Irsko 2011 - II

Minule jsem vám povídal o severu...

Ze severu jsme se tedy pomalu dobelhali do London Derry, zrovna zde ve městě byli oranžisté (asi protestanti). Hadanka - Víte, jak poznáte oranžisty když zrovna sedíte v autě? Nevíte!? tak ja vám to řeknu. Je to jednoduché zničeho nic uslyšíte jak central zamkl auto, řidič jen křečovitě drží volant se strachem v očích a upozorňuje vás jen tak přes rty ať se raději na ty divné lidi nědíváme a nevyprovokujeme je tím nějak k útoku. Moc sem si je tedy neprohližel, byl to takový hlouček asi 10 zajimavě oblečených lidí, něco jako by šli zrovna z cirkusu. Stali v cestě a auta je musela objiždět a všichni vypadaly že z nich mají opravdu strach. Tak tady jsme se fakt bali a nechali sme se dovest raději 5km za město.

Ale opravdu v bezpečí jsme byli až ve Sligu u Kate která nás ubytovala přes CS.  Kate a její přítel byli poláci a měli rádi české filmy od Miloše Formana. První večer jsme tedy nedělali nic jiného jak sledovali jeho filmy nutno podotknout,že sme byli trošku ovinění flaškou vodky kterou jsme přinesli jako pozornost za ubytování. Jelikož jsme si spaní v posteli po x dnech naležitě užili tak jsme zůstali ještě jeden den, který jsme vyplnili procházkami po okolí Sliga.

Někde mezi Sligo a Galway

Galway

Galway, malé nudné a nenapadne městečko v severním středu irska. Kecám! Galway je totiž taková Amstrdam severu, plno lidí v ulicích, plno artistů v ruzných zakoutích, plno irských barů a hospůdek, Galway prostě žije. Tak i my jsme vyrazili do ulic a hlavně do hospod. A přesně tohle se mě na irsku líbí. Malé kapelky v hospůdkách, většinou složené ze 2 až 3 členů, a hrajou si svoje pro ostatní neznámé písničky a všem se to líbí všichni si to uživají. V česku by je každý vypískal že nehrajou main-stream (nějakou kabátovku nebo něco co znají). Nutno dodat že i mě chybělo málo abych na ty melodické songy netančil s nimi ...no málo asi 20eur, čti pět piv:-)

Zapad slunce na Irsky způsob

Určitě znáte Freight-hoppery neboli jak si oni sami z oblibou říkají "hobo", tak zas tak dobří jsme s bodiem nebyli, ale přesto se nám povedlo... Stáli jsme na poměrně frekventované výpadovce dnes už zapomenutého města a snažili se dostat do Corku, ale nedařilo se nám, všichni projížděli, jak kdyby nás neviděli. Až tu najednou za námi přišla skupinka mladežníků (dva kluci a dvě docela hezké holky), že už se na nás nemůžou dívat, jak nám to nejde. Ptali se nás kam jedeme a když jsme řekli, že do corku tak nám ukazovali nějaké lístky na bus. Napřed sem uplně nechápal oč jim de, nebyli by totiž první kdo by nám chtěl pomoct tím, že nás navede na nejbližší autobusové nádraží. Ale tohle byli jinačí frajeři, řekli že čirou náhodou mají u sebe zpateční jizdenku, kterou sem z corku přijeli, a protože má platnost jen do pulnoci a oni neplanují se tam dnes vracet tak nám ji dají. Po pracném naložení báglů do autobusu, jsem poslal bodieho jako prvního, přece jen tam pořád byla ta moje česká neduvěřivost... a taky že ho s tím lístkem s toho busu vyhodili!Začal jsem se jen smát jak si z nás ti mladí udělali docela dobrou prču, ale pak s bodieho vypadlo: ten řidič říkal že je to na vlak. Ve vlaku lístky normálně a hlavně legálně fungovali. a tak sme s bodie stopli náš první vlak:-)

Irsko - ovce tady, ovce tam, ovce všude kam se podívám

Blarney castle

Když jsme se dostali do corku, tak první nad čím jsme přemýšleli bylo, kde složíme hlavu, pro tyto případy jsme měl sebou průvodce, ale nezalovil jsem v rubrice hostely jak by se na první pohled mohlo zdát... Nahlédl jsem do čísti se zajímavostmi v okolí, objevil se tam BLARNEY CASTLE což je hrad který má ve věži umístěn zvláštní kámen, který když políbíš tak získáš tak vymluvné schopnosti, že ukecáš každou ženu do postele, nebo se alespoň staneš úspěšným politikem. Takže volba byla jasná, jedeme tam!

Přejeli jsme tam busem a na benzínce jsme se tázali kde ten slavný hrad najdeme? Ukázalo se že prodavač je slovák, který nám chce pomoct s ubytováním ale momentálně neměl jak. Tak jsme přespali v nedalekém parku a ráno se vydali k hradu. Fronta byla od prvniho patra sedmi patrové věže, ale toto se prostě nemohlo jen tak vzdát. Nakonec jsme se dostali až k magickému kamenu a dali mu pusu, až teď s odstupem času vám můžu říct jak to dopadlo... bodie už holku má, u mě to pořád vypada na docela solidní politickou kariéru :-)

a příště by jsme se mohli podívat třeba... třeba do Barcelóny. mimochodem ta fotka je z Irska, to jen abyste si byli vědomi, že v Irsku jsou i jiné zajimavosti jak jen ovce a krasná příroda:-)