Nadražíčko v Darjelink, taky tam maji parní vlaky říkají tomu Joy-Train
Vůbec vás dneska nebudu zatěžovat přechodem hranic hnedka na začátku a ušetřím Vás te story o tom, jak jsem pěšky dvakrát přecházel Nepálsko - Indickou hranici, protože jsem se mosel vracat asi 3km zpátky za řeku do Nepálu, pro odchozí razítko, o kterém mě napřed tvrdili že ho vůbec nepotřebuju a bez kterého mě nakonec nechtěli zpět do Indie pustit. Takže jak vidno Nepál si s Indii ničím nezadal, stejná špína, ale přece jen sem se trošku zpátky do Indie těšil, jo přešlo mě to zas po 5ti minutách tam. Byl sem jsem Silgiri, a první věc co sem chtěl udělat bylo zarezervovat si vlak do Kalkaty. Zas se na mě nalepil nějaký rikšař, nejhorší že mě chtěl za každou cenu odvest i když vůbec netušil kam chcu. Dopadlo to tak že mě nasměřoval k nějakému soukromému busu a tak to je s těma indama pořád oni sice nevědí co chceš ale za každou cenu ti to chcou dát-poskytnout. Nakonec mě jedna holka poradila, jak je to s tím vlakem do Kalkaty a dokonce měla docela dobré informace o spojích do Bangalore. Přesto mě doporučila si určitě napřed zajet do Darjelingu, že to stojí za to. Do Darjeling nejezdí žádné busy jen džípy takže sem čekal, že se tam, budeme prodírat nějakým pralesem, ale nakonec mě to přišla jako normální cesta. V Darjelingu za tmy se mě zas ujal jiný ind a vyjednal mě ubytko v nějakem hotelu za 300rupek, jak vám říkám je to velká mafie tady. Nějak sem ani nepostřehl, že tam není sprcha což se ukázalo jako zásadní až ráno, když sice venku už bylo příjemných 20stupnu ale v místnosti bylo porad tak kolem 15 no a ta voda v tom kýblu kterým sem se polevál kterou jsem se chtěl umýt mosela mět eště o nějaký ten stupeň míň.
Baťa v indii
Kolkata je plna takových žlutých taxíků, dokonce
tam mají i rikší na ruční pohon ale tu nemam na fotce..
V Kolkate jsem měl jediný cíl navštívit Batanagar akorád jsem nevěděl jeslti to v 8milionovém městě vůbec najdu. Nakonec první člověk kterého jsem se na Batanagar zeptal mě ukazal na autobus který stál přímo přede mnou. Tak jsem se tam za par rupek vydal, měl jsem trošku obavy jak se s tama dostanu na nádraží odkud mě jede vlak do Bengalore, ale opět to nebylo vůbec těžské protože z Batanagaru bylo přímé spojení no Howrean Train Station. Ale jinak bylo Batanagar zklamání čekal jsem domečky jako ve zlíně, že si tam udělam fotku a vystřelím si ze známých že jsem se vrátil, ale kromě tovarny tam nic nebylo. Odjezd vlakem do Bangalore bylo opět na waiting list a byl to zajimavý pocit když tak člověk stojí na nadraží a dívá se na železné monstrum, které bude jeho domovem další dva dny a ani neví jestli bude pro něho místo alespoň v uličce.
Ja ty indicke vlaky prostě žeru
Výhled z vlaku
První noc to bylo těžší, to mě pořád někdo budil, že chce vystoupit nebo nastopit (protože sem byl zase v uličce) ale pak to asi uteklo, protože si nepamatuju na žádnou potíž. V Banglore jsem měl Sheelu která mě ubytovala přes CS, přišel jsem původně jen na noc ale v takovém přepychu jsem už dlouho nespal, sprcha s teplou vodou, internet rychlejší jak v česku a sluška, která to po mě všechno uklidí, tak jsem zostal dvě. Večer přišel její kamarád a u politické debaty na téma "vývoj světové ekonomiky" - tak jak to mám rád, jsme vypili asi flašku whisky a snědli asi kilo čapatý. Ovšem za co se stydím, chtěl jsem Sheelu pozvat na oběd, protože nemám žádný prezent pro ni, zeptala se mě jen jaké jídlo preferuji a možná jsem udělal chybu, když jsem řekl, že indian. Se slovy "tak to je fajn, zrovna jednu dobrou máme hned tady přes cestu" jsme opravdu přešli jen tu cestu. Ale ta restaurce byla už od pohledu nad můj limit, waitress mě nenechali si ani nalét pivo měli sme kolem stolu asi 4 aby nahodou nedošlo k tomu že by sis to čapatý chtěl podat sám. Jako v indii se dá najest tak kolem 100 až 120rupek, ja sem se semtam stravoval v okolí autobusáků kde se dalo dobře a chutně najest za 40 až 50rupek, tady byl ovšem učet za dva lidi 1500rupek. Borka bleskově pochopila, že je to na můj malý Badged trošku moc a tak navrhla, že sepodělíme, že ji nemusím zvát, tak jsem ji dal 800 ona dala kreditku. Nutno podotknout bylo to super jidlo:-)
Dokažte mě že sem to nefotil v jižních čechách! :-)
Tak máš tu čestné místo :-)
Z Banglore jsem se vydal do Coinbatore a Mettupalayam. Tentokrát jsem si kupoval listek dokonce o 2dny dřív než byl odjezd ale zrovna jsem byl ve stanici, kde není možné kupovat listky na turist quotu. Takže zase waiting list. Od Sheali sem odešel dřív at si užiju města, ale nakonec jsem stejně nic moc neviděl ale potkal jsem jednoho Anglana z Menčestru, moc jsem mu nerozuměl ale říkal něco o tom že čeká až mu vydají nový pass, že ho obrali a že nemá peníze. Dal jsem mu 500rupek, 5euro a hlavně jsem se konečně zbavil druhých ryflí, svetru a trička. Ryfle byli moje oblíbené černé, ale tady v těch vedrech je to zbytečné tahat, akorád svetru mě bylo líto eště pořád voněl mamčinů avivážů. Chtěl jsem si ho vyfotit ať mám aspoň nějakou památku na moje oblečení,ale vzpomněl jsem si pozdě a když jsem se ho vydal hledat do davu už jsem ho nenašel ale našel jsem inda, který si semnou povídal a chtěl byt součástí mojeho příběhu tak tu uveřejňuju jeho fotku:-)
V Mettupalayam jsem akorad dorazil na čas protože jsem sedl do vlaku do Ooty a vlak se rozjel. Byl to poslední ozubnicový parní vlak v realném provozu, 46km stálo 270rupek, což mě příjde spíš turistická cena, protože vlakem z Kolkaty do Bangalore který jede tak 2000km to stalo 350rupek. Ooty mělo být nadherné místo ale mě se tam nelibilo... tak mě napadlo že mám ještě dvě noci že bych mohl do Keraly na pláž ale nevěděl jsem jak se tam dostat a jak je to pak ze spojením do Coinbatore odkud už jsem měl lístek do Chennai. Tak jsem se nakonec rozhodl, že pujdu podel kolejí zpátky, a poslední dvě noci v indii strávím v té idilické přírodě, kterou vlak projíždí kempingem a vůbec stejně sem mel jen asi 300rupek, to by pokrylo jen jídlo na 3 dny. Byla to docela jiná indie, proudící dav, troubení, zvuky motoru a smrad v ulicích byl zaměněn za čerstvoučký vzdoušek v nerušené a hlavně krásné přírodě, kde moje kroky provázeli jen zpívající ptačkové. Dokonce tam měli žluté nádražní domečky s červenými střechami, takže jsem si připadal, jako by mě někdo teleportoval do krásných klidných jižních čech. Jen když už jsem na večer ležal ve stanu tak se mě nejaké zvíře opřelo o stan, tak jsem začal zpívat (není na světě tvora kterého by můj zpěv neodradil). Druhý den jsem potkal nějakého člověka který chodí podel kolejí a kontrolu jejich stav a sním celá idilka skončila. Nenechal bych se jen tak vyhodit to né, ale přece jen měl pádne argumenty. Potulovala se totiž po okolí sloní rodinka s málým slunětem a není dobré jim křížit cestu protože už tři lidi zabila. Pochopil bych že zabila nějaké turisty kteří neví jak se před slonem chovat, ale zabili pravě místní. Každopádné tam byli sloní hovna a pořád si nějak říkám riskovat od sud po cut... Tak sem počkal na parní vláček až pojede zase dolů tentokrát mě vzal za 3 (slovy tři) rupie. a to sem byl tak v půlce, stejně sem musel vyhledat bankomat abych měl na ubytovaní v Mettupalayam. Tady je zas trochu té nespravedlnosti, když jsem šetřil peníze tak jsem byl na mistech kde měli moc dobre čapati ale nedal jsem si druhé kolo protože jsem šetřil ale teď když jsem byl zase v balíku tak jsem chtěl zbytek peněz projest za čapatí a masalu. Tak jsem sedl do jedne reštiky a jak na potvoru měli ty nejhorší čapatý jake jsem v indii měl takže masalu jsem ani nezkůšal. Nakonec až v čenaji po koupeli v moři jsem byl v jedné zapadle putice kdte měli moc dobrou masalu a myslím že to byla ta nejlepší tečka za Indii.
Celkově jsem byl v Indii tak nějak omylem a nikdy bych tam nejel kdybych věděl jak to tam chodí. A je fakt že mě tuhla krev v žilách jen při pohledu na inda. Taky na co jsem celou dobu v Indii pomýšlel tak bylo, že už stama konečně vypadnu a nikdy, nikdy už se tam nevrátim! Teď tu sedim v Thaisku v Bankogku pišu si zapisek do mojeho deníčku a říkam si že ta Indie tak špatná nebyla a že bych se tam docela i rád vrátil, minimálně, kvuli těm zatraceně dobrým Čapatým a Masalám.
Takže se s indii loučím nejlepší čapatý jaké sem měl, co na plat že je dělal Nepálec, ale bylo to v Indii v Gorakpuru
Vůbec vás dneska nebudu zatěžovat přechodem hranic hnedka na začátku a ušetřím Vás te story o tom, jak jsem pěšky dvakrát přecházel Nepálsko - Indickou hranici, protože jsem se mosel vracat asi 3km zpátky za řeku do Nepálu, pro odchozí razítko, o kterém mě napřed tvrdili že ho vůbec nepotřebuju a bez kterého mě nakonec nechtěli zpět do Indie pustit. Takže jak vidno Nepál si s Indii ničím nezadal, stejná špína, ale přece jen sem se trošku zpátky do Indie těšil, jo přešlo mě to zas po 5ti minutách tam. Byl sem jsem Silgiri, a první věc co sem chtěl udělat bylo zarezervovat si vlak do Kalkaty. Zas se na mě nalepil nějaký rikšař, nejhorší že mě chtěl za každou cenu odvest i když vůbec netušil kam chcu. Dopadlo to tak že mě nasměřoval k nějakému soukromému busu a tak to je s těma indama pořád oni sice nevědí co chceš ale za každou cenu ti to chcou dát-poskytnout. Nakonec mě jedna holka poradila, jak je to s tím vlakem do Kalkaty a dokonce měla docela dobré informace o spojích do Bangalore. Přesto mě doporučila si určitě napřed zajet do Darjelingu, že to stojí za to. Do Darjeling nejezdí žádné busy jen džípy takže sem čekal, že se tam, budeme prodírat nějakým pralesem, ale nakonec mě to přišla jako normální cesta. V Darjelingu za tmy se mě zas ujal jiný ind a vyjednal mě ubytko v nějakem hotelu za 300rupek, jak vám říkám je to velká mafie tady. Nějak sem ani nepostřehl, že tam není sprcha což se ukázalo jako zásadní až ráno, když sice venku už bylo příjemných 20stupnu ale v místnosti bylo porad tak kolem 15 no a ta voda v tom kýblu kterým sem se polevál kterou jsem se chtěl umýt mosela mět eště o nějaký ten stupeň míň.
V Mettupalayam jsem akorad dorazil na čas protože jsem sedl do vlaku do Ooty a vlak se rozjel. Byl to poslední ozubnicový parní vlak v realném provozu, 46km stálo 270rupek, což mě příjde spíš turistická cena, protože vlakem z Kolkaty do Bangalore který jede tak 2000km to stalo 350rupek. Ooty mělo být nadherné místo ale mě se tam nelibilo... tak mě napadlo že mám ještě dvě noci že bych mohl do Keraly na pláž ale nevěděl jsem jak se tam dostat a jak je to pak ze spojením do Coinbatore odkud už jsem měl lístek do Chennai. Tak jsem se nakonec rozhodl, že pujdu podel kolejí zpátky, a poslední dvě noci v indii strávím v té idilické přírodě, kterou vlak projíždí kempingem a vůbec stejně sem mel jen asi 300rupek, to by pokrylo jen jídlo na 3 dny. Byla to docela jiná indie, proudící dav, troubení, zvuky motoru a smrad v ulicích byl zaměněn za čerstvoučký vzdoušek v nerušené a hlavně krásné přírodě, kde moje kroky provázeli jen zpívající ptačkové. Dokonce tam měli žluté nádražní domečky s červenými střechami, takže jsem si připadal, jako by mě někdo teleportoval do krásných klidných jižních čech. Jen když už jsem na večer ležal ve stanu tak se mě nejaké zvíře opřelo o stan, tak jsem začal zpívat (není na světě tvora kterého by můj zpěv neodradil). Druhý den jsem potkal nějakého člověka který chodí podel kolejí a kontrolu jejich stav a sním celá idilka skončila. Nenechal bych se jen tak vyhodit to né, ale přece jen měl pádne argumenty. Potulovala se totiž po okolí sloní rodinka s málým slunětem a není dobré jim křížit cestu protože už tři lidi zabila. Pochopil bych že zabila nějaké turisty kteří neví jak se před slonem chovat, ale zabili pravě místní. Každopádné tam byli sloní hovna a pořád si nějak říkám riskovat od sud po cut... Tak sem počkal na parní vláček až pojede zase dolů tentokrát mě vzal za 3 (slovy tři) rupie. a to sem byl tak v půlce, stejně sem musel vyhledat bankomat abych měl na ubytovaní v Mettupalayam. Tady je zas trochu té nespravedlnosti, když jsem šetřil peníze tak jsem byl na mistech kde měli moc dobre čapati ale nedal jsem si druhé kolo protože jsem šetřil ale teď když jsem byl zase v balíku tak jsem chtěl zbytek peněz projest za čapatí a masalu. Tak jsem sedl do jedne reštiky a jak na potvoru měli ty nejhorší čapatý jake jsem v indii měl takže masalu jsem ani nezkůšal. Nakonec až v čenaji po koupeli v moři jsem byl v jedné zapadle putice kdte měli moc dobrou masalu a myslím že to byla ta nejlepší tečka za Indii.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat