Thaisko - 2012

Thaisko

Na přelet hranic a to, že budou chtít adresu už sem byl dostatečně připraven, taže to proběhlo super hladce.
Celkově se mě docela snadno z letiště povedlo pomocí železnice, metra a kousek pěšky dostat na Mó-čit což je severní autobusové nadraží.
Jen ten týpek co prodával jizdenky mě dostal
chtěl jsem jízdenku do Shukho-thai, kde na mě čekala Andrejka a Vůmi, pořád ukazoval na cedulku že otevírá až v 9:00
byl jsem tam kolem osmé. Tak jsem aspoň měl čas na jídlo a prohlédl jsem si čínské kopie Samsungu Galaxy S III za 1900 baht.
V típné na tom bylo že v nich byla i kopie samotného Androjdu, který je narozdíl od jiných systémů uplně zadarmo.

"Jen tak přemýšlím jak chceme konkurovat číně když dokaže vyrobit kopii něčeho co je zdarma ještě levněji :-)" 

No tak sem se vrátil k tomu okýnku s jizdenkama, nebylo ještě děvět ale lidi už tam chodili pro lístky, tak sem taký žádal, ale on pořád ukazoval na tu spropadenou cedulku. Tak sem u toho těch pět minut počkal a ten šmejd změnil na te ceduli čas
na 10:15... tak sem pochopil že to je asi ne otevírací doba ale čas odjezdu autobusu. No 9:03 jsem si teda koupil listek na
bus co odjiždí v 9:00, eště že jsou ti thaici tak "lejzy" a ten bus v pohodě stihl.

Nedaleko Shukho-thaice, jezdí vůmi na motorce,
černé gumy má, to musí byt ale mašina...

V buse mě nějaký pán pujčil telefon a ja jsem se mohl spojit se svými Československými přáteli a ohlásit můj příjezd.Vůmi na mě čekal a na motorce mě dovezl do Guest house kde byli ubytovaní, na mě zbylo místo ve stanu na střeše. Být o pět minut po 8ráno v tom stanu dýl, tak jsem Vám tu mohl dneska psát zažitky z pekla. Naštěstí se pro mě další den uvolníl pokoj.  Nakonec jsme přejeli do Ayuthaye, kde jsme si udělali takový malí večírek u cesty... ne žádnou thaiku si nepamatuju...

Ozval se mě Toom z Bankgoku na CSku, tak jsem se za ním vydal, že zas něco ušetřím a poznám nové lidi.
Přijel jsem na dvě noci a poznal tam asi 40lidí. Né teď trochu přeháním ale hostoval kolem 6ti lidí a neustále se to
tam točilo, ja jsem tam nejvíc travil čas s jedním Italem a Kanaďanem s kterýma jsem chodil na večeřu do místního
podničku na rohu ulice na Pa-Thai. Byli jsme i v činské části města, kde jsme sa dostali lodí která byla součásti MHD
ale bohužel to byla poslední loď která ten den jela. Takže sme sháněli taxi,
problém byl že nás bylo pět a nechtěli jsme platit moc. Nakonec nám tam jeden thajec vynadal
že na to že jsme turisti a můžem si v jeho zemi dělat co chcem, třeba kouřit a pít v ulicích, což oni nemůžou
jsme moc levní ať si tam deme pěšky, hlavně ať už vypadme z jeho chodníku na kterém on... ja vlastně nevím co tam dělal.
Nakonec sa nějaký tutuk-men svolil k pěti lidem a pak nás vzal i nějaký taxik za nějakou přijatelnou cenu.

Pak se k Toomovi nastěhoval ještě jeden Estonec, jinak si jen vybavuju nějaký pár z Rumunska
kteří žili několik let v Praze no a nakonec pár z Polska kteří teda prohlašovali, že jsou jen kamarádi, ale já
už to nikomu nežeru.

"Já nerozumím proč nemá poláky nikdo rád když se umí o všechno rozdělit..."

Jednou se ten polský pár vrátil navečeku ze seven-eleven, otevřeli pivko a nabídli mě jestli si s nima taky nedám že se semnou rozdělí.
Moje češtví mám pořád v krvy
takže pivo jsem nemohl odmítnout. Měl jsem v ledničce taky jednoho Chunga (thaiske pivo)
chtěl jsem je taky pozvat, otevřu ledničku... a vidím že to pivo, na které mě pozvali
a přátelsky si se semnou rozdělili, bylo k sakru moje vlastní!

"teď když tak nad tím přemýšlim, takový čech by se semnou kolikrat ani o to moje pivo nerozděli"

Po 4 dnech jsem chtěl konečně odejít, ale víte jak to chodí, čert nikdy nespí a kral nemá narozeniny každý den
a to se prej musí oslavit, takže s toho nakonec bylo těch 5dní. Krále jsem nakonec vůbec neviděl, samotní thaici si berou spacaky a spí před palácem několik nocí,
ale ohňostroj byl krásný až bych řekl, že stál půlku českého státního rozpočtu.

Po skoro 3hodinách v thaiském MHD jsem sa vymotal ze severního Notha-buri do jižní časti města kde byla dálnica a kde jsem mohl chytit
nějakého stopa do Malaysie. Sám jsem byl trošku v napětí jestli to v Thaisku pujde, ale pořád jsem si říkal
mají dalnice a kamiony co chceš na stopování víc? Hlavně jsem se těšil jak na jihu zase uvidím moře a pozemský ráj
ala thaisko.

"Takže jak že se teda nakonec v Thaisku stopuje? Dá se řict že všichni vás hodí na bus." 

po 5minutach mě zastavil krásná holka s dobrou károu, ale neuměla anglicky,tak volala nějaké její kamarádce
a ta mě vysvětlovala, že mě vezmou na autobus, odmítl jsem i když jsem litoval že jsem na ten autobus s ní nejel, byla fakt pěkná.
Tak to tak zkouším dál a ani né po půl hodině mě zastavil kamion, že sice nejede až do Hat Yai ale do Cupton.
Ani to nestačil v thaištině dovysvětlit a už sem sa mu sáčkoval do nákláďáku.
Neuměl anglicky a já umim thaisky jen Kapunkár - děkuju, takže jsme za těch 7 hodin cesty
moc nepokecali, tak jsem ho alespoň pak pozval na benzínce véču.
Ta benzínka byla jeho konečná, byla to Shellka takže jsem se tam cítil jako doma v Lutonině a protože mě všichni
uklidňovali že žádní tigři se po okolí nepohybujou a protože jsem neměl moc na výběr
přespal jsem tam. Eště jsem se bál opic ale kromě koček jsem nakonec žádné zákeřné zvíře neviděl.

Kolem 6 ráno mě něco tak zaskočilo až mě to probudilo : Thaiská ranní pracovitost. Ve stánku kde jsem večer večeřal, už zase připravovali stánek. Dal jsem si u nich snídaňu a opět vyrazil k cestě.
Po pěti minutách mě zastavila eště hezčí thaika než ta ze včera (změnil sem na thaiky názor - jsou dost dobré) ,
uměla anglicky líp jak já, ale zas mě chtěl dovést na autobus a ja jsem zase blbec odmítl. ale neboj holka
sejdeme se v ráji:-) Pak zastavili ještě dvě thaiky na skutru jen tak na pokec. No a pak přišel nejhustější stop v životě
zastavili mě nějací týpci s pickupem a hodili mě aj s báglem na korbu, super zážitek. Bylo to celých 480km, takže to mělo nakonec  i svoje stínné stránky, když jsme tam usnul a vzbudil jsem se se spáleným ksichtem a kolenama. Dovezli mě klasicky
na autobus ale z tama jsme z cenových důvodů utekl a jelikož jsem měl nějaký čas do západu slunce
vydal se zase k dálnici. Zastavil mě tuk-tuk, pochopil že nemám peníze a přesto mě někam odvezl
na nějaké místo za městem, kde pak něco mluvil o 40baht... říkal jsem si že je to moje blbost že jsem
do jeho tuk tuku sedal a že mě to bylo beztak jasné že to zadarmo určitě nebude.  Že mu teda dam aspoň půlku,
ale on to nechtěl a pořád ať počkám, tak jsme čekali
čekali jsme 5 pak deset minut, pak 20minut a v tom se objevil autobus..

"Takže po tolika pře-krásných nabídkách jsem se nakonec nechal
odvést na ten zpropadený autobus tuk-tukem."

Těch 40bath o kterých ten tuk-tuk-men mluvil bylo za ten autobus a bylo to mnohem přijatelnější jak 450 z autobusáku
Když si tak sedím a kochám se jízdou z předního sedadla mě zničeho nic uprostřed nějakého města
vysadili (naštěstí aj s batohem, protože ten byl vzadu) a pořád volali Malay, Malay
přitom jsem pochyboval že jsme v malajsii když po mě nikdo nechtěl pas. Pochopil jsem až po chvíli
za rohem z odbočky na hlavní cestě byli hranice, které nešli vydět přez nějaký barák. A když jsem
si tak přecházel hranice tak jsem se po vzoru Indie rozhodl zbylé peníze utratit za jídlo, kafe s ledem a hlavně pár chungů.

A tak jsem po 2dnech stopem urazil 850km z Bangkoku do Malajsije a pak že to sakra nejde?
Akorád jsem v té rychlostni nějak nezahlédl to moře na které jsem se tak těšil, takže se mě možete vysmát, byl jsem v thaisku aniž bych viděl jedinou thaiskou pláž.

P.S. V malaysii jsem nakonec ještě ten den stopnul týpka "Naima" což je asi nejlepší stop mojeho dosavadního života, ale o tom zas můj deníčku jindy...