Vymotat sa ze Sarajeva byl trosku problem, protože jsem byl v horach a potřeboval jsem do udolí na druhý konec města, mají tu české tranvaje Tatra T3 ale upravené, jsou propojené jak Zlínské trolejbusy a řeknu vám je to docela zažitek, koleje tu nemají zrovna nejrovnější a když to i na rovném useku trošku rozjede tak mate co dělat aby ste sa urdžali na místě.
Na kraji města se mě povedlo docela brzo zastavit jednoho Rumuna v audi A6, nepamatuju se ze bych se kdy v autě tak bal jako s ním. Zatáčka nezatačka, prostě chtěl předjíždět, dokonce ho brali policajti za rychlost, ale to bylo spiš kontraproduktivní, protože než nás policajti "odbavili" celá kolona nas předjela a my sme si to dali zatačka nezatáčka nanovo. Nabízel mě že mě zveze až do Kravic, ale byl jsem vděčný za život a další kilometry už jsem neriskoval.
Mostar jsme zlehka prošel,uvařil si něco k snědku a vydal se dál, ale neměl jsem štěstí a tak jsem zakotvil v jedné benzínce na periferii mostaru. Po docela probděle noci, jsem pokoušel opět štěstí směr Kravice, podařilo se mě tam dostat zrovna když se přihnala mračna a začalo pršet. Sen o koupačce mezi vodopady se rozplynul... Dokonce ani fotku jsem nemohl pořídit protože se mě vybil mobil. Nezbylo než sednout pod střechu hospody a dat si jedno Sarajevske Pivo. Poprosil jsem barmana jestli by mě nemohl připojit muj Samsung Wave do zasuvky a on svolil, tak alespon fotky budou... ale jak tak popijím tak kapky míjí kapku čimdál méně až nakonec vylezlo sluníčko. Tak sem si zaplaval, fotky a vida sem udělal a nahoře na paloučku jsem rozložil stan, jak se mi v něm spalo:-) s toho plyne další ponaučení: i když je všechno v prdeli, neznamená to že to je definitivni.
Rano na stopa do Podštejtl, poslední zastávka v Bosně a Hercegovině a pak už konečně mořeeee, ale zas příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat