Plitvice

plitvice

Plitvice byli krasné, vyčlenil jsem si na ně 1cely den, ale nakonec stačilo jen půl. Zrovna tady v plitvicich měli zajimavý autobusový system, jizdenky se neprodávali přímo v Autobusu ale prodavali se v takove budce, jak vtipně poznamenala jedna cernoska z kandady "Squerel-house" kterou sem tam potkal na zastavce busu i s jeji sestrou.

Uvnitř arealu je opravdu hodně, nikdy sem neviděl milion lidi pohromadě ale takto nějak si ho představuju, naštěstí to není pořad tak hrozné, nejhorší je to když se objevíte u nějakého stanoviště kde zrovna zakotvila nějaka loď nebo přijel vlak. (jsou tam taková stanoviště, mezi kterými jezdi takove ty auto vlačky a jednou můžete přejet lodí po jezeře) ale jinak si tam můžete vychutnat i chvile samoty jen se kochat padajicim vodopady, nebo šuměním jezera.

Plitvice

Plitvice

Plitvice

Mě to docela zase vyšlo v tom že sem žádné vstupné neplatil sedl sem na vláček nechal se dovest na horní spot a odtatud pokračoval dolu a dolů. Problem nastal až když sem se dostal na ostrůvek kde byl spot pro lodě, a chtěl přejet lodí. Ozvalo se 'Ticket please!" snažil jsem se toho pana nějak přesvětčit, že sice nemam vstupenku ale že mu klidně nějake to euro za převoz dám. "Ask me one more time and you will pay fine!" tak sem to dál nezkoušel. Naštěstí přijela jiná loď jiným směrem a tam vstupenky nechtěli:-)

Ljubjana - Plitvice

Rád bych vám řekl že tento příběh bude konečně vtipný ale varuju vas už na začátku, nestojí ani za přečtení:-)

Plitvicka jezera

Ljubjana - centrum

Ljubjana - centrum

V Bledu jsem se probudil časně ráno a vyrazil ze svojí cedulkou, Ljubjana k cestě, a měl jsem docela štěstí protože ani ne po dvaceti minutach mě zastavil nějaký pojištovací agent jedoucí přímo směr Ljubjana. Jenže ja s těma cestama kolem těch větších měst nějak bojuju. Po krátké prohlídce města jsem vyrazil směr dálníce, ušel sem ja nevim kolik km, ale nenarazil sem na žádné dobré místo, kde by mohlo zastavit auto. tak jsem to asi po hodince vzdal a vydal se opačným směrem města k jinačímu najezdu, tam sem asi po hodince potkal člověka, který mě doporučoval vrátit se zpět a jít ještě dál, ale přesvětčil mě až druhý člověk, tentokrát holka a ty já dam vždycky:-)

Ljubjana

jenže přejít takovou Lubjanu není jen tak tak sem se rozhodl pro MHD a protoře maji zajimavý system jízdného. Je třeba si koupit kartičku za 1eur a na ni si nahrát jízdy za další eura. Něco jako papírové jizdenky nevedou. Takže protože mají tento super-napaditý system obvzlaště vyhodný pro turisty, jsem jel načerno. Bylo už kolem 5h a moc sem ani nevěřil, že se mě podaří z Ljubjany odrazit. Zastavila mě holka, která mě vzala do Nove Mesto. Jela za rodiči které navštěvuje jen jednou ročně, protože nemůžou překousnout to že má o 30let staršího přítele. Čímž si vlastně uvědomila, že jí přítel zakazal brat stopaře. Jinak říkala že toho za život převážně sama hodně nastopovala a že se ji nikdy nestalo, že by ji hrozilo nějaké riziko, dokonce že má nejradči kamiony, kvuli pomalé jizdě a výhledu. Nakonec jsme ale stejně zase nějak zahadně zklouzli do Indie, kde pobývala několik měsíců. Hlavně mě doporučovala nepit místní vodu z kohoutku, to je prej zaklad přežití v Indii.

You must be accustomet for this kind of shit

V Novem Sadu mě zastavil nějaký Bosnan, řikal že ho živý poker, že má hodně penez z kurzů které pořáda a že planuje silvestra v Thaisku, které hodně miluje. Ale varoval mě, že to tam tak jednoduche není, že se mě tam budou chtít pokusit okrast a že se tam pořad tak nějak obchoduje z organy. Takže sem se tam ted docela přestal těšit. Když mě ale řekl, že ho v Thaisku chtěli nějací zlý panové okrast a že jim zlomil ruku v loktu, začal sem se trochu bát i něho. Protože jel až do Bosny a ja jsem neměl v Zagrebu žádný plan rozhodl jsem se s ním pokračovat až k Plitvicim. Ale jak se ukázalo, nebyl to uplně nejlepší nápad. Protože Plitivice byl jen nazev nějakeho odpočivadla na dalnici 180km od realných Plitvic. Typek mě tam zanechal se slovy ktere si opakuji od té doby každý den výletu "You must be accustomet for this kind of shit" :))

Plitvicka jezera

Prošel jsem dalniční odpočivadlo, s prozbou každého drivera ktarý tam měl svuj truck. Hodně z nich neumělo anglicky a ten jeden co uměl říkal že jede do Istanbulu, ale, že ještě neví kdy, že mu pořád neposlali adresu a že na nu čeká. Tak sem si jen tak sedl k najezdu na dalnicu, smotl redko a cedulu se směrem Karlovač jen tak opřel o nohu. A už ani nevim jak nejednou sedim v kamionu a uhaním směr split, začína se stmívat a ja nevim co v Karlovaci v noci, tak sem se rozhodl jet s ním až na konec jeho cesty k moři a mezitim se pěkně prospat v kamionu. Ale jak se nakonec ukazalo kamioňák nejel po dalnici a projižděl kolem plitvic, kde sem se nechal vysadit a ubytovat v kempu.

Brno - Videň - Graz - Villach - Bled

Pravě sedím v McDonaldu v Sarajevu a mam trošku času sepsat par prvních dojmů do "svojeho deníčku".

Villach

Začnu řekněme špatnou zprávou. Odjezd byl z Brna Student Agency busem do Vídně za 200kč/os v 9:30. Sraz s Krystinou sme měli na 9 před hotelem Grand. V 8:30 jsem ji napsal zprávu, že su v Brně a že všechno jde podle plánu, že se jen zdržím, protože směnárna otevírá až v devět. V 8:32 mě píše Krystína : "Ok:), tak ja pockam:)". To byla od ní poslední zpráva, na volání a pozdější zprávy už nereagovala. Takže ani po 8 dnech nevim... a doufam, že se jí nic nestalo.

Videň byla pro mě utrpením tak 3 hodiny mě trvalno než se mě povedlo vymotat z metra na nějaky spoj který by mě vyvezl na nějaký nájezd na dálnicu. Kromě toho pršelo, ale naštěstí se to dalo venku přetrvat. Na stopu mohlo projet milion aut za tu hodinu a pul co sem tam v dešti stál, až pak mě zastavil Lorenz, jel za svoji holkou do Graz s od brachy pučenou audi A3, studoval doktora a tak se mě pokusil vysvětlit, proč methanol zabijí a myslím, že už to chápu. Dokonce mě v autě nazdílel WiFi a ja sem mohl poslat Emergency CS request do Graz a Villach. Asi po 5 minutách se mě ozval Gurel z Turecka, ktery studuje v Graz, že můžu spat u něho, jen že zrovna de na par pivek do hospody na fotbal - a s tím sem vůbec neměl problém.

Bled - hrad

Do Villach sem stopl řidičku, jela sama a říkala, že potřebuje společnost protože jede do nemocnice, kde její kamarádka umíra a asi by jinak celou cestu proslzela. Snad se mě povedlo alespon na chvili zlepšit náladu když jsme kecali na téma Indie a život tam.

Bled - ostrov

Ve Villach sem byl opět stracený, a nemohl sem najít zprávnou cestu která by vedla do Slovinska, po asi 3h sem stopl moc hezkou holku (jj zamiloval sem se:-) ) která mě chtěla pomoct a dovezla mě alespoň na nájezd dálnice. Bohužel se ukázalo, že ta dalnice vede jinym směrem. Už se začínalo stmívat takže, přejit k jinemu najezdu pozbývalo smyslu, protože byl na druhe straně města velikostně asi jak Vsetin a ja sem byl tak 5km od města. Rozhodl sem se chytit poslední vlak do Bled 19:40 (cena asi 12eur), nevěděl sem jestli je to vubec možné, ale jak sem si to tak hasil parkem na kraji Villach, potkal sem par lidi a občas se zeptal kudy tudy na nádraží. Bylo pro mě překvapení, že asi ve větší pulce cestky která mě čekala u mě zastavilo auto a v něm jeden typek co sem se ho ptal na cestu, že mě tam zaveze:-) Takže sem vlak nejen že stihl, ale eště jsem na něho mosel čekat.

Ve vlaku jsem dostal pivo (od týpka který jel na koncetrační kemp) jen za to že jsem se zeptal, jestli neví kde mám vystoupit. Protože Bled je vyhlašené turistické misto a je tam vic němců jak místních, sou tomu i přizpůsobené ceny za ubytování, proto jsem se rozhodl využit služeb místniho parku s krásným výhledem na jezero, jeho ostrov a hrad nad ním.

3 staty, 6 dni, 7 měst, 2000km, 3kreditky, 2 mobily a peneženka - dokončení

Marseille

Přístav v Marseille

Takže poďmě ať to máme brzo za sebou...

Po několika dnech cestování bych dal za teplé lidské slovo pravé české pivo nebo kalíšek slivovice. Věděli to i tři češky které jsem v Marseille potkal, ale protože jsem byl asi do konverzace moc hrrr, tak raději odešli:-)

Nezbylo tedy než si udělat výstup na Notre Dame de la Garde, ze kterého byl uchvacující pohled na město. Mohl to být cíl výletu protože na me to se dalo dívat celou věčnost, ale já néé mě to prostě tahlo do té spropadené Barcelóny, proto jsem se rozloučil s Marseille a vydal se k poslednímu vlaku směr Barca.

Díky celodennímu trmácení nebyl problém ve vlaku usnout ale probudit se! Probuzení v nějakém bezvýznamném městečku Lavrence před Lyonem nebylo nijak výhodné. Byl jsem asi 300km od Avignon kde jsem chtěl přenocovat a 500km od pobřeží kterého jsem se chtěl držet.  Na druhou stranu, jak nemá člověk nezaspat když už to byl asi 5. vlak kde mě nekontroloval průvodčí a nechal mě klidně spát. To mě druhý den, po velice přijemném prospaní na lavičce na nástupišti (věřím že každý nákladní vlak, který ve francii tu noc vypravili, poslali po koleji vedle moji lože, teda lavičky) přivedlo k nápadu jet do Avignonu na černo! Bylo to na dva přestupy a jelikož to bylo TGVčkem tak asi hodinka a pul cesty. Byli to jedna z nejpernějších hodinek a pul, ale žadný pruvodčí se nedostavil a kde není žalobce není ani soudce a tudíž tam teda není potřeba lístku:-)

Avignon, Montpellier

Asi každý zná v Avignonu jeho nedokončený most, ale on je ve zkutečnosti dokončený a byl kdysi velkolepý. Dnes už ma pouze 4 z jeho 22 puvodních oblouků, nikdo mě ale asi nevysvětlí k čemu vlastně, když tam tekla říčka asi jak ve zlíně. Co málo kdo ví, je že právě v Avignon sídlil kdysi samotný Papež. Nechal si zde v letech 1334 až 1342 postavit palác a se svojí rozlohou 15000m2 patřil mezi největší stavby té doby.

Další s čím si do teď lámu hlavu je... jeslti ten palác stál za to, protože díky němu mě ujel vlak do Barcelony a další přímý už nebyl, jen s přestupem v Montpellier. Zakoupil jsem si takticky opět lístek jen do první stanice že zbytek dojedu zadarmo. (jo to sem vám v části o cestování zadarmo neřekl, není to uplně zadarmo, je potřeba si koupit lístek alespon do první stanice to pro jistotu, neřekl jsem to záměrně pro to aby jste si můj blog četli důkladně když už chcete používat moje finty:-))

Papezsky palac

Miluju ty francouzke naměstíčka

Po projetí první stanice, tedy asi přesně v místě kde přestal můj lístek platit se objevila průvodčí, snažila se mě velice mile upozornit, že stanice kam mířím jsme pravě opustili. A s mojí francouzkou výslovností jsem ji nedokázal vysvětlit kam že to ve skutečnosti jedu. Monteplie, Monpelie, a ja nevim co jsem všechno zkusil, nakonec zabralo, až to napsat a milá průvodčí mě vystavila jízdenku za čupr cenu. A od te doby vím že moje finta funguje jen v TGV white line. Co bylo horší že v Montpellier, nejen že na přestup budu čekat 3hodiny ale cena TGV red line do Barcy je 50eur (přímý vlak z Avignonu který mě ujel stal něco kolem 22eur).

Už dlouho jsem na sebe nebyl tak naštvaný, jak tehdy. Co zbývalo jak vyrazit do centra a zabít trochu času tam. Jak se ukázalo centrum města nebylo o nic hezčí jak centrum Vsetína. Při hledání různých nadávek na sebe sama, jsem narazil na jednoho místního mladého alkáče a dal se sním do řeči, byl to takový ten typ "čajma", vytáhl sem dva radegasty a i přes to že on uměl asi tak anglicky, jak já francouzky, tak jsme si pokecali. Někdy to bylo obtížné, když něco řekl tak sem jen kývnul hlavou, ale parkrát se stalo, že ho to naštvalo, tak sem ji nakonec zavrtěl a bylo to zase v pohodě. Nakonec nejhlavnější bylo že kromě toho, že jsem kecáním zabil čas, totálně mě to zpravilo náladu. (to je výhoda cestovaní sám, člověk dělá věci trošku jinak, normálně bych si s tím alkáčem nepovídal, byl by pod moji uroveň, ale takto jsem byl za jeho slova vděčný a to je to co děla s toho cestovaní něco uplně jiného jak normálně.)

Barcelona

Prej hotel Casino - Barcelona

Pořád nechapu jak sem nate plaži mohl usnout,
když tam byli takové objekty.

nejkrasnejsi fontana

Do barcelóny jsem přijel těsně před pulnocí, a celé to noční něsto jsem se snažil projít, a zachytit jeho noční život. Chodil bych tam ještě teď, protože to prostě nejde, tak obrovské město jakým Barcelóna jen tak projít. Povedlo se mě najit cestu na osvětlený kopeček ze kterého mohl být nadherný výhled. Vedla k němu cestička neosvětleným parkem, na jeho vrcholku jsem zrovna vyrušil zamilovaný par, nu což, vytáhl jsem místo jednoho pivka tří a užíval si snimi noční barcelonu, která se rozkládala podemnou.

Když byl zase den vyrazil jsem na pláž. Ano tady začíná ten známý otřepaný příběh. Příběh o tom jak jsem usnul a probudil se bez telefonu, peněz a karty. Příběh o tom jak jsem si celou dobu myslel, jak se to jednoduše vyřeší a jak mě policije půjde vstříc, přece tu nejsem jediný okradený.

Dnes už víme že policie nejen že mě nešla vtříc, neuměli ani pořádně anglicky a dokonce jsem je musel poprosit, aby mě dali alespoň protokol o krádeži (přece jen je ten ukradený telefon firemní a šéfa by to mohlo zajímat). No a pak ta další a zajimavější část z autobusáku, jak jsem každému ukazoval, letenku z Madridu a policejní protokol o okradení, vysvětlujíce že v té neznáme vychodoevropské zemi kam letí to letadlo z Madridu, tam někde za horama, na mě čaká moje máma. "just euro please!" no a jak už taky všichni dobře víme povedlo se, vyžebral jsem si na noční autobus do 700km vzdáleného Madridu. (no jasně ne všechno, povedlo se mě umořit jizdenku do Valencie) ale nakonec jsem přece jen nějaké to euro navíc měl.

Zajimavé byli ty pocity, jak tu situaci řešit, když se zdála být uplně neřešitelná... první byl, zkočit pod bus směr Madrit, sice mě tam dovezou na nosítkach ale dovezou, nebo jít na stopa? a jestli jo tak kterým směrem, než se dostanu do madridu letadlo bude v Praze, takže se můžu zrovna vydat směr ČR, no ale jak už to tak v životě chodí Cé je zprávně, vyžebrat si od lidí.

Madrid

Taxikaři v madridu maji škodovky

Parčík v madridu s bazénkem

Jo vysněný madrid, byl přece jen o poznání nudnější než Barca, ale i tak měl co nabídnout. V parku u palace jsem si konečně v klidu dočetl knížku o cesarovy, který žil ve slavné byzanské říší na něhož se zrovna chystal převrat, kterou jsem si koupil na letišti ještě v Praze. Celý madrid byl plný parků, i když ten jeden velký na mapě na který jsem se vydal jako první se nakonec ukázal jako hřbitov. No a za třetí je obrovský, kde se hrabe Barcelona, nebo dokonce i samotná Paříž. Když jsem se ve dvě hodiny ráno vydal směrem z Autobusového nadraží na Vlakové pro vhodnou lavičku na přespání, dorazil jsem na místo až kolem 7ráno, neuvěřitelně velké a nekonečné!

Možná jsem i trošku litoval noclehu, který mě nabizel němý pán vypadající jako otec fura. Potkal jsem ho v centru, mluvil ke mě, tak že psal na papirek a rozuměl anglicky dokonce i té mojí angličtině s českou vyslovností. Pozval mě k sobě na něco dobrého k jídlu. Naopak dobreho k pití jsem mohl nabídnout já, měl jsem ještě poslední dva "náboje" Radegast 10 a stále ještě celou flašku Slivky. Po té co sme společně připravili jídlo, rozprostřel vše na zemi a po té mě pokynul ať si také sednu na zem, zatim co on mě zaskočil tím že si sedl na pohovku a jelikož byl jen v trenýrkach, měl jsem ho tak říkajíc "tváří v tvář"

Naštěstí nic nechtěl a po chvíli si sesedl na zem. I přes to že sem cely den poměrně hladověl ( poslední tatranku jsem snědl už včera), mě společně připravené jídlo přiliš nechutnalo. Ne že by to měl vyloženě špatné, ale nemám rád kombinace sladkéhého a slaneho v jednom jídle. Ale odejít mě donutílo, až to že už po druhém kalíšku začínal být malinko agresivní.

Druhý den už byl jen takový nostalgický, za poslední eur jsem se vydal koupit bagetu v takovém zapadlém pekařství, kde obsluhovala nejkrasnější španělka jakou jsem kdy viděl, věřím že věta "could i get the most cheap baget please!" nemohla oslnit žadnou ženu natož tak krásnou, ale ona přesto mě tu nejlevnější bagetu jakou měli podávala s tak krásným úsměvem, že jsem se z výletu nevracel domů hladový ale zamilovaný:-)

tady někde mám pocit je to pekařství

..tak to je konec přátelé. Jen zavěrem taková ministory, když jsem šefovy vysvětloval tu krádeš telefonu, dostal jsem docela zprda. Normálně jsem té jeho francouzké angličtině moc nerozuměl, ale ještě teď si vybavuju slovo od slova, jak mě řekněme zvýšeným hlasem povídá: proč si nedáváme pozor na firemní věci, že už je to třetí telefon ve firmě (na firmu s 6zaměstnanci je to solidní výkon) . Přesto mě přišlo divné, kde přišel tak k velkému číslu, věděl jsem jen o ohinovy, který vytratil mobil někde v Londýně v metru, ale pořád mě ucházelo kdo je ten třetí. Nakonec se mě přiznal Nikola, ale čím mě dostal, tak to byla odpověď na otázku "a kde se ti to stalo?", "ále to jednou v Barcelóně...." :-)

3 staty, 6 dni, 7 měst, 2000km, 3kreditky, 2 mobily a peneženka

Palac Barcelona

Letošní velikonoce jsem chtěl prožít trošku netradičně - tripem z Milána přes Marseille do Barcelony a Madridu. (Pokud je rok 2053, tento blok ještě existuje a ty si jej čteš z atomového krytu, tak si radči běž zkontrolovat kyslikový generátor a jontovy de-kondenzator na výrobu vody - protože takový výlet by byl čirým blaznostvím. Letošním rokem myslím dobu před vynálezem ATS - antigravitačního pohonu, rok 2012)

Tram Milano

Plán zněl jednoduše 3 města za 6 dní nebo tak nějak to tehdy bylo. Protože na CS (ne to neni Connect Stream, cyber prostor kde se lide mohou virtualně scházet, od roku 2030 docela populární náhrada facebooku. Mluvím tady o CouchSurfingu - nikdy to nebylo popularní jako facebook, zato větší sranda). Zpátky k CS, protože mě nikdo nepřijal, tak jsem planoval přejezdy nočníma busama, kde budu spat a přes den procházet města. Mělo to jen dva háčky, ten první, že jsem si ty liskty nekoupil dopředu a ten druhy, že už první den vyletu byli všechny noční busy vyprodané.

Milan v Milan pred Duomo

Miláno, město módy, krásné město. V centru jezdí starodávné žluté tramvaje, radost sledovat toho pána co to ovládá tou páčkou, jak kdyby ji navrhoval samotný Křižík. Co je ale zajimavé, příjde mě, že všechny budovy byli obrovské, třeba vstupní hala na nádraží, mě přišla asi stejně velká jak chrám svatého Víta. V tomto vidím trošku italský kontrast, když jejich honosné a velké budovy srovnám se sportovníma kárama jako je Ferrari nebo Lambo, kde je uvnitř místo tak pro liliputa. Když jsme u těch velkých budov nesmím zapomenout na nadhernou katedrálu Duomo. Ale pozor na Marokance či s kama ti černoši byli. Vtíravě se snažili vynucovat peníze tak že vas třeba před ním vyfotí vašim foťákem, nebo začínali slovy "kamoš,kamoš" dali vám provazek na ruku pro štěstí z kamarádství, a pak když vám ho uváže chce euro, někdy i 5. Poslat do řiti všecky!

Javon - pristav

Ale protože Milano bylo docela upršané a nevim jak bych tam strávil celý den, vydal jsem se vlačkem do Janova. Janov je krásné přístavní město a jelikož tu svítílo sluníčko bylo ještě krásnější a vubec ta vůně moře. Je tu taky museum Namořnícví - co by jste taky v nejslavnějším přistavním městě čekali že? ale co sem nečekal měli tam ponorku, kterou jsem si mohl prohlednout zevnitř a tomu jsem nemohl odolat i kdyby to nakonec stalo celych 1000eur, nakonec to stalo jen 25 nebo tak, ale jo, mohl to byt nejvetší zažitek vyletu, kdyby to nebyl první den a kdyby nebyla Barcelona až skoro poslední :-)

Janov - nekde v centru

Cestoval bych dál a dál ale to už byla noc, noční busy vyprodané a vlaky přestali pro jistotu jezdit uplně. Stroskotal jsem v nějakém hraničním městě mezi Italii a Francii, tak jsem se vydal nejprve k plaži, kde jsem se chtěl poohlednout po něčem přivětivém na přespání. Nenašel jsem nic, všechno vypadalo ponuře, vítr pofukoval a celkově bylo chladno. Vrátil jsem se tedy k vlaku a poprve jsem spal na nadraží, normálně na bezďáka, to je tak že rozbalíte spacák hodíte ho do placu čekarny na zem k rohu a spíte, ráno v sedm Vás vzbudí tázavý pohled přednosty stanice (červený nos a čepice) stojící nad vámi, jestli opravdu čekáte na vlak, nebo jste se tam jen přišel vyspat protože prej vlaky už jeli minimalně 3.

Pomezi Italie a Francie

Nice - Riviera

Cesta do sladké francie, přesněji do města Nice vedla z jedné strany kolem krasných hor a z druhé strany modravého moře po kterém se prohánějí obrovské trajekty. V Nice mě moře natolik okouzlilo že jsem se i koupal, když nevim jestli se to o tom smočení v te ledové vodě dá takto říct. Nedaleko pláže je letiště a tak se můžete kochat velkými dopravními letadly. Třeba Boingy řady 700 mají velice pěkné aerodynamické prolisy od pilotní kabiny ke křídlu, to konstruktéři AirBusu se už tak designově nevyhráli. Ti letající obři krouží, tak blízko vás, že rozeznáte rozesmáte obličeje turistů těšící se na rivieru, však on by je ten smích přešel kdyby věděli jak je ta voda ku* studená. I když je Nice krasné, opustil jsem ho abych viděl jestě krasnější Marseille, ale o tom zas příště, vas to prej víc baví na díly :-)

Pomezi Italie a Francie

P.S Těšte se na příště protože prozradím, jak cestovat po francii TGVečkem zadarmo;-)

Anglie 2008

Jen tak pro poradek at to tu je všechno... je to skopirovane z mailu který sem stejně každému posilal. Takže si to ani číst nemosíte;-)

Ahojky prave jsem se vratil z anglie...

popbřeží anglie (je fakt takové jak mi o něm vypravěli :-) )

Před třemi týdny přijel můj kamarád Tomaš Kračala, z anglie kde už rok pracuje, přišel za mnou s velice zajimavým napadem, jestli bych nechtěl jet do anglie s ním, že by si tam chtěl dovést auto, protože v anglii je přiliš drahá pojistka (asi 1000liber) proto je lepší si auto koupit tady a pojistit si ho tady. Potřeboval mě na to abych mu dělal druhého řidiče a spolu jeho auto, které tady už roky vlastní převezli do UK. Když dodal, že mi zaplatí letenku zpátky, nemusel už mě vubec přemlouvat, koho taky by musel že? :-D

Byl krasný podvečer v sobotu 6.8.2008 když sem usedal do vozu Nissan, který měl natankovanou plnou nádrž, doplněny všechny kapaliny, jako je do ostřikovačů a hlavně ta brzdova, dofoukany pneumatiky a vubec celkově připraven na 1770km dlouhou cestu do Birninghemu, UK. Birminghem je asi milionove město s velmi rozvinutym prumyslem, ležící ve střední anglii. (více než čtvrtina anglického exportu pochazí pravě z oblasti birminghamu.)

Kolem 18h se rozezvučel zažehový dvoulitrovy motor, zarazen rychlostni stupen a mohli sme vyrazit, první zastavka Zlín, Lidl pro nakup nejakého jidla a pití. Po nakupu proviantu a dohodnutí se na cestě... ani já ani tom sme se nedivaly do mapy pres, která města vůbec pojedeme ;-) tak sme se dohodli že pojedem do prahy a pak se uvidi :-) v brně sme přivzali nějakého stopaře. Celkem to klučina vychytal, byl na leteckém dnu v praze a nechtělo sem mu utrácet za benzín tak zaparkoval auto na nejbližší benzínce za prahou a jel do brna i zpět stopem. Říkal že do tam stopnul asi hned 3. auto a zpatky nas stopl asi po deseti minutach, nu což kdo umi ten umí.

Do prahy sme dorazili v 8hodin večer, tady sme se s Tomem vystridali a ujasnili si dalsi cil cesty Plzen - přechod rozvadov - Numberg, DE . Nastavili sme to do navigace, ale navigace nas tahla porad dolu jak kdyz na italii coz se nam pochopitelně nelíbilo, tak sme si cestu trošku upravili, nebylo to sice po dalnici ale bylo to podle mapy blíž a víc na sever. Hranice sme překročili kolem půlnoci. Jenže trasou přes dědiny a menší města sme celkem bloudili, takže časově sme spíš straceli, ale dohnali sme to na německých neomezenych dalnicích ;-) 

 veteran Rols Roice 

 Kolem třetí až půl čtvrté sme se se zase vystřídali, ja sem spal mezi tim co Tomaš řídil, ted sme si to zase otočili, když sem projižděl kolem Franfurktu nad Mohanem tak sem viděl jak přistavaji letadla, byli pěkně osvětlená, přistavali skoro souběžně s dalnicí, i když sem dupal na plyn sebe víc tak sem je nemohl dohnat ;-) no zas sem na to nechtěl na to uplně šlapat, motor musel ještě nějaký ten tisic kilometrů vydržet... ale pred Kolnem na mě přišla brutální unava, bylo kolem pul šesté, dálníce uplně prazdná, takze cesta uplne nudná, a když už se nějaké auto objevilo tak sem ho brzky předjel :) nedalo se nic jiného dělat než zastavit nebo bych tam někde usnul... 

když sme se trošku prospali tak sme vyrazili dal, bylo tak osm rano další cíl Koln - Brusel, B - Dunkerque, FR to se přiznám tuto trasu sem trošku prospal a brusel sem ani neviděl, ale co nás překvapilo tak dalnice měla osvětlení i když sme byli uprostřed polí a lesu... kam ty evropské fondy tečou!? :-) Ale bylo vidět, že Belgičané jsou stále orientovaní k přírodě, u dálnice to byla samá kravička nebo koník, a sem tam po nějakých těch pár kilometrech byla vidět rodina farma :) No a větrných mlýnu v podobě větrných elektráren bylo v Belgii taky plno, ty ostatně byli k vidění už nakonci německa. Francie se nesla v duchu moře, protože zde ve Francouském Dunkerque nás čekal trajekt do cílové země do Anglie.

Do Dunkerque sme dorazili ve 12hodin zrovna jeden trajekt odjížděl, ale dlouho sme na další čekat nemuseli, Další odjižděl ve 14h, akorad sme trošku promeškali dobu nakupu treajektenky- ci jak se ta jizdenka jmenuje :) protože sme stále vyčkavali a když sme si pak šli koupit tak nějací borci to měli ještě za 64liber a my už sme to měli za 80liber... dostali sme třetí palubu a řadu E. zajimavé bylo že na řadě G stali jen samy rols rois na fotce muzete vidět veterána ;-) Na palubě lodi celkem pofukovalo tak sme si jen symbolicky zapalili a šli se schovat do jeho utrob, kde nás čekala herna, obchod, bufet a restaurace, bylil zde i kajuty a televizni salonek ale to bylo určeno pro řidiče kamionů. Upichli sme se tedy do bufetu kde sme oba vytuhli. v 14:45 anglického času už sme viděli anglické utesy, u nás bylo tou dobou o hodinu víc, plavba celkově trvala 2h.

Dovolil sem si přiložit i svoji maličkost (aby ste mi věřili ;-) ) 

Po opuštění trajektu sme se ocitly ve městě Dover, UK nejvíc sme měli strach z levé strany po, které se v anglii jezdí :) Tom se toho nebal a ujal se řízení hned z kraje ostrova další cil cesty tedy byl Dover - London - Birminghem. Po prvnich 100km si na levo uz zvykl a jel jak kdyby se v anglii už narodil :-D Musim uznat, že pravem se anglii říka zelený ostrov, celou cestu sem se nemohl zbavit dojmu, že ta anglicka tráva je poněkud tmavší než ta co sem viděl v belgii. I zde v anglii bylo vidět hodně farem a pasoucích se zvířatek, nevim fakt sem se zamýšlel je to trošku jiné jak u nás. U nas je také vidět stado krav i koní ale jsou to většinou velké stada nějakych zemědělských spolků, tady bylo vždycky tak 4-5 prostě k nějaké rodinné farmičce ale možná je to jen muj dojem a ty velké zemědělské farmy mi unikli když sem zrovna klimbal :) ale i Tom říkal že je v anglii rok a že takhle ještě anglii neviděl jako dnes... Trošku sem u Toma žadonil at mě taky pujčí řízení když už su v té anglii, chtěl sem si to ježdění v levo taky zkusit, jako po dalnici vám to po chvili vubec nepříjde, ale jel sem tam na jedno odpočívadlo kde byl pak kruhač se třemi pruhy no kdyz sem z něho sjížděl tak se jeden anglán mohl utroubit kdyz sem se tlacil napravo :D :D Před městem birmingham sme se zase vyměnili, řikal sem si jestli si ma někdo na birmingham zvykat tak je to Tom tak at si zvyká a ja sem se jen kochal anglickou architekturou.

 Letiste birminghem - jedno velke obchodni centrum :-)

Rano mě tom dovezl na letiště. Celou cestu to bylo prima Tom všechno vyjednaval a tak... ale do letadla semnou nemohl, měl sem s toho strach, ale nakonec sem aj nějakou tu větu vypotil a dostal se do toho zpravného letadla:-) 10:30 jsem odstartoval z birminghemského letiště. 

Letěl jsem nizkonakladovou společností BMI, mrzí mě že nevim co to bylo za letadlo, ale celkem sem se v něm tísnil, naštěstí sem měl místo u okýnka tak sem se mohl kochat, věřili by ste že takové mráčky nad mořem vypadají jako zasněžené ostruvky? nebo když sem měl přistavat nad prahou a byli sme na urovni mraků bylo to jako zaletět do šlehačky, fakt pekné. ale pěkné bylo vidět i ty domečky s červenými stříškami podemnou bylo mi jasné že sem doma :-) 

z Ruzyně sem sedl na 119 bus který mě dovezl na stanici metra A pak metrem na stanici muzeum kde sem prestoupil na metro C a prvni zastavka praha hlavni nadraží tady sem měl asi 10minut si koupit listek a něco k jidlu a šup do vlaku
další cíl otrokovice ale ty uz vám popisovat nebudu ty urco vsichni znate :D

Irsko 2011 - II

Minule jsem vám povídal o severu...

Ze severu jsme se tedy pomalu dobelhali do London Derry, zrovna zde ve městě byli oranžisté (asi protestanti). Hadanka - Víte, jak poznáte oranžisty když zrovna sedíte v autě? Nevíte!? tak ja vám to řeknu. Je to jednoduché zničeho nic uslyšíte jak central zamkl auto, řidič jen křečovitě drží volant se strachem v očích a upozorňuje vás jen tak přes rty ať se raději na ty divné lidi nědíváme a nevyprovokujeme je tím nějak k útoku. Moc sem si je tedy neprohližel, byl to takový hlouček asi 10 zajimavě oblečených lidí, něco jako by šli zrovna z cirkusu. Stali v cestě a auta je musela objiždět a všichni vypadaly že z nich mají opravdu strach. Tak tady jsme se fakt bali a nechali sme se dovest raději 5km za město.

Ale opravdu v bezpečí jsme byli až ve Sligu u Kate která nás ubytovala přes CS.  Kate a její přítel byli poláci a měli rádi české filmy od Miloše Formana. První večer jsme tedy nedělali nic jiného jak sledovali jeho filmy nutno podotknout,že sme byli trošku ovinění flaškou vodky kterou jsme přinesli jako pozornost za ubytování. Jelikož jsme si spaní v posteli po x dnech naležitě užili tak jsme zůstali ještě jeden den, který jsme vyplnili procházkami po okolí Sliga.

Někde mezi Sligo a Galway

Galway

Galway, malé nudné a nenapadne městečko v severním středu irska. Kecám! Galway je totiž taková Amstrdam severu, plno lidí v ulicích, plno artistů v ruzných zakoutích, plno irských barů a hospůdek, Galway prostě žije. Tak i my jsme vyrazili do ulic a hlavně do hospod. A přesně tohle se mě na irsku líbí. Malé kapelky v hospůdkách, většinou složené ze 2 až 3 členů, a hrajou si svoje pro ostatní neznámé písničky a všem se to líbí všichni si to uživají. V česku by je každý vypískal že nehrajou main-stream (nějakou kabátovku nebo něco co znají). Nutno dodat že i mě chybělo málo abych na ty melodické songy netančil s nimi ...no málo asi 20eur, čti pět piv:-)

Zapad slunce na Irsky způsob

Určitě znáte Freight-hoppery neboli jak si oni sami z oblibou říkají "hobo", tak zas tak dobří jsme s bodiem nebyli, ale přesto se nám povedlo... Stáli jsme na poměrně frekventované výpadovce dnes už zapomenutého města a snažili se dostat do Corku, ale nedařilo se nám, všichni projížděli, jak kdyby nás neviděli. Až tu najednou za námi přišla skupinka mladežníků (dva kluci a dvě docela hezké holky), že už se na nás nemůžou dívat, jak nám to nejde. Ptali se nás kam jedeme a když jsme řekli, že do corku tak nám ukazovali nějaké lístky na bus. Napřed sem uplně nechápal oč jim de, nebyli by totiž první kdo by nám chtěl pomoct tím, že nás navede na nejbližší autobusové nádraží. Ale tohle byli jinačí frajeři, řekli že čirou náhodou mají u sebe zpateční jizdenku, kterou sem z corku přijeli, a protože má platnost jen do pulnoci a oni neplanují se tam dnes vracet tak nám ji dají. Po pracném naložení báglů do autobusu, jsem poslal bodieho jako prvního, přece jen tam pořád byla ta moje česká neduvěřivost... a taky že ho s tím lístkem s toho busu vyhodili!Začal jsem se jen smát jak si z nás ti mladí udělali docela dobrou prču, ale pak s bodieho vypadlo: ten řidič říkal že je to na vlak. Ve vlaku lístky normálně a hlavně legálně fungovali. a tak sme s bodie stopli náš první vlak:-)

Irsko - ovce tady, ovce tam, ovce všude kam se podívám

Blarney castle

Když jsme se dostali do corku, tak první nad čím jsme přemýšleli bylo, kde složíme hlavu, pro tyto případy jsme měl sebou průvodce, ale nezalovil jsem v rubrice hostely jak by se na první pohled mohlo zdát... Nahlédl jsem do čísti se zajímavostmi v okolí, objevil se tam BLARNEY CASTLE což je hrad který má ve věži umístěn zvláštní kámen, který když políbíš tak získáš tak vymluvné schopnosti, že ukecáš každou ženu do postele, nebo se alespoň staneš úspěšným politikem. Takže volba byla jasná, jedeme tam!

Přejeli jsme tam busem a na benzínce jsme se tázali kde ten slavný hrad najdeme? Ukázalo se že prodavač je slovák, který nám chce pomoct s ubytováním ale momentálně neměl jak. Tak jsme přespali v nedalekém parku a ráno se vydali k hradu. Fronta byla od prvniho patra sedmi patrové věže, ale toto se prostě nemohlo jen tak vzdát. Nakonec jsme se dostali až k magickému kamenu a dali mu pusu, až teď s odstupem času vám můžu říct jak to dopadlo... bodie už holku má, u mě to pořád vypada na docela solidní politickou kariéru :-)

a příště by jsme se mohli podívat třeba... třeba do Barcelóny. mimochodem ta fotka je z Irska, to jen abyste si byli vědomi, že v Irsku jsou i jiné zajimavosti jak jen ovce a krasná příroda:-)