Albanie - I

Jo Albanie, tak jsem se do ní těšil a nakonec jsem se tam zdržel jen dva dny.. ale třeba se ještě vrátím, ale rozhodně ne do Tirany, která je snad ještě odpornější jak Podgorica, prostě komunistické hranate budovy, žádné historické centrum. prostě nic k vidění... ale pěkně od začátku.

Jak jsem psal v minulém příspěvku při přechodu do Albanie jsem stopnul jednoho Američana který jel několik kilometru za hranice, vypravěl mě jak v 97 opustil albanii do USA protože hrozila civiní válka. Dokonce mě směnil par Eur za Leky (Lek je albanska měna, eště pořád mám u sebe 700lek kdyby měl někdo zajem) Bohužel při přejezdu Albanské hranice ho nechtěli pustit protože mu propadla nějaká licence na jeho Land Roveru, který si nechal přivest ze statů za 1900dolarů, prej ho to vyjde líp jak pořídit druhé auto a platit dvoje pojištění... takže jsem dál musel pokračovat pěšky.

Byla noc a na hranici nebylo žádné místo k přespaní, nechtěl jsem stavit stan blízko hranice protože se tam poflakovalo několik Albanců, kteří se tak jako já ptali každého řidiče jestli je nevezme. Byl tam i taxikař který se mě nabízel, tak jako všichni taxikaři během mojeho výletu. Odmítl jsem a protože jsem viděl v dálce nějaké světla vesnice rozhodl jsem se vydat tam s tím že tam najdu nějaké pěkné mistečko na bezpečné přespaní. Neprojiždělo moc aut ale i tak jsem zkusil stop. Zastavil mě nějaký chlapík ve kterém jsem rozpoznal taxikáře, vysvětlil jsem mu že nemám peníze a vypadalo to že to pochopil. Angličtina v těchto koutech země je byla zbytečná... ale on k mojemu zděšení odbočil z hlavní cesty a jel někam do lesa. Naštěstí jsem pak v dálce uviděl nějaké osvětlené obydlí (množné číslo) takže sem se přestal bát. Dovezl mě k nějakému domu a troubil dokud někdo nepřišel k braně. Po několika nadavkach (netuším o co šlo) mě nakonec dal k uchu telefon kde ve kterém byl anglicky hovořící hlas. Byl to jeho syn a vysvětloval mě kolik stojí cena taxi do Skhoder a ja jsem mu zase vysvětloval že ja rozhodně nic platit nebudu a snažil jsem se požádat o trochu místa na jeho zahradě pro stan. Což bylo zase zamítnuto z jeho strany, po asi 10minutovém hovoru se mě povedlo vyjednat ať mě vrátí zpatky na cestu kde mě nabral, že tam byla benzínka, že to mě stačí.

Benzínova pumpa byla malá a z jejích utrop se vynořil nějaký chlapík. Neuměl anglicky ale rukama nohama se mě povedlo vysvětlit že bych chtěl přespat pod jeho střechou a světlem. Nakonec jsem mohl přespat v předsíňce vedle kanceláře, byla sice zaprášena a smrdělo to tam ředidlem, ale pro mě to byla vůně 5hvezdičkového hotelu. Při čaji jsem si prošel z mím hostitelem pár slovíček které by se mohli hodit.

ni - jedna

due - dva

tre - tři

let - pet

pez - deset

uj - voda

Večer když jsem se chystal ulehnout, se objevil jiný chlapík, divný, pořád se na mě usmíval a říkal mě něco albansky. Říkal jsem si jen si mel co chceš kdyby něco tak já mám slzák a v případě nejvetší nouze nuž značky NAVY. Byl jsem vkidu dokud jsem si nevšiml že chlapik co mě tu nechává přespat podává jako by potajňačky kvera tomu divnému typanovy... ten divny typan tam byl se psem a pak tu pistol vytahl na toho psa a zas mu něco říkal albansky a smal se u toho. Nikdy jsem si v životě nepřál umět albansky víc jak v tuto chvíli. Nakonec se ukazalo že je to hlidač benzínky. Při usinání jsem se snažil vymyslet plán co budu dělat v případě že mě probudí něco studeho za krkem, ale nakonec sem usnul dřív než jsem něco vymyslel a jediné co mě zbudilo bylo studené rano :-)

Kolem 6rano při východu slunce jsem se vydal opět pěšky, zase dál, stopl jsem nějaké typky a ti mě vzali na autobus do Skhoder, vlastně minibus. Byl jsem rozhodnutý, že další noc jedine v hostelu, žádné kraviny typu benzínka nebo podobné výstřelky...