Vtipné bylo, že prvního člověka co sem ve Skopje potkal byl typek z Australie, potkali sme se už v buse když jsme jel do Strugy ale on pokračoval pravě do Skopje. Jinak jsem měl domluvené ubytováni přes CS a měl jsem docela štěstí protože zrovna v ten den byl ve Skopje Vine Fest. Můj hostitel mě dokonce na víno pozval a hrala tam docela dobrá živá muzika, ale já jsem byl pořád duchem v Ohrid a vzpomínal na mého kamaráda.
Ohrid
Skopje
Všechno to začalo v 9h večer když jsem dojel do Strugy a byl jsem tak poprvé v Makedonii;-) Byla už pořádná tma a bus nás nechal někde na křižovatce před městem kdo ví jak vzdaleného. Zašel jsem na benzínku a ptal jsem se lidí jesli mě někdo nevezme do centra ale všichni mě odbili že je to tady blízko tak 200m, že to nema smysl kvuli takovému kousku. Jak se pak úkazalo tak problém byl s tím že ve městě nefungovalo veřejné osvětlení a proto pro mě nebylo vůbec vidět. Chodník byl jen sem tam osvětlen nějakou tou vylohou obchodu nebo hospodou, ale celkově bylo všude víc tmi jak světla. Rozhodl jsem se ve Struze nezůstat a přejet par kilometru do Ohridu, kde na mě čekalo krasné jezero.
Ohrid
Když jsem našel v Ohrid klidné místo kde se dá postavit stan a začal ho stavit, tak se tam najednou začali ochomejtat miliony lidi... Rano jsem našel kamarada na život a na smrt:-) Hledal jsem cestu takovým parčíkem lesíkem a v tom se otočím a zamnou nějaké velké zvíře, lekl sem sa! Byl to krasný opuštěný pes, dal jsem mu kousek chleba a už byl můj, všude semnou chodil. Dokonce když někdo šel kolem tak poštěkaval. Ach jo kdybych mohl tak sem si ho vzal sebou. Byl fakt tak mili a pořád byl semnou a všichni, co si ho chtěli pohladit se ptali mě jestli můžou, protože mysleli že je můj. Nepomohlo žádné zahanění, měl jsem tedy plán, vzít autobus do Skopje a koupit mu kousek salámu těsně před nastupem do busu abych měl čas se mu stratit. Když jsme byli pak v centru Ohridu, jeden pán mě řekl, že ten pes rozhondě nemůže byt v centru, protože policajti davaji pouličním psům něco sníst a finito. (Ohrid je v makedonii docela vyhlašena turistická destinace a vláda ma zajem na tom aby byl v centru pořádek včetně nepotulujících se pouličních psů) Takže jsme šel sním spátky do lesa kde sme se potkali, dal sem mu zbytek chleba a snažil jsem se mu vysvětlit že v centru nemůže zůstat že je to nebezpečné ať mě nepronásleduje. Ale že se za rok pro něho vrátim. Asi mi nerozuměnl protože šel zase zamnou, musel jsem byt na něho zlý a moc mě to mrzelo a věřte nebo ne měl jsem tehdy na krajíčku.
Žádné komentáře:
Okomentovat