Nepál 2012

Čím začneme dneska, co třeba trošku netradične přechodem hranic... :-)

Z Gontapuru, kde jsem měl nejlepší Indický chleba neboli čapati a to všechno na nekonečném taléřku (to je vůbec specialita nepalu, za jednu cenu vám nosí jídlo dokud neřeknete dost),  jsme odjižděli kolem 8večerní autobusem značky TATA a na hranici jsme byli kolem 4 rano. Nejlepozoruhodnější byl řidič, takový typický talibanista z turbanem, jeho kvality se projevili když padla mlha, ten borec říkam vám ani nepřibrzdil a furt si jel to svoje. Já jsem seděl uplně ve předu a když jsem viděl že není nic vidět a jeho rychlost se pořád rovná Ford Escord Cosword na zavodním okruhu, byl jsem docela rád že po 10 minutách v teto mlze jsme vyjeli a byli jsme nečekaně stále na silnici, ale to jsem ještě netušil co mě čeká na hranici. můžu vám říct, že už jsem několik hranic přešel, ale na Nepalsko Indické hranici jsem si musel říct, že je to zas něco co sem ještě nezažil. Objevili jsme se v místě kde je totalní tma a kdýbych nenasledoval pár lidí z busu mrtvým městem tak tam vživotě netrefím, protože bus zastavil tak pul kilometru před hranicí. Kolem 4 uředníci ještě spali a kdyby mě nepomohl můj kamarád karma, né to není metafora, on se vážně tak jmenoval, seznamili jsme se už ve vlaku do Gontapuru. Byl puvodem z tibetu a když jsem se ho zeptal cokoliv na jeho "Country" tak mě odvětil, 'we have not coutry". No tak Karma mě pomohl mě je vzbudit :-) s malým uplatkem 20rupii je přimět k tomu mě dát razítko, to býlo na indických hranicích, na Nepalských chtěli 1500rupii na 15dnů. Pak se stala taková malá příhoda, pan pohraničář vyslíchal Karmu jenže on v tom očividně uměl chodit, protože se mu stratil ve tmě a viděl jsem ho zas až v buse:-) a tady jsem si vzpomněl na Řízka jak mě onehda psal z thaiska že jede v nějakém buse osm hodin, my sme vyjeli v osm večer a dojeli ve čtyří nasledující den, ale jak jsem v Nepálu zjistil to je jedna z těch kratších vzdáleností.

\mezitím jsem se v busu seznámil s dalšim člověkem, který jel do Nepalu na třídení trek s jeho ještě jedním kamarádem, byli jsme domluveni že můžu s nima, dokonce řikal že má v Pokhra brachu a že si těžký batoh možu nechat u něho a vzít si jen par zakladních věcí..Ve čtyři jsem byl v Pokhra tak jsme si s Karmou a jeho kamaradama vyměnili Facebook kontakt a když se otočím tak track-kamarad byl fuč. Nezbývalo než se vydat najít ubytování, v prvním hotelu mě řekli 1000rupii, tak jsem to vzal. Kecám ani nahodou, obešel jsem eště asi dalších 6guest hausu a hotelu.  Někdo mě dal vizitku, což se ukazalo jako super pomůcka protože jsem těm ostatním ukazoval vizitku a říkal jsem jim že mám u nich nabídku na vymyšlenou cenu 350 a představte si chytli se v jednom gesthausu, kde měli wifi a kabelovku a teplou sprchu. Navečer když Pokhra zapadla do tmy jsem seděl na zahradce a pojidal zas něco ala-ryže. Bylo krasné sledovat vrcholky (teda ja sem viděl jen jeden) hor na které ještě pořád svítilo sluníčko takže ten vrcholek co jsem viděl zářil jako bílá žárovka. Rano krátký výšlap na Angonapuru II a alou do Katmandu.

Vyhled z hotelu

Zas nějaký 14hodinový přejezd busem a byl jsem tam jak na koni, dojeli jsme večer a jak to tady s mistní dopravou chodí, většinou ty busy nejezdí někde do centra na centralní autobusovou zastavku ale vykopnou vas někde na předměstí. V panice co tady budu dělat jsem se zeptal jednoho pána jestli neví kde je nějaká hlavní autobusová stanice, že bych rád zitra pokračoval směr Darjeling a nejlíp i nějaký hotel po blíž. Měl jsem štěstí protože mě vzal sebou na nějaký jiný bus a vystopil semnou u hotelu a ukazal mě kde je Bus Part jak tam říkali autobusáku. Ubytoval jsem se za 300 měli wifi ale taky měli blackout takže jsem si nenabil ani mobil. Po večeři jsem se chtěl vydat na noční procházku ale bylo mě to vedením hotelu zakazané , že je to nebezpečné, tak jsem šel v 8 spat a do města se vydal až ráno. Chtěl jsem vidět hlavně city of Patan ale tam se nedá dostat normální dopravou jen taxi a ty ja nerad, tak jsem se spokojil s tím co bylo poblíž nebo dostupné busem.

Večerní přejezd do Dharan byl to nejhorší co sem zažil. Odjezd ve dvě odpoledne a příjezd ve 4rano nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo že v tom buse jsem neměl místo pro nohy a zrovna tam byl nějaký šroubek z boku pod oknem, ze kterého jsem měl strach že mě dřív nebo pozděj prorazí koleno. Když jsem se narovnal tak abych měl alespon 0,1cm místa mezi sedadlem předemnou a koleny, byl jsem opřený hlavou o zavazadlový prostor nad sedačkami, takže jsem se mosel trošku přikrčit. Aby toho nebylo málo tak okýnko vedle kterého jsem seděl špatně doviralo a při otřesech se pořát otevíralo, takže na mě šel studený větr. V teto pozici jsem během přesunu usnul asi 45krat na asi minutu, protože cesta taky nebyla v nejlepší kondici a docela to s autobusem lomcovalo a neustálé narazy do kolen, do hlavy mě prostě nenechali spat. Příjezd ve 4ráno do Dharanu kde nebylo nic než tma a mrtvé město, ale někdo mě poradil že můžu jet do berety, že je to hodinka cesty a jsou tam pěkné hory. Tak jsem sedl na první bus konečně se prospal a kolem paté v Beretě vyrazil na rozhlednu, byla zavřená ale plot nebylo tak složité přeskočit, zabalil se do spacáku a sledoval načervenale zbarvené hory od vycházejícího slunce. Probudili mě nějaké hlasy kolem deváté, že chcou zaplatatit vstupné.

vnoci sviti hory bile

rano cervene

Po pár hodinách asi kolem 12 jsem se vratil do Dharan, muj atobus odjižděl kolem druhé tak jsem se šel někam najest a jen tak projít okolo. To je zajimavé jak sou tady funguje "mafije" zeptal jsem se bus-drajvra jestli neví o nějakém dobrém cheap-and-good food a on mě zavedl do restaurace jeho tety. A tak to funguje i v indii někoho se zeptate na cestu nebo něco a on vas hned zavede do guest hausu a domluví Vám cenu. Tak jsem dobře a levně pojedl a protože jsem měl čas tak jsem se jen tak potuloval po městě. Po cetstě jsem viděl nějaký obchůdek kde prodávali orosené lahváčky, posteskl jsem si, že už je to docela dloho co sem měl pivíka. Za pár hodin sedím u nějaké rodiny, která mě pozvala domů a k jídlu dostávám pivo.

"Už se začínám těšit až to začne fungovat i na to že půjdu po ulici a uvidím nějakou hezkou holku, a za pár hodin budu u ní v ložnici"

Ale popořádku, tak jsem se tak potuloval až jsem došel k docela vyprahlé řece řece, kde jsem si sedl na břech a jen tak počumoval. Za chvili se objevila mala holčička, která se mě ptala na jméno a odkud jsem a pak tam bylo najednou asi 8 lidí. Jedna holka mě pozvala k nim ať ochutnám jejich rýžový alkohol, bylo to rozhodně slabší jak slivovica ale dovedu si představit večírek aj s tímto chlastem. Pak ta samá holka řekla, že mám jít k nim na nanavštěvu (myslel jsem že už jsme u ní doma) tak mě zavedla k nim, kde jsem dostal něco k snědku a to pivo, tak kecáme a kecáme a najednou mě ujel bus. Že to nevadí že můžu spát u nich. Nakonec jsem tam zůstal dvě noci, přemlouvali mě ať zůstanu dýl, ale bylo to pro mě moc pohodlné a jednoduché pečení holuby mě létali přímo do huby, to jsem mohl zostat rovnůc doma.

Byla to rodina Mamka a tři dcery, anglicky uměla jen ta nejmladší devítiletá, nejstarší měla stejně jak já a byla prej už v daná, ale podle mě kecala, protože sem tam žádného jejího manžela nezaznamenal, no a pak nejhezčí devatenactiletá. Co dodat měl jsem se tam jako král. Jelikož nikdo z rodiny moc angličtinu neovladal, byl jsem vděčný, když sem tam přišla jejich sousedka, která mě vysvětlila jak se věci mají. Že ta jejich mamka je hrozně moc ráda že tam jsem protože si syna hrozně moc přála a zrovna byli v indii a v nepalu svátky, takže si myslela že je to dárek od boha. Divali svatky jsou něco jako české velikonoce, ogaři chodili po domech a zpívali a pak za to dostali nějaké jidlo a peníze, které pak doma odevzdávali svojim sestrám. Protože se v každém songu opakovalo Došůre, tak jsem si zabékal sněma :-) Je to svátek světla takže všechny domy mají svíčky na střechách, dnes už teda nahrazené tema čínskyma blikavíma ale každopádně to tam vypadá v pruběhu svátku jak u nás na vanoce, akorád mě ty ozdoby pořád trošku neseděli, když byli venku skoro 30stupňové vedra.

Překvapením pro mě bylo že dům kde žijou není obyčejný dům ale jedna místnost je jako kostel, kde se scházejí lidé. Jejich otec s nimi sice nežil protože ma jinou rodinu, ale je vyhledavaným lečitelem a pravě v době svátků ho navštěvují známí a neznámí. S tím mě trošku prudil, pořád mě dával telefon s někým kdo umí anglicky a snažil se mě vysvětlit o co přesně de. On sám o sobě tvrdí že do něj vstopil otec bohů Shiva a že skrze něj mluví. Měl jsem možnost se učastnit jednoho ritualu a řeknu vám, myslel jsem, že toto se děje jen ve filmech. Byla tam  ještě jedna moc hezká holka a on nějak přivolal ducha do ni. Bylo vždycky zvláštní jak se jí změnili oči. Ale hlavně to co ta holka prováděla, to nejde popsat ale dělala pohyby že by si normální člověk zlomil páteř. Byla jak když v takové ktřeči, vstoupilo do ní asi tři bohové, každý uměl něco, jeden semnou mluvil anglicky a zase jiný bůh uměl předpovídat budoucnost. Nebyl jsem připraven, neměl jsem žádné otazky tak jsem se zeptal jestli se vrátim domů a prej jo:-) Na závěr jsme si dělali navzájem Sari a dostal jsem origoš nepálskou čapku.  Každopadně tato hodina ve mě vyvolala nejsilnější zážitek s celého cestovaní, chvílemi jsem se i bál, nejde to popsat. Nepál je jednoznačně místo kde se jednou vrátím.

>>> FOTKY <<<