Po příjezdu do Jajky jsem hledal místečko kde bych složil hlavu, v parku jedno takové skryté ve stinu bylo, dodnes nevím co si o mě myslí ten par, který jsem vyrušil, když jsem do těch míst posvítíl baterkou:-) nakonec jsem našel místečko blízko lesa, na takovém snad hřišti či co to bylo. Jenže zvuky valící se z lesa mě nenechali usnout a tak sem se přesunul blíže k lidem, přece jen se snad člověkem domluvím líp jak s vlkem a pak vlka penězi neuplatíš. Rano jsem mohl sledovat rozjařené tváře školaků, kteří mě překračovali po cestě do školy. Tak jsem se spakoval a vydal vzhlédnout místni vodopadek a navštívit městečko, bylo tu překvapivě rušno a mnoho starých i mladých posedávalo různě po kafe-barech kde si dávali kávu a cigáro. Jen chleba za euro tu na venkově nešel pořídit.
V Jajce byla také duležitá křižovatka, jestli jet přímo do Sarajeva nebo do Banja Luka, protože jsem měl několik dní naskok, rozhodl jsem se pro Banja Luka. Tady v horach bylo docela těžké najít nějaké pěkné mistečko na stopování (odpočívadlo) a jak na sviňu všechny byli do Sarajeva. Ale nakonec se přece jen na mě usmálo štěstí a v takovém ne zrovna přehlednem mistě me zastavil borec z dodavkou. Protože mu nějak nefungovali boční dveře v nakladovém prostoru a misto k zastavení bylo po málu, tak sme skoro pul cesty jeli z otevřenýma dveřama a já jsem jen trnul kdy ten můj batoh stratíme...
![]() |
chtelo by to lepsiho fotografa |
Žádné komentáře:
Okomentovat