Ljubjana - Plitvice

Rád bych vám řekl že tento příběh bude konečně vtipný ale varuju vas už na začátku, nestojí ani za přečtení:-)

Plitvicka jezera

Ljubjana - centrum

Ljubjana - centrum

V Bledu jsem se probudil časně ráno a vyrazil ze svojí cedulkou, Ljubjana k cestě, a měl jsem docela štěstí protože ani ne po dvaceti minutach mě zastavil nějaký pojištovací agent jedoucí přímo směr Ljubjana. Jenže ja s těma cestama kolem těch větších měst nějak bojuju. Po krátké prohlídce města jsem vyrazil směr dálníce, ušel sem ja nevim kolik km, ale nenarazil sem na žádné dobré místo, kde by mohlo zastavit auto. tak jsem to asi po hodince vzdal a vydal se opačným směrem města k jinačímu najezdu, tam sem asi po hodince potkal člověka, který mě doporučoval vrátit se zpět a jít ještě dál, ale přesvětčil mě až druhý člověk, tentokrát holka a ty já dam vždycky:-)

Ljubjana

jenže přejít takovou Lubjanu není jen tak tak sem se rozhodl pro MHD a protoře maji zajimavý system jízdného. Je třeba si koupit kartičku za 1eur a na ni si nahrát jízdy za další eura. Něco jako papírové jizdenky nevedou. Takže protože mají tento super-napaditý system obvzlaště vyhodný pro turisty, jsem jel načerno. Bylo už kolem 5h a moc sem ani nevěřil, že se mě podaří z Ljubjany odrazit. Zastavila mě holka, která mě vzala do Nove Mesto. Jela za rodiči které navštěvuje jen jednou ročně, protože nemůžou překousnout to že má o 30let staršího přítele. Čímž si vlastně uvědomila, že jí přítel zakazal brat stopaře. Jinak říkala že toho za život převážně sama hodně nastopovala a že se ji nikdy nestalo, že by ji hrozilo nějaké riziko, dokonce že má nejradči kamiony, kvuli pomalé jizdě a výhledu. Nakonec jsme ale stejně zase nějak zahadně zklouzli do Indie, kde pobývala několik měsíců. Hlavně mě doporučovala nepit místní vodu z kohoutku, to je prej zaklad přežití v Indii.

You must be accustomet for this kind of shit

V Novem Sadu mě zastavil nějaký Bosnan, řikal že ho živý poker, že má hodně penez z kurzů které pořáda a že planuje silvestra v Thaisku, které hodně miluje. Ale varoval mě, že to tam tak jednoduche není, že se mě tam budou chtít pokusit okrast a že se tam pořad tak nějak obchoduje z organy. Takže sem se tam ted docela přestal těšit. Když mě ale řekl, že ho v Thaisku chtěli nějací zlý panové okrast a že jim zlomil ruku v loktu, začal sem se trochu bát i něho. Protože jel až do Bosny a ja jsem neměl v Zagrebu žádný plan rozhodl jsem se s ním pokračovat až k Plitvicim. Ale jak se ukázalo, nebyl to uplně nejlepší nápad. Protože Plitivice byl jen nazev nějakeho odpočivadla na dalnici 180km od realných Plitvic. Typek mě tam zanechal se slovy ktere si opakuji od té doby každý den výletu "You must be accustomet for this kind of shit" :))

Plitvicka jezera

Prošel jsem dalniční odpočivadlo, s prozbou každého drivera ktarý tam měl svuj truck. Hodně z nich neumělo anglicky a ten jeden co uměl říkal že jede do Istanbulu, ale, že ještě neví kdy, že mu pořád neposlali adresu a že na nu čeká. Tak sem si jen tak sedl k najezdu na dalnicu, smotl redko a cedulu se směrem Karlovač jen tak opřel o nohu. A už ani nevim jak nejednou sedim v kamionu a uhaním směr split, začína se stmívat a ja nevim co v Karlovaci v noci, tak sem se rozhodl jet s ním až na konec jeho cesty k moři a mezitim se pěkně prospat v kamionu. Ale jak se nakonec ukazalo kamioňák nejel po dalnici a projižděl kolem plitvic, kde sem se nechal vysadit a ubytovat v kempu.