Na cestě do dubrovníku jsem potkal prvního stopaře, škoda že nemám fotku, ale měl stan spacák v batůžku menším než mám já batoh na notes když jdu do práce. (se divim že to slovo ještě umim napsat:-) jel jiným směrem, ale měl jsem větší štěstí než on po 15minutách jsem stopl nějaké dva borce co nejeli přímo do dubrovníku ale na půl cesty, měli nějaký projekt dokuntovat Majaky v chorvacku.Dubrovník je krasny, ty uličky jsou takové milé ale jiné je to s mojim batohem, stale jen nahoru dolu doprava do leva a nakonec stejně nevíte kde přesně jste. A zklamání největší na hradby se platí vstupné, no ja nejen že sem neměl dost peněz neměl sem ani silu se na ty hradby dostat. Nakonec jsem se vydal pokračovat dal do černé hory. Šel jsem kolem pláže a slunce tak žhnulo že sem nemohl tomu moři odolat a skočil si taky do vody.
Po přijemném pokoupáníčku příšla studená sprcha, protože pokusy kohokoliv zastavit směr Montenegro byli zbytečné ani po pár hodinách nikdo nezastavil a tak
po dobře stravených dvou nocích v Ismajlova karavanu, mě čekala noc v Dubrovníku, tentokrát na odpočívadle nad Dubrovníkem na lavičce. Na lavičce ne širší než moja polovina řitě:-) a to mě v noci přepadla nějaka nevolnost, jen připomínam že něco jako les v okolí nebyl, jen skala, cesta , zase skala a moře a 3keříky. Zajimavý pocit kadit a divat se projiždějícím řídičům do tváří.Ani druhý den nebyl postup do černé hory rychlejší, po 5,5 hodinach (nový osobní rekord) jsem zastavil nějakého pana policistu který jel na kraj chorvacka. Od tud jsem asi 4km pokračoval po svojích, na hranice. Měl jsem jediný cíl, už žádné lavičky a jeslti venku tak stan, spacak a karimatka. Nakonec jsem postavil stan na jednom betonovém odpočivadle. Bylo to mezi hraničním prostoru, chorvacka a černé hory, takže to asi nebylo uplně legalní ale po prvním projívším kamionu jsem pochopil proč mě ty holky nechtějí. Na tak debilním mistě by postavil stan jen hňup! Jen těžko šlo poznat jestli ten kamijoňák jede přímo na mě nebo opravdu jen projiždí...
Žádné komentáře:
Okomentovat