct, že je to zas něco co sem ještě nezažil. Objevili jsme se v místě kde je totalní tma a kdýbych nenasledoval pár lidí z busu mrtvým městem tak tam vživotě netrefím, protože bus zastavil tak pul kilometru před hranicí. Kolem 4 uředníci ještě spali a kdyby mě nepomohl můj kamarád karma, né to není metafora, on se vážně tak jmenoval, seznamili jsme se už ve vlaku do Gontapuru. Byl puvodem z tibetu a když jsem se ho zeptal cokoliv na jeho "Country" tak mě odvětil, 'we have not coutry". No tak Karma mě pomohl mě je vzbudit :-) s malým uplatkem 20rupii je přimět k tomu mě dát razítko, to býlo na indických hranicích, na Nepalských chtěli 1500rupii na 15dnů. Pak se stala taková malá příhoda, pan pohraničář vyslíchal Karmu jenže on v tom očividně uměl chodit, protože se mu stratil ve tmě a viděl jsem ho zas až v buse:-) a tady jsem si vzpomněl na Řízka jak mě onehda psal z thaiska že jede v nějakém buse osm hodin, my sme vyjeli v osm večer a dojeli ve čtyří nasledující den, ale jak jsem v Nepálu zjistil to je jedna z těch kratších vzdáleností.

\mezitím jsem se v busu seznámil s dalšim člověkem, který jel do Nepalu na třídení trek s jeho ještě jedním kamarádem, byli jsme domluveni že můžu s nima, dokonce řikal že má v Pokhra brachu a že si těžký batoh možu nechat u něho a vzít si jen par zakladních věcí..Ve čtyři jsem byl v Pokhra tak jsme si s Karmou a jeho kamaradama vyměnili Facebook kontakt a když se otočím tak track-kamarad byl fuč. Nezbývalo než se vydat najít ubytování, v prvním hotelu mě řekli 1000rupii, tak jsem to vzal. Kecám ani nahodou, obešel jsem eště asi dalších 6guest hausu a hotelu.  Někdo mě dal vizitku, což se ukazalo jako super pomůcka protože jsem těm ostatním ukazoval vizitku a říkal jsem jim že mám u nich nabídku na vymyšlenou cenu 350 a představte si chytli se v jednom gesthausu, kde měli wifi a kabelovku a teplou sprchu. Navečer když Pokhra zapadla do tmy jsem seděl na zahradce a pojidal zas něco ala-ryže. Bylo krasné sledovat vrcholky (teda ja sem viděl jen jeden) hor na které ještě pořád svítilo sluníčko takže ten vrcholek co jsem viděl zářil jako bílá žárovka. Rano krátký výšlap na Angonapuru II a alou do Katmandu.

Vyhled z hotelu

Zas nějaký 14hodinový přejezd busem a byl jsem tam jak na koni, dojeli jsme večer a jak to tady s mistní dopravou chodí, většinou ty busy nejezdí někde do centra na centralní autobusovou zastavku ale vykopnou vas někde na předměstí. V panice co tady budu dělat jsem se zeptal jednoho pána jestli neví kde je nějaká hlavní autobusová stanice, že bych rád zitra pokračoval směr Darjeling a nejlíp i nějaký hotel po blíž. Měl jsem štěstí protože mě vzal sebou na nějaký jiný bus a vystopil semnou u hotelu a ukazal mě kde je Bus Part jak tam říkali autobusáku. Ubytoval jsem se za 300 měli wifi ale taky měli blackout takže jsem si nenabil ani mobil. Po večeři jsem se chtěl vydat na noční procházku ale bylo mě to vedením hotelu zakazané , že je to nebezpečné, tak jsem šel v 8 spat a do města se vydal až ráno. Chtěl jsem vidět hlavně city of Patan ale tam se nedá dostat normální dopravou jen taxi a ty ja nerad, tak jsem se spokojil s tím co bylo poblíž nebo dostupné busem.

Večerní přejezd do Dharan byl to nejhorší co sem zažil. Odjezd ve dvě odpoledne a příjezd ve 4rano nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo že v tom buse jsem neměl místo pro nohy a zrovna tam byl nějaký šroubek z boku pod oknem, ze kterého jsem měl strach že mě dřív nebo pozděj prorazí koleno. Když jsem se narovnal tak abych měl alespon 0,1cm místa mezi sedadlem předemnou a koleny, byl jsem opřený hlavou o zavazadlový prostor nad sedačkami, takže jsem se mosel trošku přikrčit. Aby toho nebylo málo tak okýnko vedle kterého jsem seděl špatně doviralo a při otřesech se pořát otevíralo, takže na mě šel studený větr. V teto pozici jsem během přesunu usnul asi 45krat na asi minutu, protože cesta taky nebyla v nejlepší kondici a docela to s autobusem lomcovalo a neustálé narazy do kolen, do hlavy mě prostě nenechali spat. Příjezd ve 4ráno do Dharanu kde nebylo nic než tma a mrtvé město, ale někdo mě poradil že můžu jet do berety, že je to hodinka cesty a jsou tam pěkné hory. Tak jsem sedl na první bus konečně se prospal a kolem paté v Beretě vyrazil na rozhlednu, byla zavřená ale plot nebylo tak složité přeskočit, zabalil se do spacáku a sledoval načervenale zbarvené hory od vycházejícího slunce. Probudili mě nějaké hlasy kolem deváté, že chcou zaplatatit vstupné.

vnoci sviti hory bile

rano cervene

Po pár hodinách asi kolem 12 jsem se vratil do Dharan, muj atobus odjižděl kolem druhé tak jsem se šel někam najest a jen tak projít okolo. To je zajimavé jak sou tady funguje "mafije" zeptal jsem se bus-drajvra jestli neví o nějakém dobrém cheap-and-good food a on mě zavedl do restaurace jeho tety. A tak to funguje i v indii někoho se zeptate na cestu nebo něco a on vas hned zavede do guest hausu a domluví Vám cenu. Tak jsem dobře a levně pojedl a protože jsem měl čas tak jsem se jen tak potuloval po městě. Po cetstě jsem viděl nějaký obchůdek kde prodávali orosené lahváčky, posteskl jsem si, že už je to docela dloho co sem měl pivíka. Za pár hodin sedím u nějaké rodiny, která mě pozvala domů a k jídlu dostávám pivo.

"Už se začínám těšit až to začne fungovat i na to že půjdu po ulici a uvidím nějakou hezkou holku, a za pár hodin budu u ní v ložnici"

Ale popořádku, tak jsem se tak potuloval až jsem došel k docela vyprahlé řece řece, kde jsem si sedl na břech a jen tak počumoval. Za chvili se objevila mala holčička, která se mě ptala na jméno a odkud jsem a pak tam bylo najednou asi 8 lidí. Jedna holka mě pozvala k nim ať ochutnám jejich rýžový alkohol, bylo to rozhodně slabší jak slivovica ale dovedu si představit večírek aj s tímto chlastem. Pak ta samá holka řekla, že mám jít k nim na nanavštěvu (myslel jsem že už jsme u ní doma) tak mě zavedla k nim, kde jsem dostal něco k snědku a to pivo, tak kecáme a kecáme a najednou mě ujel bus. Že to nevadí že můžu spát u nich. Nakonec jsem tam zůstal dvě noci, přemlouvali mě ať zůstanu dýl, ale bylo to pro mě moc pohodlné a jednoduché pečení holuby mě létali přímo do huby, to jsem mohl zostat rovnůc doma.

Byla to rodina Mamka a tři dcery, anglicky uměla jen ta nejmladší devítiletá, nejstarší měla stejně jak já a byla prej už v daná, ale podle mě kecala, protože sem tam žádného jejího manžela nezaznamenal, no a pak nejhezčí devatenactiletá. Co dodat měl jsem se tam jako král. Jelikož nikdo z rodiny moc angličtinu neovladal, byl jsem vděčný, když sem tam přišla jejich sousedka, která mě vysvětlila jak se věci mají. Že ta jejich mamka je hrozně moc ráda že tam jsem protože si syna hrozně moc přála a zrovna byli v indii a v nepalu svátky, takže si myslela že je to dárek od boha. Divali svatky jsou něco jako české velikonoce, ogaři chodili po domech a zpívali a pak za to dostali nějaké jidlo a peníze, které pak doma odevzdávali svojim sestrám. Protože se v každém songu opakovalo Došůre, tak jsem si zabékal sněma :-) Je to svátek světla takže všechny domy mají svíčky na střechách, dnes už teda nahrazené tema čínskyma blikavíma ale každopádně to tam vypadá v pruběhu svátku jak u nás na vanoce, akorád mě ty ozdoby pořád trošku neseděli, když byli venku skoro 30stupňové vedra.

Překvapením pro mě bylo že dům kde žijou není obyčejný dům ale jedna místnost je jako kostel, kde se scházejí lidé. Jejich otec s nimi sice nežil protože ma jinou rodinu, ale je vyhledavaným lečitelem a pravě v době svátků ho navštěvují známí a neznámí. S tím mě trošku prudil, pořád mě dával telefon s někým kdo umí anglicky a snažil se mě vysvětlit o co přesně de. On sám o sobě tvrdí že do něj vstopil otec bohů Shiva a že skrze něj mluví. Měl jsem možnost se učastnit jednoho ritualu a řeknu vám, myslel jsem, že toto se děje jen ve filmech. Byla tam  ještě jedna moc hezká holka a on nějak přivolal ducha do ni. Bylo vždycky zvláštní jak se jí změnili oči. Ale hlavně to co ta holka prováděla, to nejde popsat ale dělala pohyby že by si normální člověk zlomil páteř. Byla jak když v takové ktřeči, vstoupilo do ní asi tři bohové, každý uměl něco, jeden semnou mluvil anglicky a zase jiný bůh uměl předpovídat budoucnost. Nebyl jsem připraven, neměl jsem žádné otazky tak jsem se zeptal jestli se vrátim domů a prej jo:-) Na závěr jsme si dělali navzájem Sari a dostal jsem origoš nepálskou čapku.  Každopadně tato hodina ve mě vyvolala nejsilnější zážitek s celého cestovaní, chvílemi jsem se i bál, nejde to popsat. Nepál je jednoznačně místo kde se jednou vrátím.

>>> FOTKY <<<

India - Mumbai,Goa,Hampi,Agra,Varanasi

>> FOTOGALERIE <<

Začnu klasicky přeletem, protože let Beirut Mumbai obsahoval 14hodinovou zastavku v Sharjah v Arabských Emiratech, sám sem se podivola, jak mě napadlo koupit si tak blbou letenku. Jak se ukazalo nebyl to blby kup, ale oni mě to prostě posunuli, naštěstí jsem se na mzv dočetl, že je možné dostat víza na 8 až 96h přímo na letišti, ale je výhodnější když je to podpořeno leteckou společností, tak sem jim psal ať mě s tím vyřízením pomůžou když už mě to tak posr-kazili. Samozdřejmě bezúspěšně, ale pořád jsem doufal že si to na tom letišti nějak vyjednam sám. No nevyjednal... to vízum dostaneš jen když si zařídíš rezervaci v hotelu a to se mě rozhodně nechtělo dat pulku mojich uspor za nějaký 4hvězdičkový hotel někde v dubaji na jednu noc ve kterém bych stejně nespal, protože bych si fotil centrum Dubaje. Nakonec jsem to jaksi přdežil, něco jsem prospal a něco jsem zabil s Marfim a jeho anglickým cvičením.

Přílet do Mumbai, byl taky vtipný. Chtěli po mě adresu hotelu nebo místa kde budu pobývat. V Mumbai jsem se měl setkat s jednou češkou, ale protože se nějak neozvala tak jsem neměl její adresu a její telefoní číslo které by panum ouředníkům stačilo jsem měl v batohu který býl, až za passport office. Tak si mě tam přehazovali z jednoho officu do druhého a v duchu si říkal kráva jedna to mě tu adresu nemohla poslat... (promiň Karolino tak to fakt bylo, nemůžu ve svojem blogu lhát :-) až znich vypadlo, že e-mail bude dostačující. Tak sem si nějaký jí podobný domyslel a konečně jsem byl v indii. Než jsem však stačil opustit prostory letiště někdo volal, byla to Karolina, jestli mě prej došla smska s adresou!? že mi ji posila, tak se mi ji alespon snažila nadiktovat pro taxikáře. Jak se říká za vším hledej ženu, tak tady opravdu šlo o technický problém (čímž se jí omlouvám za předsudky), protože ta sms naštěstí došla a byla docela jiná než adresa kterou jsem si napsal (já těm indickým nazvům prostě nerozumím)... to bych dojel asi do uplně jiného města. Tak všechno dobře dopadlo potkali jsme se a pohádky byl konec! Vlastně teprve její začátek.

Pak sme byli ještě pozvaní její kamaradkou k ní domů, tak sem měl možnost nahlednout do Indických obydlí ale tihle patřili k těm bohatším a žili si líp jak já doma. Nakonec dne nás čekla noční spací bus, vždycky sem si myslel že už znám a vím všechno ale bus bez sedátek a jen s lehadkama jsem eště fakt nežral. Tady přišla Karolinina druhá hláška "Indie je vždycky jiná než očekávaš!" byla to apelace na to, že na jízdence máme odjezdové místo hotel, ale kluci z autobusové společnosti nám řekli, že máme čekat asi o 3km dál u dálnice. Našli se i lidé, kteří nás posílali k jiné dálnici, ono se totiž blbě čeká u dálnice, když zrovna v té části Bombeje, kde se zrovna kříží asi 4 dálnice najednou. Ale po mém důkladném prozkoumání sekundarní potencionální zastávky u druhé dálnice, kde byla jen tma, takže nebylo vlastně co zkoumat a z ohlednění toho, že na místě kde stojíme prodavají kavu, něco k jídlu a jako bonus tam zastavují i jiné dalkové autobusy dokonce stejné barvy, jsem rozhodl, že jsme na spravném místě. Jelikož byla Karolína starý Indický harcovník podařilo se jí propašovat její telefoní číslo tomu řidičovy (má asi kontakty ve vladě či co) což se ukazalo jako velice napomocné, protože jí ten řidič volal, kde jako jsme, že už na nás 20minut čekají. Vtipné bylo, že K. nemohla mluvit kvuli jeji hlasové indispozici z nachlazení. Eště teď si vzpomínám jak říká do telefonu "I am not craying i can not speak well... " tak mě ten telefon dala ať zjistím kde teda na nás čeká? K. si do teď myslí že su uplná trubka a že neumim ani anglicky zjistit kde čeká bus, protože jsem vubec nic nevyzjistil, kdo by taky zjistil z indické angličtiny, kde potřebujete slyšet každičký tón, aby jste rozpoznali že jde o slovo anglické a né indické, a vy zrovna stojíte u dálnice kde slyšíte jen projíždějící kamiony, ja prostě potřebuju na angličtinu klid... tak jo tak nakonec ten bus čekal na stanovišti čislo dvě v té tmě kterou bych nikdy neoznačil jako stanoviště autobusů. Jo mimochodem jsme museli tu dalnici přejít... nevíte nahodou jak se jmenoval ten film jak tam běhali v lese se zavazanýma očima a nebo přecházeli tu dálnicu? ne že bych měl zavazané oči ale aj tak si myslím že su dítě štěstěný když jsem ten přechod přežil.

První den mě provedla po Mumbai, tadý přisla Karolinina první hláška "je paradoxní že ty nejkrásnější stavby Indie vlasně postavili evropani!" pak jsme pokecali s jejím kamarádem, který se zrovna chystal za prací do Brazilie a podle jeho názoru je Brazilli jediná rozumná volba protože Indie nejen že némá ropu, nemá ani dostatek jídla ba co víc ani dostatek vody. Jeho předpověď je, že bude do 20-30let v Indii válka, protože nebude ani dostatek práce pro tak velkou populaci.

Pořád si ale říkám že 10-20let je pořád dost dobra doba na pořízení nějaké nemovitosti tady, protože rust cen tu můžete pozorovat 'online', protože třeba mě se tu občas stane že cesta tam stoji 100rupii a cesta druhý den zpět 200rupii, v evropě tomu říkame inflace, tady tomu říkají byznys, ehm turist byznys.

Pak jsme dojeli do Goa, napřed jsme se podívat víc v centru kde byli hezké kostelíky, jak kdyby portugalsku z oga vypadli, ale to mě popravdě moc nebralo, ja jsem se nehonil tisíce kilometru od evropy abych se nakonec kochal evropskýma stavbama :-) no a pak přišlo arabské moře,jooo to byla pohodička... rozumíte pláže, palmy, západy slunce. A aby jsme to všechno stihly pučili jsme si mašinu značky Harley a ujížděli jsme na ní policajtom. No nebyla to mašina ale skutr a nebyl to Harley ale honda a no a policajtom sme neujeli. Chtěli po mě mezinarodní řidičák, což nevlastním 50kč položka před ojdezdem byla pro mě, už prostě moc. Byli tam dva policajti, hodnej a zlej, vlastně jenom ten zlej, ten hodnej přišel až potom a řekl ať to nechá být že jsme turisti. Jako ja jsem byl připraven zaplatit, jak ktomu ti chudáci místní přijdou... ten svět je prostě nespravedlivý, zasraní turisti! S motorkou mám ještě jeden příběh, to když už bylo pozdní odpoledne a chtěli jsme si jen tak vyjet na jinou plaž, tak jsme se tak dohadovali o ceně s moto-rikšmenama a nemohli jsme se dostat pod 300rupek, nakonec znich vypadlo, že nas tam za 200 sice nehodí, ale když si koupíme benzín tak nám ju za 150rupek pujčí. Ale já je chápu, přílišná práce škodí a oni si toho ti kluci měli tolik co říct.


Uplně si umím představit jak toto budu aplikovat až se vrátím zase domů.
"Vami zadanou aplikaci jde odhadem naprogramovat za 100tisic korun"
"tolik, moc? nemate nějaké levnější řešení?'
"ano pane pravě pro vás mám řešení přímo na míru, za 50tisic korun Vám můžeme zapujčit počítač s vývojovým prostředím a eSdéKáčkem a můžete si to naprogramovat sám, stačí jen připojit do zásuvky"

V mezičase jsme se byli taky podívat na Spice Farmě poprve sem viděl růst banáný a vanilku. Víte vůbec, které koření je nejdražší, tzv král koření? Je to šafrán a roste jen v okolí afganistanu a kašmíru. A teď mě řekněte k čemu se používá? Ale mě nejvíc zaujalo destilační zařízení, vypadá fakt jednoduše a věřím že funguje skvěle:-)

Poslední den jsme byli na pláži v Gokarně, krásné místo a super cena 150 rupek za ubytovaní, ale přiznám se že jsem nějak překročil rozpočet a neměl jsem ani těch 150, tak mě tam K. živila. Chtěl jsem jí to všechno vrátit, ale musela už do česka. Děkuju Karolině za krásný, opravdu moc krásný uvod do Indie. Diky moc!

Jen k těm plážím, byl to ráj na zemi, takto jsem si nějak představoval pláže v tropickém raji, třeba v Karibiku, ale mělo to jen jeden háček, bylo to prostě v indii, plné indů. Indové neumějí plavat a možná proto jejich zábava ve vodě spočívá v hraní hry: "Ja neumím sice plavat ale umím náramě řvát a můžete mě slyšet z celé pláže" a taky, že ho slyšet je, naneštěstí je tato hra společenska, takže ji nehrají 5 ale rovnou třeba 20 indů najednou. Takže všude je plno řevu a už ani neřešíte, že když se vám podaří na chvíli zadřímnout tak jako mě, že při otevření očí kolem sebe najednou nevidíte moře ani pláž, ale asi 8 civějících indů.

No a tak se K. vydala směr mrazivé Česko a já se vydal směr horké Hampi. Což byl sice pohádky konec ale příběh pokračuje;-)

Potom co Karolina odjela bylo to všechno zase na mě a hlavně podle mě, tak ono to zas tak jiné nebylo, K. zastavala stejný nazor jako já, že jedna noc na jednom místě je tak akorád. Rozdíl byl spíš v tom, že za večeři v restauraci na břehu arabského moře jsem vyměnil za oplatky neznámeho indického výrobce a gest haus v tropickém rájí za čekárnu na nadraží v Hubli. Jo zase ten krásný tulácký nezřízený život. Ale K. odjezdem taky začala serie "vym*davek" které si na mě indové a vlastně i já sám na sebe ušil. Mám připravený specialní díl : Indie - Strasti a pasti.

Hampi byli prekvapivě pěkné, ja nemám rád moc "Visiting" ale Hampi za to stali, libilo se mě tam i když mě po dnu a pul omrzeli tak s tama mám tak tisíc fotek. Takže zpět do Hospet (tady byla ta drazší zpateční cena, to je nevýhoda, před každým rozhodnutím sa mosíš optat na cenu, tady se opravdu s ničím nedá počítat) a z Hospetu někam a z tama do Agry. Poprve co jsem ve vlaku byl dvě noci a celý den, byli jsme jako taková malá rodina z kupé 3A. Překvapivě cesta nebyla tak hrozná jak se zdálo a docela to uběhlo.

V Agre jsem se zdržel jenom den, zase se mě ujmul rikšamen a zase si mě udělal (v jiném díle) stal mě 900rupek. Jediné co bylo zajimavé tak že mě vzal do továrny na Agra-porcelan s kterého je vyzdoben Taj Ma Hal, zase jsem si uvědomil že chcu byt milionář protože co tam bylo krásných věcí. Pak mě vzal do zlatnicví kde mě nabízeli Agra-diamanty, bylo to luxusní zlatnicví kde při vstupu dostaneš čaj, nějaký spešl Agra-čaj. V jiné místnosti prodávali hudební nastroje a při tom čaji mě tam nechali zahrát na nějakou specialní Agra-Kytaru. Prodejce říkal že i včera tam byli nějací češi, jen si říkam jestli si ani oni nic nekoupili tak jsem byl asi poslední čech co dostal čaj. I když ja jsem tam skoro nechal tisíc dolarů za řetízek v kombinaci žlutého a bíleho zlata. Tak jsem o tom hned pověděl rikšamenovy, že mě ten jeho výlet stál skoro tisíc dolarů a on mě hned zavezl do jiného levnějšího zlatnictví, tady už jsem nedostal ani Agra-čaj ani žádný jiný čaj, nezahráli mě ani na Agra-kytaru ani na žádnou jinou kytaru a kdýž jsem se jich ptal po řetízku v kombinaci bíleho a žlutého zlata jen se na sebe dívali a nevědeli co mě ukázat, tak jsem jim řekl, že to je škoda, že jsem si představoval něco v hodnotě okolo tisice dolarů a šel jsem pryč. To jste měli vidět ty ksichty - vypadal přesně jako ksichty indů které pravě podělal Milan Medlik z Lutoniny:-)

V nejlepším se má přestat tak rychlo do Varanasi, poprvé sem jel na Waiting List, to je taková věc, pro ty co to neznají, že když si nekoupíš jizdenku v dostatečném předstihu, nejlepe týden - což u mě rozhodně nehrozí. Tak je tu možnost se napsat na waiting list, znamená to že ve vlaku není misto ale možná se nějaké uvolní, mě se uvolnilo místo v uličce s krásným vyhledem na záchodky, bylo nás tam asi 7. Dvě třetiny místa sem zabíral ja a můj batoh o zbytek místa se podělilo těch 6indů. Nakonec jsem měl štěstí kolem 3-4 se uvolnila postel a mohl sem spat až do 8 rána kdy byl příjezd do Varanasi. Kde se na mě zase vrhlo asi 10 rykšamenů, 9ti jsem dokazal říct ne 10. mě slíbil že mě doveze k levnému ubytovaní za 200rupek, chtěl za to 100rupek. Říkal jsem bude lepší se rychle ubytovat a pak mít víc času to tady prozkoumat tak sem mu kývl, že jo. Asi mě dovezl k ubytování kde to bylo za 200 ale bylo plno, tak mě tak vozil od hotelu k gest housu až sem řekl ok beru toto za 300rupek, daval jsem rikšamenovy tech domluvenych 100rupek a on že chce víc že sme toho nakonec projeli víc, dobře to zkusil, ale řekl jsem NE. Ubytko měli trožku dražší než jsem chtěl ale zas měli wifi které jsem potřeboval abych zavolal našim od dob kdy jsem byl v beirutu. Tak jsem hnedka psal dom, že si možem konečně zavolat a napsal jsem jim odhadovaný čas -2,5h indickeho času. No jenže v česku ste si vy matěji změnili čas a mamka byla v tu dobu už na nakupu, takže s toho nic nebylo, takže příplatek za wifi sa vyplatil.

Na recepci jsem si objednal lítek na vlak do Gothapuru, odkud je to jen co bys kamenem dohodil do Nepalu, chtěli o 100 vic za rikšamena, který pro listek dojede na nádraží a zpět. Byl jsem tu přidanou hodnotu akceptovat protože po mě chcou rikšáci 100 jen za jednu cestu tak jsem měl alespoň čas na obchůzku Varanasi, když jsem se večer vrátil tak na recepci na mě žádný listek nečekal, prej už je plno ale že pro mě mají plán, když si připlatím za rikšu dalších 150 tak mě odveze na jiné nadraží odkud se listek da sehnat.Neskočil jsem jim na to a misto nočního vlaku sem vyjel už kolem 3h odpoledne za 150 směr nepál.

Jo a zapomněl jsem vám říct něco o Indii jako takové, no kromě toho že je tu smrad smog a bordel tak velice nic za zmínku vic info třeba na tak zkuste třeba http://wikitravel.org/en/India. Možná jen to že si mě tu všichni fotí, jak kdyby ti indove už teď věděli že jednou budu prezidentem.

na zaver opicky z hampi